Lékárenství a zajímavé lékárny na jednotlivých světových kontinentech

Antarktida

Seriál záměrně začínám na nejvzdálenějším kontinentu. Antarkti­da je označovaná jako 7. kontinent, téměř celá je pokryta silnou vrstvou ledu, a proto je současně i nejchladnějším kontinentem na Zemi. V zimě tam několik měsíců vůbec nevychází Slunce a ve vnitrozemí mohou teploty klesnout pod −60 °C. Nejnižší naměřená teplota na Zemi byla −89,2 °C na stanici Vostok v Antarktidě. Na pobřeží je v létě tepleji a teploty mohou vystoupat i nad 0 °C. I v Antarktidě jsou místa, kde téměř neprší ani nesněží, a proto se jim říká polární poušť. Antarktida, jako jediný trvale neobydlený kontinent, kde žijí jenom vědecké týmy na výzkumných stanicích, nemá přirozeně žádnou veřejnou lékárnu. Na větších vědeckých stanicích ale můžeme najít nemocniční výdejny léků. Nejznámější, největší a současně asi nejexotičtější lékárnou nejen na Antarktidě je lékárna na polární stanici McMurdo.

Stanice byla založena na rozhraní let 1955–1956 a v letním období má přibližně 1 200 obyvatel, především vědců zkoumajících klimatické změny. O tyto přechodné obyvatele se stará základní medicínský tým, jehož členem je i lékárník.
Před pár lety jím byla i moje známá Rebecca z USA.
Její příspěvek o životě lékárníka na Antarktidě jsem sdílel i ve skupině Mladí lékárníci. Před odjezdem na Antarktidu musela absolvovat komplexní ­školení na University of Texas Medical Branch, která zabezpečuje organizaci všech polárních zdravotnických procesů na Antarktidě. Z USA odcestovala na Nový Zéland, kde strávila ještě několik dní při školení v programu United States Antarctic Program, a až poté odletěla na stanici McMurdo na ostrově Ross.

Mise farmaceuta trvá obyčejně 6–9 měsíců, během antarktické zimy (naše léto), klesá počet vědců na polárních stanicích na minimum. Na školení se farmaceut seznámí s týmem lékařů, se kterými bude na Antarktidě působit. Všichni specialisté, kteří se do Antarktidy nevydávají, jsou pak vždy k dispozici po telefonu nebo přes internet. Lékárník je v Antarktidě fyzicky přítomen a jeho náplní práce je především správa a organizace zásob léčiv. Pomáhá taky s výdejem léků pacientům, přebírá zásilky léčiv a zdravotnického materiálu z objednávek a má na starosti i přípravu lékových setů pro vědecké skupiny, které vyjíždějí mimo stanici McMurdo.

Lékárna i výdejny léků na Antarktidě mají specifickou ­logistiku, která patří kvůli extrémním teplotám a izolaci výzkumných stanic k nejsložitějším na světě. Zásoby se dělají předem na celý rok. Léky, vakcíny a zdravotnický materiál se na stanice dopravují během krátkého léta buď lodí nebo speciálními letadly. V lékárnách na výzkumných stanicích jsou dostupné léky pro akutní i chronická onemocnění, především antibiotika, analge­tika, anestetika, infuzní roztoky a vakcíny. Součástí vybavení jsou také léky proti alergiím, nevolnosti, průjmu a respiračním infekcím. Lékárenské zásoby na polárních stanicích obsahují také chirurgické nástroje, sterilní materiál a prostředky pro první pomoc. V zimě je stanice odříznuta od světa. Každý den musí probíhat přísná kontrola teplot –⁠ skladování léků je náročné kvůli extrémním mrazům. Všechny zásoby léčiv musí být udržovány v temperovaných prostorách. Zajímavostí života na stanici je využívání telemedicíny v případě komplikovaných stavů nebo potřeby specifických léčiv, kdy probíhá konzultace na dálku se specialisty z velkých nemocnic. Kvůli extrémním mrazům a dlouhé izolaci musí být lékárna vybavena i pro zajištění stomatologických ošetření, chirurgických zákroků a resuscitaci. Hodinová mzda farmaceuta na polární stanici se pohybuje okolo 90 USD, pracovní týden odpovídá 48 hodinám. Zdravotníci mají nárok i na finanční stipendium za práci v tomto extrémním prostředí spojeném s vysokou mírou izolace. Navíc má vědecký i zdravotnický tým zabezpečeno bezplatné ubytování a stravování.

