U kojenců a batolat se nejčastěji objevují potíže spojené s horkem, rychlou ztrátou tekutin a vysokou citlivostí dětské kůže na slunce. U takto malých dětí ještě není dostatečně vyvinutá termoregulace a poměr povrchu těla k hmotnosti je naopak větší než u dospělých, což způsobuje, že teplo ztrácejí i nabírají mnohem rychleji než starší jedinci. I krátký pobyt v horku tak může vést k přehřátí nebo dehydrataci a první známky bývají nenápadné: méně pomočených plen, suché sliznice a změny v chování, které se projevují buď zvýšeným neklidem, nebo naopak sníženou aktivitou a apatií.
K dehydrataci často přispívají i virové gastroenteritidy, které jsou u nejmenších na cestách velmi časté. Změna prostředí, kontakt s novými viry a někdy i méně přísná hygiena při přípravě mléka mohou vést k průjmu či zvracení. U kojenců se stav může zhoršovat rychle, protože každá řídká stolice znamená relativně velkou ztrátu tekutin.
Farmaceut by měl rodiče upozornit, že s podáváním perorálního rehydratačního roztoku (ORS) je nutné začít okamžitě při prvních známkách zvýšené ztráty tekutin. Důležitá je příprava přesně podle návodu, protože nesprávné zředění naruší optimální koncentraci glukózy a elektrolytů. Roztok se dávkuje dle věku – u kojenců po lžičkách a u batolat po doušcích – v orientačním objemu 10 ml/kg po každé stolici či zvracení. Pokud dítě roztok odmítá, pomáhá jeho nabízení ve vychlazené podobě, aplikace stříkačkou po miniaturních porcích nebo citlivé střídání s kojením.
Součástí prevence i zvládání virových průjmů jsou probiotika — zejména Lactobacillus rhamnosus GG nebo Saccharomyces boulardii, která mohou pomoci stabilizovat střevní mikrobiotu a zkrátit dobu trvání potíží.
V tomto věku jsou děti již samostatnější a pohybově zdatnější, ale jejich smyslové i motorické systémy ještě nejsou plně vyvinuté. Neustálá potřeba aktivního pohybu spojená s touhou objevovat vše nové, častý pobyt v moři či bazénech a delší cestování proto často vedou k drobným úrazům, bazénovým infekcím nebo kinetózám.
Chlorovaná voda často dráždí spojivku, což po koupání v bazénu vede ke vzniku konjunktivitid. Při střídání bazénu a moře se riziko dále zvyšuje – slaná voda se při plavání nebo vlnách snadno dostává do očí a už podrážděnou spojivku ještě více vysušuje a zcitlivuje. U uší se po opakovaném kontaktu s vodou objevuje hlavně podráždění zvukovodu s pocitem zalehnutí, svěděním nebo lehkým dyskomfortem při dotyku boltce. Pokud však voda ve zvukovodu zůstává déle, kůže se maceruje a dochází ke změnám pH – a právě tehdy vzniká plavecké ucho, tedy zánět vnějšího zvukovodu s typickou bolestivostí.
Pro prevenci potíží s ušima je důležité po koupání vysušit zvukovod pouze zvenku a vyhnout se použití vatových tyčinek, které mohou mechanicky narušit přirozenou antimikrobiální bariéru zvukovodu a kůži podráždit. Při výraznější bolesti lze podat celková analgetika; pokud však potíže přetrvávají nebo se přidruží sekrece, je nutné lékařské vyšetření.
Pro okamžité zklidnění očí i jako prevenci komplikací doporučujeme oční kapky s obsahem antiseptických složek (karbethopendecinium-bromid, kyselina boritá), výtažku ze světlíku lékařského a látek stabilizujících přirozený slzný film.
U dětí vzniká kinetóza snáze než u dospělých, protože jejich rovnovážný aparát reaguje citlivěji na opakované změny směru a rychlosti. Farmakologická prevence je v tomto případě výrazně účinnější než řešení již rozvinutého zvracení. Jako zlatý standard doporučujeme moxastin, který lze podat již od 2 let věku. Rodiče je vhodné předem upozornit na tlumivý účinek, což je během dlouhé cesty obvykle spíše výhodou. U delších přesunů je možné dávku zopakovat v průběhu cesty, typicky po 2−3 hodinách.
U starších dětí a dospívajících se letní zdravotní rizika částečně překrývají s dospělou populací, zároveň však odrážejí specifika jejich životního stylu – tedy vyšší míru samostatnosti, intenzivní sportovní zátěž, nepravidelný režim, nedostatek spánku a občasné experimentování se stimulačními nápoji. Typická je kombinace horka s intenzivním pohybem a minimální regenerací, což výrazně zvyšuje riziko dehydratace, kolapsových stavů a úrazů.
