Veselá, vlídná a lidská, ale nekompromisní k nepravostem

Jak víte, náš časopis tiskne vzpomínky a nekrology na farmaceuty vždy, když je o to požádán. Neboť jednu z hlavních rolí Časopisu českých lékárníků vidíme v péči o stavovskou komunitu, její soudržnost, předávání zkušeností i vzpomínek. Nicméně tentokrát se odehrálo cosi neběžného. Postaraly se o to bývalé studentky, které posbíraly osobní vzpomínky na svoji milovanou učitelku.

Ze života, který měla tak ráda, odešla navždy paní PharmDr. Ladislava Černá. Zemřela dne 22. 4. 2021 ve věku 72 let v Hradci Králové.

Laďku jsem poprvé potkal v roce 1978, kdy jsem se stal externím učitelem na královéhradecké SZŠ. Tenkráte mi pomáhala jako laborantka s přípravou praktických cvičení a s poznáváním nástrah učitele dospívající mládeže. V první polovině osmdesátých let, kdy studovala farmaceutickou fakultu, jsem ji potkával také jako studentku. Po absolvování fakulty převzala na škole vedení oboru farmaceutický laborant a stala se třídní učitelkou. Její kabinet se stal místem setkávání významných osobností královéhradecké farmacie, které Laďka dokázala získat pro výuku odborných předmětů. Sympatickým způsobem uměla ­přesvědčit také mladé fakultní asistenty, kteří své nadšení pro obor, pak dokázali přenést i do středoškolské odborné výuky. Rozvíjející se spolupráce SZŠ s fakultou byla především jejím dílem.

V devadesátých letech se věnovala rozvoji vzdělávání farmaceutického asistenta v nových společenských podmínkách, úpravě osnov studia, kvalitě maturitní zkoušky, bojovala za jeho diplomovaný statut v rámci Vyšší odborné školy zdravotnické. Dobře si pamatuji její angažovanost v tomto směru. V té době jsem byl děkanem a později předsedou České farmaceutické společnosti, ona se na mě často obracela s žádostí o podporu. Laďka měla ráda farmacii, svoji „zdrávku“ a své studentky, se kterými ráda diskutovala o budoucnosti, a měla i mnoho přátel k debatám o současnosti. Jsem velmi rád, že jsem byl jedním z nich, budu na ni vždy s úctou vzpomínat.

Prof. Luděk Jahodář, emeritní profesor University Karlovy

Nejenom mě hluboce zasáhla zpráva o náhlém odchodu ­PharmDr. Ladislavy Černé. Byla dlouholetou vedoucí oboru Diplomovaný farmaceutický asistent na Vyšší odborné škole zdravotnické a Střední zdravotnické škole v Hradci Králové. Zasloužila se o rozvoj profesního vzdělávání farmaceutických ­asistentů v České republice. Byla nesmírně aktivní, když se jednalo o změnách koncepce výuky farmaceutických asistentů na SZŠ. Vychovala mnoho generací farmaceutických asistentů a zasloužila se o jejich kvalitní profesní výchovu.

Ačkoli byla o pár let starší než já, na Farmaceutické fakultě začátkem 80. let jsme byli vlastně spolužáky. V polovině 90. let jsem se stal 16 let externím učitelem na SZŠ a mohl jsem každý týden Laďku sledovat při její pedagogické činnosti. Byla vždy velmi přísným, ale spravedlivým pedagogem. Velmi rád vzpomínám na společně strávené chvíle s ostatními externími učiteli, kdy Laďka byla organizátorem těchto pravidelných setkání. Laďko, budeš nám chybět!

