Všechny otázky dohoda nevyřeší

Letošní dohodovací řízení skončilo pro všechny oblasti zdra­vot­nictví dohodou, což se stalo vůbec poprvé. Poprvé byla také uza­vřena dohoda mezi lékárnami a pojišťovnami, a to nejen o hod­notě tzv. signálního kódu za recept na rok 2019. Jednotlivá zájmová sdružení jsou na začátku dohodovacího řízení podrobena aktualizaci počtu plných mocí. Také v letošním roce v segmentu lé­­­kárenské a klinicko-farmaceutické péče disponuje Grémium ma­ji­telů lékáren (GML) 944 hlasy a zastupuje 1 189 ve­řej­ných lé­­káren. Poskytovatelé lékárenské péče (POLP) mají 78 hlasů, zastupují tedy 80 ve­řej­ných lékáren, Asociace provozovatelů lékárenských sítí (APLS) má 36 hlasů, což je asi 620 lékáren. Koordinátorem našeho segmentu je tedy GML, které vyjednává oficiálně v Analytické komisi, ale především v průběhu celého procesu dohodovacího řízení.

Vlastnímu jednání dohodovacího řízení, které je rozděleno podle zákona na tři fáze (přípravná, oponentní a závěrečná), předcházelo jednání Analytické komise, kde jsme poprvé byli právoplatně pozváni za nově ustanovenou skupinu lékárenské péče. Již při jednání této komise v březnu jsem se poprvé seznámil s představou zdravotních pojišťoven o formě „přidání“ peněz do lékáren, a to s takzvanou úpravou „marží“ v Cenovém předpisu. Tuto představu zdravotní pojišťovny opakovaly v průběhu celého řízení až do samotného závěru. A nebyly to jen zdravotní pojišťovny, ale také Ministerstvo zdravotnictví, které sice deklarovalo, že nebude do průběhu nijak zasahovat, ale intervenovalo pro tuto změnu Cenového předpisu nejen u koordinátora… Je to jakési „déjà vu“ českého lékárenství. S tímto postupem jsem se setkal v minulosti, kdy zástupci řetězcových lékáren oficiálně požádali tehdejší Ministerstvo zdravotnictví, aby signální kód pro lékárny byl zrušen a nahrazen úpravou Cenového předpisu, tedy úpravou společné obchodní přirážky. To se nám tehdy podařilo na ministerstvu zvrátit a prosadit nadále platnost signálního kódu. Tato situace se opakovala i letos, ovšem s výjimkou, že zástupci APLS se poučili z minulých chyb a nenapsali dopis na Ministerstvo zdravotnictví, ale již v předstihu od začátku roku s VZP a ministerstvem velmi intenzivně diskutovali (zástupce APLS byl až do dubna poradcem ministra) o systémovém řešení českého lékárenství formou tzv. přidání peněz lékárnám jen změnou společné obchodní přirážky v Cenovém předpisu. Každému majiteli lékárny je jasné, že se o tyto peníze dělí distributor s lékárnou a v posledních letech se lékárny o tyto peníze dělí navíc také s výrobcem s distribučním oprávněním, takže ve finále na lékárnu nezůstane skoro nic. Z těchto zkušeností a závěrů jsem vycházel pro letošní dohodovací řízení.