Častým problémem je nedostatečný pitný režim při sportu, na táborech nebo u vody, kdy bývají tekutiny nevhodně nahrazovány slazenými či energetickými nápoji. Počáteční příznaky přehřátí – únava, bolest hlavy, závratě či snížená koncentrace – pak mohou rychle přejít ve vyčerpání z horka či úpal.
Kromě klasických ORS roztoků lze doporučit i nízkoosmolární rehydratační směsi s rýžovým škrobem, které díky rychlému průchodu žaludkem a postupnému uvolňování glukózy vykazují vyšší toleranci při horku a sportovní zátěži.
Rehydratační terapii lze u lehčích forem akutního průjmu doplnit o diosmektit ve formě jednorázových sáčků. Působí jako střevní adsorbens, váže toxiny i patogeny na svém povrchu a přispívá ke zlepšení konzistence stolice, což se hodí zejména v případech letních alimentárních obtíží.
Odřeniny a drobná poranění jsou v létě u dětí i dospívajících prakticky jistota, proto má v lékárničce své místo neštípavé antiseptikum, například na bázi oktenidinu.
Na cesty se vyplatí přibalit také tekutý obvaz, který vytváří ochrannou vrstvu dobře přilnavou i na místech se zvýšenou pohyblivostí. Poskytuje vlhké prostředí podporující hojení a díky antimikrobiálním složkám (typicky stříbru) zároveň chrání před infekcí.
Pro větší nebo bolestivější odřeniny jsou vhodné hydrokoloidní náplasti, které podporují moderní vlhké hojení, tlumí bolest a urychlují regeneraci bez tvorby tvrdých strupů.
Specifický přístup vyžadují rovněž úrazy doprovázené otoky a pohmožděninami měkkých tkání. Do lékárničky se proto vyplatí přibalit chladivý polštářek pro rychlé zklidnění otoku a elastické obinadlo pro lehkou kompresi a stabilizaci.
Klasická lokální nesteroidní analgetika v gelech nejsou u malých dětí vhodná kvůli riziku systémového vstřebávání a fotosenzitivních reakcí. Pro ošetření těchto stavů je proto vhodnější lokální heparinoid, který podporuje vstřebávání krevních výronů a modřin, případně výtažek z kostivalu, jenž ulevuje od bolesti a zmírňuje otok.
Letní setkání s bodavým hmyzem způsobuje u dětí i dospívajících lokální reakce, proto je vhodné nabídnout do lékárničky také lokální antihistaminikum v chladivém gelu. Součástí doporučení by měla být rovněž celková antihistaminika pro případ výraznějšího otoku. Volba léčiva se řídí věkem dítěte – pro samoléčbu u dětí od 1 roku věku je vhodný dimetinden v perorálních kapkách, zatímco pro starší děti jsou určeny tabletové formy antihistaminik 2. generace (cetirizin, loratadin, levocetirizin).
Aby se podobným reakcím dalo předcházet, je na místě do prázdninové výbavy dále aktivně nabídnout kvalitní repelent. Pro batolata od 6 měsíců je vhodný 15% IR3535, u starších dětí lze doporučit i přípravky s DEET, které se používají ve vyšších koncentracích a poskytují delší ochranu.
Zatímco základní výbavu na cesty řeší rodiče v lékárně víceméně automaticky, specifické potřeby dětského organismu často zůstávají opomíjeny. Farmaceut by měl proto aktivně iniciovat rozhovor a doptat se na věk dítěte, aby mohl cíleně vybrat přípravky, které jsou pro danou věkovou skupinu bezpečné a účinné.
(zemt)
Zdroje:
1. Bellemare S. et al. Oral rehydration versus intravenous therapy for treating dehydration due to gastroenteritis in children. Cochrane Database Syst Rev 2004; 3: CD004390, doi: 10.1002/14651858.CD004390.pub2.
2. Avoid bug bites. In: CDC Yellow Book 2026: Health Information for International Travel. Oxford University Press, New York, 2025. Dostupné na: wwwnc.cdc.gov/travel/page/avoid-bug-bites
3. O'Brien S. F. et al. Topical non-steroidal anti-inflammatory drugs for acute musculoskeletal pain in children: a scoping review. BMJ Open 2021; 11 (12): e052980, doi: 10.1136/bmjopen-2021-052980.
4. Parisi G. F. et al. Antihistamines in children and adolescents: a practical update. Allergol Immunopathol (Madr) 2020; 48 (6): 573−582, doi: 10.1016/j.aller.2020.02.005.
5. Rosenfeld R. M. et al. Clinical practice guideline: acute otitis externa. Otolaryngol Head Neck Surg 2014; 150 (1 Suppl.): S1−S24, doi: 10.1177/0194599813517083.
6. Szajewska H. et al. Probiotics for the management of pediatric gastrointestinal disorders: Position paper of the ESPGHAN Special Interest Group on Gut Microbiota and Modifications. J Pediatr Gastroenterol Nutr 2023; 76 (2): 232−247, doi: 10.1097/MPG.0000000000003633.