Prof. PharmDr. Martin Doležal, Ph.D., proděkan pro vnější a mezinárodní vztahy FaF UK, Hradec Králové

Doktorka Ladislava Černá byla mojí uvádějící učitelkou, brzy pak blízkou kolegyní. Stopa, kterou zanechala ve mně a v oboru farmaceutický asistent, je naprosto nezapomenutelná. Kdo ji znal, nemůže se tomu divit. Hradecká zdravotnická škola pro ni byla nejenom místem výkonu profese, ale shodou náhod i místem spjatým s dětstvím. Totiž v místnostech, kde později vznikly ­laboratoře farmacie, byl původně byt, kde bydlela s rodiči. Od svého stolu v kabinetu se ráda dívala do parku. A i když své pocity sdělovala sporadicky, bylo znát, že je s tímto místem mocně srostlá. Kvůli studentům a kolegům i kvůli svým ­rodinným vzpomínkám. Není divu, že odchod do penze silně prožívala. Tehdy nahlas vyslovila imperativ vůči sobě samé: „Holka, seber se!“ Tento její krátký bonmot si nesu jako ­vzpomínku a vzkaz.

PharmDr. Hana Havlová, vedoucí oboru Diplomovaný farmaceutický asistent, VOŠZ a SZŠ v Hradci Králové

Zasloužila se o výuku a výchovu velké řady farmaceutických laborantů, kteří našli své místo v lékárnách a mnozí rozšířili své dobré základy z farmacie studiem na vysoké škole. S cí­lem zachovat vysokou úroveň oboru se podílela na změně vzdělávacího systému ve zdravotnictví. Zasloužila se nejen o kvalitní odbornou výuku ale i o výchovu. Podařilo se jí předat dalším generacím vztah k farmacii, ale zároveň byla i bohatou studnicí „rad do života“. Po oznámení zprávy o jejím úmrtí jsme na ni vzpomněli stylem, který jí byl blízký – s úsměvem, historkami ze studií, kdy často až čas ukázal, proč to či ono po nás vyžadovala nebo proč byla ve svých nárocích na nás často neúprosná. Měla pravdu v tom, že pokud chceme být dobří farmaceuti, musíme se snažit být i dobrými lidmi a kolegy navzájem, musíme si dávat realistické cíle a nevzdávat se na cestě k nim. Děkujeme Ti, že jsi v mnohých z nás nechala svůj „otisk“ a nezapomeneme.

Mgr. Martina Rejzková

Co se mi vybaví při zprávě o odchodu doktorky Laďky Černé? Vzpomínky na to, jak se nezapomněla zastavit v naší lékárně, a potěšit, i když jí samotné nebylo vždy nejlépe.

Vzpomínky na kongresy nemocničních lékárníků v Hradci ­Králové, kam byla na sekci farmaceutických asistentů pravidelně zvána. A kde jsme společně diskutovali, často se i přeli, nad různými tématy, i když půda byla někdy dost horká…

Vzpomínky na řadu mnohaletých jednání jednak o zavedení oboru farmaceutický asistent v moderním pojetí, ale zejména o budoucnosti tohoto oboru, na práci nad jeho konkrétní náplní, včetně jeho postgraduálního rozvoje.

Potěšení, že se úspěšně podařilo nastavit vzájemnou spolupráci s fakultní nemocnicí v Hradci Králové tak, že každoročně mohly probíhat v nemocniční lékárně řízené praxe studentů.

Vzpomínky na milou atmosféru při závěrečném slavnostním ­vyřazování absolventů oboru diplomovaný farmaceutický asistent, kdy bylo naprosto zřejmé, že má ráda své studentky a studenty a oni mají rádi ji. Doktorka Černá patří k lidem, na které se nezapomíná.

Jiří Kotlář, člen Revizní komise ČLnK

Na začátku května nás zasáhla zpráva o odchodu PharmDr. Ladislavy Černé. Tato smutná zvěst letěla od jedné spolužačky ke druhé a nikdo jí nechtěl uvěřit. Dovolte nám pár vzpomínek na tuto výjimečnou osobnost středního farmaceutického školství od jejích bývalých studentek.

