Editorial

V červnu uplynul rok od tornáda, které zasáhlo oblast Břeclavska a Hodonínska. Není to tak dávno, všichni si pamatujete obrovskou vlnu solidarity, která bezprostředně následovala. Kdo mohl, pomáhal, velkou akceschopnost projevili lékárníci z břeclavského i hodonínského OSL a mnozí další nejenom z regionu. Představenstvo Komory rychlým rozhodnutím uvolnilo na pomoc postiženým částku půl milionu korun, necelou třetinu sociálního fondu, další finance odešly z rozpočtů okresních sdružení. Státní pomoc tak pružná nebyla, představitelé vládní koalice se jezdili do postižených obcí vyfotografovat. Od první velké a rozsahem mnohem ničivější živelní pohromy, která zasáhla velkou část Moravy a Slezska, v červenci uplynulo už 25 let a mně s mírnou nostalgií došlo, že povodně z roku 1997 zná relativně velká část lékárníků jen z vyprávění a absolventi vstupující letos do Komory tenkrát ještě nebyli na světě. Tehdejší přístup společnosti byl vlastně stejně omračující, pořádaly se sbírky, lidé nabízeli ubytování, nakupovali potraviny, hygienické potřeby, sanitační vybavení i vysoušeče. Postup záchranných prací byl koordinován, fungovali hasiči, vojáci i zdravotníci. Po zvládnutí krize odhlasovali poslanci do legislativy nutné změny. Přístup Komory úplně vyzrálý nebyl, prostředky v sociálním fondu ve výši „pouhých“ 163 tisíc korun (dnešní ekvivalent zhruba 650 000) připadaly členům tehdejšího představenstva jako velmi omezené a rozhodli se je uvolnit pouze v případě, že by člen Komory, případně jeho rodinný příslušník, zemřel v důsledku povodní. V zápisu z jednání se píše, že k náhradám škod by měly být lékárny pojištěny.

Konec letošního července poznamenal rozsáhlý požár v Českém Švýcarsku. Podle prvotních zjištění prezidenta Komory je lékárna v Hřensku beze škod a všichni její zaměstnanci v pořádku. Jsem za to rád a věřím, že příroda si s následky požáru poradí sama a v duchu titulku reportáže z Jarní konference v Jihlavě: O přírodě se nedá hlasovat. Věřím, že Komora za 25 let dostatečně vyzrála a její členové si dokážou vzájemně pomáhat i bez hlasování.

Stanislav HAVLÍČEK