Návykové látky jako morfin, kokain či kodein podléhají zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž rozsah jejich evidence určuje konkrétní zařazení do skupiny. Efedrin a ergotamin jsou regulovány zákonem č. 272/2013 Sb., o prekurzorech drog, jako prekurzory drog kategorie 1 a zacházení s nimi je umožněno pouze lékárnám se zvláštní licencí Ministerstva zdravotnictví ČR a odpovědnou osobou.
Morfin se v magistraliter přípravě používá ve formě Morphini hydrochloridum trihydricum. Ta se na rozdíl od volné báze (samotné molekuly alkaloidu) dobře rozpouští ve vodě i glycerolu za vzniku roztoku o pH 3,5–5,5. Díky přirozené aciditě je tak výrazně odolnější vůči oxidativní degradaci a snižuje riziko vzniku neúčinného pseudomorfinu, ke kterému dochází v prostředí neutrálním či alkalickém. Rozklad se projevuje typickým žlutohnědým zbarvením, čemuž lze předejít udržením pH v rozmezí 2,0–5,0 a adjustací do lékovky z tmavého skla.
Perorální roztoky se využívají zejména v paliativní pediatrické péči, kde se jako vhodné vehikulum uplatňuje prostý sirup (Sirupus simplex). Ten zvyšuje viskozitu a zachovává přirozenou aciditu systému, čímž brání vysrážení morfinu ve formě volné báze a jeho urychlené degradaci.
Rektální podání částečně obchází first pass effect, a tím zvyšuje biologickou dostupnost léčiva. U perorální aplikace je z téhož důvodu často nutné dávku výrazně navýšit.
Specifickou lékovou formou jsou topické gely, obvykle v 0,1% koncentraci, které se uplatňují při léčbě bolestivých chronických ran, například diabetických vředů nebo maligních kožních lézí. Aktivace periferních opioidních receptorů v místě poškození přináší lokální úlevu od bolesti a zároveň snižuje riziko systémových nežádoucích účinků (zácpa, nauzea, nadměrná sedace).
Stejně jako v případě morfinu je i volná báze kodeinu ve vodě prakticky nerozpustná, což v magistraliter přípravě vyžaduje použití její fosfátové soli. Codeini phosphas hemihydricus po rozpuštění přirozeně vytváří mírně kyselé prostředí o pH 4,0–5,0, které je nezbytné pro zachování stability účinné látky v roztoku. Volba hemihydrátu je pak zásadní z hlediska přesnosti přípravy; tato krystalová forma vykazuje nízkou hygroskopicitu, což zabraňuje pohlcování vzdušné vlhkosti a následným změnám v hmotnosti navážky.
Při navážce do 10 g kodeinu postačuje práce v laboratorních rukavicích; při vyšších navážkách nebo při přípravě delší než 2 hodiny je doporučeno použít rukavice a respirátor alespoň třídy FFP2.
V antidiaroických přípravcích je kodein indikovaný k symptomatické léčbě syndromu dráždivého tračníku s průjmem. Uplatňuje se také v terapii akutních i chronických průjmů u onkologických a transplantovaných pacientů, u nichž běžná léčba často selhává. Vápenaté soli (Calcii carbonas, Calcii phosphas) obsažené v těchto recepturách působí jako účinná adstringencia a adsorbencia, zatímco kodein cíleným zpomalením střevní peristaltiky prodlužuje dobu pasáže.
Individuální příprava umožňuje nahradit ukončenou výrobu některých tradičních hromadně vyráběných léčivých přípravků (HVLP). Typickými příklady jsou analgetická směs typu Alnagon (kombinující kodein s kyselinou acetylsalicylovou, kofeinem a fenobarbitalem) nebo spasmolytické čípky typu Spasmopan (kombinace s papaverinem a paracetamolem). Historickým příkladem vícesložkové analgetické směsi jsou dnes již obsoletní Vítkovy prášky, které kromě dalších látek obsahovaly kodein a Extractum belladonnae siccum.
Ephedrini hydrochloridum představuje bílý krystalický prášek technologicky mnohem výhodnější než těkavá a vysoce reaktivní volná báze efedrinu. Dobře se rozpouští ve vodě a v lékárenské praxi se používá pro přípravu nosních kapek v 0,5–1% koncentraci. Pro lepší snášenlivost nosní sliznicí je nutné tyto roztoky izotonizovat, obvykle přidáním chloridu sodného.