Na Střední zdravotnickou školu v Hradci Králové jsme nastoupily v září 1985. Pro doktorku Černou jsme byly prvními studentkami, pro které byla třídní profesorkou. Při vzpomínce na ni si vybavím zásadovou ženu náročnou na své studenty, přesto laskavou a ochranitelskou. Ženu, shovívavou k pubertálním nerozvážnostem, ale nekompromisní k bez­cha­­rakternímu chování. Ženu s jasnou představou o výkonu povolání a plnou snahou předat všechny zkušenosti a postřehy, které měla. Její výroky o stavovské cti jsem mnohdy ocenila až s odstupem let. Záleželo jí na tom, abychom byly nejen odborně zdatné, ale také abychom byly schopné přijmout osobní zodpovědnost a uvažovat v širších souvislostech. V ryze ženském prostředí pomáhala udržet soudržnou nekonfliktní a přátelskou atmosféru. Když jsme se zabývaly nějakým problémem, nevnucovala nám svá řešení, položila pár otázek a nechala nás k výsledku dojít. Dnes se tento přístup vyzdvihuje jako efektivní metoda uvolňování lidského potenciálu. Stala se nám přítelkyní, se kterou jsme se pravidelně a rády setkávaly na třídních srazech. Na ten příští už nepřijde a mně je to líto.

Paní profesorko děkuji za všechno, bylo mi ctí Vás potkat.

Mgr. Ivana Kohoutková

Naše třídní Dr. Ladislava Černá byla veselá, vlídná a lidská, ale zároveň nekompromisní k nepravostem všeho druhu. Byla k nám velmi náročná a přísná nejen ve věcech budoucí profese, ale i našich morálních vlastností. Zato jsme v ní měly vždy zastání. Pomáhala nám často, ale vždy nenápadně a ne­okázale a bez nároku na díky. Někdy jsme až po dlouhé době přišly na její zásluhy. Třídu vždy stmelovala a spojovala. Tímto svým vlivem nás nenápadně, ale neustále formovala. Okřídleným pojmem bylo získání „stavovské cti“ během studia. Samozřejmě to byla pro náctileté slečny abstraktní a úsměvná věc. Ale záhy jsme s údivem zjistily, že jsme tu hrdost příslušnosti k farmacii od svých vyučujících získaly.

V době našeho studia jsme toto vstřícné prostředí považovaly za normální. Po pár letech jsme si uvědomily, že málokdo měl takové ště stí na pedagogy jako my.

Měly jsme naši paní profesorku moc rády a vážily si jí. Bude nám velmi chybět.

PharmDr. Miroslava Zichová, Ph.D.

Také mě zasáhla ta smutná zpráva a hlavou mi běžely různé vzpomínky. Nemám žádnou konkrétní, o kterou bych se mohla podělit, ale na její úsměv na tváři a zdvihnutý prst nikdy nezapomenu.

Lenka Kočvarová

Moje poslední setkání s naší třídní. V září jsem byla s maminkou na týden v Luhačovicích. Jednou odpoledne jsme se vracely z dlouhé procházky a nečekaného nákupu. Pomalu jsme unavené kráčely po kolonádě, v jedné ruce hole na nordic walking, ve druhé balíčky s hadříky a dobroty. Moc jsme nevnímaly okolí. Všimla jsem si postavy sedící na lavičce, vypadala unaveně, skoro jako my. Pak jsem se podívala lépe a naše pohledy se střetly. Následoval radostný úsměv, únava zmizela. Protože na té lavičce seděla, světe div se, na druhém konci republiky, moje třídní učitelka, doktorka Černá. Odpočívala po procedurách. Dlouho jsme povídaly, než odešla na večeři. Druhý den odjížděla domů. Škoda, říkaly jsme si. A loučily se s tím, že se brzy uvidíme na našem třídním srazu. Vždyť nám holkám je letos 50, tak to musíme společně oslavit.

A teď jsme sirotci. Byla naše profesní máma. I díky ní nás šlo ze třídy šest studovat dál na farmacii. Byla na nás přísná, hlídala nás a chránila. Bojovala vždycky statečně za nás i náš obor. Chodily jsme za ní ještě dlouho na zdrávku, jen tak na pokec. Potkávaly jsme se na sobotních přednáškách na fakultě a na našich třídních srazech, které jsme ze začátku pořádaly dvakrát ročně. Bude nám chybět. S láskou vzpomínáme.

Mgr. Jana Jirmanová