Trnité cesty vývoje léčiv (IV.)

Vývoj v medicíně jde rychle kupředu, vážíme si však dostatečně pokroku? Samozřejmě, pacient čekající na operaci v narkóze má obavy a prožívá stresující období. Potkáváme pacienty, kteří si stěžují na špatné snášení anestezie a pooperační bolest. Proč se nepodívat na moderní medicínu pozitivněji a s důvěrou v dovednosti lékaře a soudobé možnosti? Představme si, jak museli trpět lidé v dobách, kdy se celková anestezie prováděla opiem, alkoholem nebo vůbec ničím.

Historie inhalační anestezie

Není tomu tak dávno, kdy se šikovnost chirurga cenila podle rychlosti provedení operativního zákroku, amputace či vyříznutí abscesu. Ve 40. letech 19. století působil v Anglii nejvyhlášenější chirurg Robert Liston, který dokázal amputovat nohu v rekordním čase dvě a půl minuty (jednou k tomu prý v té rychlosti dokonce přibral i varlata pacienta).

V roce 1772 byl Josephem Priestleym syntetizován N₂O, oxid dusný neboli rajský plyn. Jeho využití však z počátku bylo společenské, anestetických účinků si o více než 70 let později povšiml zubní lékař Horace Wells, který následně podstatně zvýšil svoji klientelu právě díky nabídce bezbolestného trhání zubů. ­Bohužel pouze dočasně, protože vlastnosti N₂O se neukázaly být nejvhodnější pro narkózu ve stomatologické praxi.

Éter byl objeven v roce 1535, popsán a pojmenován v roce 1730, pro svůj štiplavý zápach však zůstával dlouho nepovšimnut. Blíže se éteru začal věnovat stomatochirurg William Thomas Morton, který jako první 16. října 1846 v americkém Bostonu s úspěchem veřejně demonstroval anestetický účinek éteru při odstraňování hemangiomu z dolní čelisti pacienta Gilberta Abbotta. Tím odstartoval novou éru v anesteziologii. V nebývale krátkém čase se novinka rozšířila i do ­Evropy a už 21. prosince 1846 provedl první operaci pod éterovou narkózou výše zmiňovaný Robert Liston. První éterová narkóza v Čechách následovala hned 7. února 1947 a provedl ji chirurg František Optitz v pražské nemocnici Milosrdných bratří.

Euforii nad objevem éteru narušily v lékařských kruzích soudní spory a pře ohledně prvenství v objevu a použití éteru a s tím i spojené nároky na finanční výnosy a profesní ocenění. Doktor ­Morton se dostal do soudních sporů o uznání patentu. Na druhé straně soudního sporu o prvenství operace stál Crawford ­William Long, který pod éterovou anestezií odstranil malý nádor na krku už v březnu 1842. V akademické sféře zápasil Morton o prioritu s profesorem chemie Charlesem Thomasem Jacksonem, který poprvé pozoroval anestetické účinky lokálně nakapaného éteru v dutině ústní a inspiroval tak Mortona k dalšímu zkoumání éteru. A v neposlední řadě byl Morton napadán Americkou lékařskou společností za nečestné přivlastňování si patentu na éter, který by, podle názoru společnosti, měl být použit neomezeně „v zájmu vědy a lidskosti“.

Ať už se k Williamu Mortonovi vědecká společnost za jeho života zachovala neuznale, díky veřejné demonstraci účinků éteru bude vždy „ten, díky němuž vymizely z chirurgie muka a bolest“, jak stojí v epitafu na jeho náhrobku.

Štiplavý zápach éteru, dráždění ke kašli a zvracení, rizika udušení při vyšších dávkách, to všechno vedlo k hledání další alternativy pro celkovou anestezii pacientů. Chvilkovou naději přineslo zavedení chloroformu jako anestetika do klinické praxe. Vyhlášený edinburský profesor porodnictví sir James Young Simpson si v listopadu 1847 s dvěma asistenty přinesl k obědu místo portského láhev chloroformu a při čichové degustaci „bouquetu“ upadli všichni tři do bezvědomí. Profesor Simpson následně publikoval využití účinků chloroformu a výhodnější vlastnosti oproti éteru. Do širokého použití v anestezii jej přivedl doktor John Snow –⁠ první profe­sionální anesteziolog.

V roce 1953 podal chloroformovou ­anestezii královně Viktorii u porodu prince Leopolda, později ještě u porodu princezny Beatrice. Viktorie zvítězila nad bolestí i přes protesty puritánské církve –⁠ Victory’s victory over pain. Pro jeho lékařské umění jej královna Viktorie ­povýšila do šlechtického stavu. Lékař Sir John Snow později napsal pojednání „O chloroformu a dalších anesteticích“.

Po určité období v Evropě chloroform vytlačil z použití éter, ale po zjištění vážného nežádoucího účinku, při kterém dochází k zástavě srdce nezávisle na dávce, bylo od jeho používání po druhé světové válce definitivně ustoupeno.

V roce 1956 se do terapie dostal halogenovaný uhlovodík halotan, který i přes nežádoucí účinky na játra nahradil éter. Studie ve skupině halogenovaných éterů vedly k objevu narkotické aktivity jejich nejrůznějších derivátů –⁠ metoxyfluran a fluroxen.

Od roku 1980 byl jako celkové moderní anestetikum používán enfluran, který byl následně nahrazen isofluranem. V současné době má z inhalačních anestetik prvenství sevofluran. Vlastnostmi se blíží ideálnímu anestetiku.

I přes jejich významnou roli v medicíně zůstává mechanismus účinků inha­lač-ních anestetik přímo neprokázán, existuje několik různých hypotéz, které na své potvrzení či vyvrácení teprve čekají.

Kvíz závěrem:

S jakými slovy se obrátil na obecenstvo operující chirurg John Collins Warren po první veřejné operaci pod éterovou narkózou vedenou Thomasem Mortonem?

• a) „Šťastná hodino. Vítězství nad bolestí!“
• b) „Pánové, jak vidíte, žádný humbuk“

Mgr. Jana MARTINÁSKOVÁ