Kromě výzkumu klimatických změn probíhá na Antarktidě i farmaceutický výzkum. V extrémních podmínkách tu mikro­organismy (bakterie, sinice a řasy) produkují unikátní látky,
které vědci zkoumají pro jejich potenciální využití jako nová antibio­tika, protinádorové léky nebo látky chránící před ­mrazem. Výzkumem antarktické mikrobiální flóry se dlouho­době zabývají například i vědci na Masarykově univerzitě.

V souvislosti s farmacií a historií chci zmínit i závod o dobytí Jižního pólu mezi Amundsenem a Scottem, který se odehrál v roce 1912. Roald Amundsen byl norský polárník, který původně plánoval dobýt Severní pól, ale když ho předběhl Američan ­Robert Peary, tajně připravil nový plán, kterým bylo dobytí Jižního pólu. Podle dobových zdrojů to posádce oznámil až po vyplutí z přístavu a s úsměvem otočil kormidlo na jih. Robert Falcon Scott byl britský námořní kapitán, který již měl zkušenosti s plavbou do Antarktidy, a tak využil svého vlivu a na úkor Ernesta Henryho Shackletona se mu podařilo získat vedení expedice Terra Nova, která měla jako první dobýt Jižní pól. Britská výprava měla obrovské sebevědomí a nikdo nepochyboval o jejím úspěchu. Kromě dobytí Jižního pólu měla za úkol v Antarktidě také provádět vědecký výzkum. Když si však Scott v Melbourne přečetl telegram, v němž Amundsen oznámil, že rovněž míří k Jižnímu pólu, změnila se vědecká expedice v závod o získání tohoto prvenství.

Skromná Amundsenova expedice využila zkušenosti Inuitů a k tažení saní s nákladem používala 52 psů. Také kombinace lyží a oblečení ze zvířecích kožešin se velmi osvědčila a Amundsen se svými muži dorazil na Jižní pól 14. prosince 1911. O více než měsíc později (17. ledna 1912) nalezla výprava Terra Nova na Jižním pólu Amundsenův stan, norskou vlajku a dopis pro norského krále Haakona VII. pro případ, že by Amundsen a jeho muži nepřežili cestu zpět.

Scottova výprava doplatila na svou nezkušenost. Těžké motorové saně se ukázaly v daném terénu nepoužitelné stejně jako sibiřští poníci. Výprava bojovala s těžkými omrzlinami, protože jejich oblečení tvořily bavlněné vrstvy, pod kterými nosili vlnu, která však neodváděla pot, a ten na těle namrzal. Výprava Terra Nova skončila tragicky a nikdo z ní nepřežil, samotný Scott ­zemřel 30. března 1912.

Lékárničku, kterou na své výpravě používala Scottova expedice, je možno vidět v londýnském Science Museum. Byla objevena pod sněhem až v listopadu roku 1912 a obsahuje 38 skleněných lahviček s různými léčivy. Dochovala se také lékárnička, kterou na antarktické expedici Nimrod používal Sir Ernest Shackleton již v roce 1907.

Expedice v té době používaly speciální soupravy léčiv, která vyráběla britská farmaceutická firma Burroughs Wellcome and Company Limited. Lahvičky s léčivy byly baleny do kožených pouzder pro osobní lékárničky nebo pro celou expedici do kovových kontejnerů, které chránily obsah před rozbitím během přepravy na saních. Kromě aspirinu na tlumení bolesti a horečky a extraktů z konopí a chilli papriček na úlevu od koliky byly jejich součástí například oční kapky s obsahem kokainu proti sněžné slepotě, tonika s obsahem železa a strychninu, sušený zázvor jako digestivum a prášková křída s opiem k léčbě těžkých průjmů. Pro nejhorší a bezvýchodné situace bylo určeno použití morfinu. Velmi důležité postavení měla také malá lahvička s práškem označovaným jako tzv. Tabloid (Forced March) s extraktem z kolových ořechů a listů koky. Vysoký obsah kofeinu a kokainu se využíval jako stimulant při extrémní fyzické a du­ševní námaze, současně potlačoval chuť k jídlu a podporoval vytrvalost. Následně našel své uplatnění v lékárničkách pro vojáky během první i druhé světové války.

PharmDr. Matěj Hronec