Typickým příkladem magistraliter přípravku s jeho obsahem jsou Bendovy kapky, které dnes existují v různých modifikacích. Efedrin bývá nahrazen jiným sympatomimetikem (xylometazolin, nafazolin), často se přidávají antibiotika (neomycin, bacitracin), antihistaminika či kortikosteroidy (dexamethason, hydrokortison).
Ačkoliv byl kokain ve většině indikací nahrazen syntetickými lokálními anestetiky, jako jsou tetrakain a lidokain, díky schopnosti současně vyvolat anestezii i výraznou vazokonstrikci si nadále udržuje své místo v otorinolaryngologii. Používá se topicky na sliznicích nosu a nosohltanu k dosažení povrchové anestezie a ke snížení krvácivosti během diagnostických či terapeutických výkonů.
Významnou historickou i současnou recepturou je Bonainův roztok (Solutio Bonain), který vzniká smísením stejných dílů kokain-hydrochloridu, fenolu a mentolu za vzniku takzvané eutektické směsi. Při kombinaci těchto 3 pevných látek dochází k jevu, kdy výsledná kapalná směs olejovitého charakteru vykazuje výrazně nižší teplotu tání, než mají jednotlivé složky samostatně, a je díky své konzistenci vhodná pro přímou aplikaci.
Kromě otorinolaryngologie nachází kokain specifické uplatnění v oftalmologii, kde jsou 4% kokainové oční kapky považovány za zlatý standard pro potvrzení diagnózy Hornerova syndromu. Zatímco u zdravého oka aplikace kokainu vyvolá mydriázu, u oka s poruchou sympatické inervace k rozšíření zornice nedojde.
Ergotamin je dostupný výhradně jako Ergotamini tartras, tj. jako sůl volné báze s kyselinou vinnou (tartarovou). V této formě vykazuje mnohem lepší stabilitu i rozpustnost ve vodě. Vzhledem k tomu, že se terapeutické dávky pohybují v řádech miligramů, je pro zajištění přesnosti navážky vhodné použití 1% triturace s laktózou. Ta se následně zapracovává do tobolek nebo čípků.
Vzhledem k podezření na reprodukční toxicitu vyžaduje manipulace s ergotamin-tartrátem zvýšenou ochranu personálu. Při navážce do 10 g je nezbytný respirátor FFP2 a rukavice, zatímco u větších množství či delší expozice je doporučena práce v biohazard boxu, případně použití ochranného pláště a pokrývky hlavy.
Vedle terapie migrény se ergotamin připravuje také ve formě lihových roztoků (0,005 g ve 20,0 g 40% ethanolu) určených k zastavení děložního krvácení, s doporučeným dávkováním 20 kapek maximálně 3× denně.
Příprava léčivých přípravků s obsahem návykových látek a prekurzorů kombinuje přísné legislativní požadavky na zacházení s detailní znalostí fyzikálně‑chemických vlastností a technologických specifik použitých surovin. Důsledné dodržování optimálních podmínek přípravy je přitom zásadním předpokladem jak pro zachování terapeutické účinnosti, tak pro zajištění bezpečnosti lékárníka.
(zemt)
Zdroje:
1. Husarová V. Migréna a její současné možnosti léčby. Česká komora farmaceutických asistentů, Praha, 2023. Dostupné na: www.ckfa.cz/files/06-husarova-fa-ikem-2942023.pdf
2. Kanagalingam S., Miller N. Horner syndrome: clinical perspectives. Eye Brain 2015; 7: 35−46, doi: 10.2147/EB.S63633.
3. Léčba migrény. Czech Headache Society. Dostupné na: http://cche.cz/lecba-migreny-2/zech-heada
4. Ergotamine. In: Drugs and Lactation Database (LactMed). National Library of Medicine (US), Bethesda (MD), 2006. Dostupné na: www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK501333/
5. Nosek K., Leppert W., Puchała Ł., Łoń K. Efficacy and safety of topical morphine: a narrative review. Pharmaceutics 2022; 14 (7): 1499, doi: 10.3390/pharmaceutics14071499.
6. Elektronický receptář individuálně připravovaných léčivých přípravků (IPLP). Dostupné na: www.iplprecept.cz