V průběhu dubna jsem předložil společné návrhy za lékárny a reagoval jsem také na společné návrhy zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny stále opakovaly svou „mantru“ v podobě změny Cenového předpisu, já jsem stále opakoval požadavek „peníze do lékáren jen cestou signálního kódu“. K dohodě jsme tedy nedošli a 24. 5. byla uzavřena přípravná fáze s konstatováním nedohody v našem segmentu. Ostatní segmenty ve zdravotnictví se dohodly. Požádal jsem předsedající o jedno dodatečné kolo dohodovacího řízení,  což ve výjimečných případech umožňuje jednací řád, a vyzval jsem zdravotní pojišťovny k předložení finální nabídky. Mezitím sdružení VašiLékárníci.cz zahájilo mediální kampaň, protože jsme zůstali jediným segmentem ve zdravotnictví,  který se nedohodl, a začaly se tak ozývat hlasy z lékáren směrem do veřejného prostoru, nejen prostřednictvím Twitteru, ale také celostátních deníků, televize a rozhlasu. To považuji zpětně za velmi důležité. Rozkol v jednání mezi lékárnami a pojišťovnami se přenesl do veřejného prostoru a o uvedenou záležitost se začali zajímat politici a Ministerstvo zdravotnictví.  Pro finální kolo jednání 15. 6. jsem za lékárny navrhoval 22 Kč za signální kód za recept a referenční období počtu receptů v roce 2017. Pojišťovny navrhovaly pro toto kolo jen 14 Kč za signální kód za recept, tedy navýšení o pouhou 1 Kč oproti minulosti a referenční období počtu receptů v roce 2014. Nakonec jsme se po dlouhém tříhodinovém jednání dohodli na kompromisním řešení, a to na částce 18,50 Kč za signální kód 09552, referenční období zůstalo na počtu proplacených signálních výkonů v roce 2014. Součástí dohody jsou tyto další body: zřízení fondu pro podporu malých lékáren v odlehlých oblastech, úprava taxy laborum za individuálně připravované léky v lékárně, změna Cenového předpisu ve smyslu snížení společné obchodní přirážky u nejdražších léků o 2 % a současně oddělení společné obchodní přirážky tzv. zastropováním její distribuční části na úrovni současné ustálené hladiny v lékárenské praxi.

Teprve další jednání na podzim tohoto roku s Ministerstvem zdravotnictví povedou k naplnění těchto dalších bodů uzavřené kompromisní dohody. Pokud např. nedojdeme ke shodě na stanovení současné ustálené výše obchodní přirážky mezi lékárnou a distributorem, pak dohoda v tomto bodě zůstane nenaplněna. Stejná situace může nastat při vyjednávání o podmínkách zřízení fondu na podporu malých lékáren. Její parametry zatím nejsou stanoveny a až další jednání o návrzích pojišťoven a lékáren budou naplněny, či nikoliv. Může se tak stát, že jediným naplněním dohody bude výše signálního kódu pro lékárny 18,50 Kč za recept.

Uvedená letošní kompromisní dohoda tedy nevyřeší všechny otázky lékárenství, protože k tomu je potřeba změnit několik zákonů v poslanecké sněmovně. Dohodovací řízení je jen o stávajících zákonech, a proto nás čeká také v příštím roce další dohodovací řízení, a to pro rok 2020. Dohodovací řízení je mechanismus, jehož pomocí se dostanou peníze do zdravotnických zařízení, v našem případě do lékáren. Změna Cenového předpisu znamená jen přerozdělení peněz a bez dalších opatření nemá pro lékárny valný smysl, protože lékárny – jak už bylo ře­čeno – se o peníze musí dělit s ­výrobci a ­distributory. Lékárenství na svou reformu nadále čeká. Letošní dohodovací řízení považuji jen za jakýsi začátek narovnání do normálního stavu. Další nutné kroky nás tedy čekají. Na prvním místě to znamená zajištění dodržování platného zákona o léčivech, který zajistí konec diskriminace lékáren a pacientů způsobené monopolní distribucí léčiv, k dalším krokům patří regulace počtu lékáren ve smyslu omezení jejich živelného vzniku, zavedení pevných cen léků hrazených z veřejného zdravotního pojištění na recept, změna formy odměňování lékáren ve smyslu snížení závislosti příjmu lékárny na ceně vydávaného léku např. zavedením dispenzační taxy za výdej léčiv.

Autor je předseda Grémia majitelů lékáren a koordinátor Segmentu lékárenské péče.