Opavská lékárnická anabáze


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 6, s. 10-13

Za těch pár týdnů, co se pohybuji mezi lékárníky, jsem si už všiml, že severní Morava má pro stav jakési zvláštní kouzlo. Nejenže tam skoro 30 let sídlila redakce a tiskárna našeho časopisu, ale často se tam scházejí nejrůznější lékárnické spolky, slétávají se tam farmaceuti mladí i starší, pořádají se tam zajímavé konference, někdy dokonce dochází až na mírný beskydský alpinismus.

Ve dnech 16.–18. května se na severu Moravy odehrálo hned několik akcí, které jsem si pojmenoval jako Opavská anabáze. Všechny byly zajímavé a z hlediska perspektiv českého lékárnictví i důležité. Ale pěkně popořádku.

Zastavení první

Čtvrtek 16. 5. Po poledni vystupuji na ostravském hlavním nádraží z vlaku a jdeme s paní šéfredaktorkou Jarkou Hořanskou na jeden z posledních společných obědů. Přebírám od ní redakční oktávku a ve 14.00 se na parkovišti před tiskárnou Czech print center a. s., potkávám s prezidentem komory ­Chudobou. Byli jsme společně pozváni vedením firmy na prohlídku tiskárny, ve které se po léta tiskne Časopis českých lékárníků. V kancelářích dlouho nezůstáváme a noříme se do tiskárenského provozu. Procházíme nejrůznější pracoviště, kde z digitálních dat poměrně složitě vzniká fyzický výtisk časopisu. Doba plná neviditelných technologií dovedně maskuje hmotu a práci s ní. Člověk by přál každému, kdo zapomíná na původ věcí a myslí si, že mléko vzniká v hypermarketu, tableta v lékárně nebo časopis na monitoru počítače, aby alespoň jednou zavítal do provozu, kde tyto a jiné věci reálně vznikají. Nebudu předstírat, že jsem nikdy předtím nebyl v tiskárně, kde se tyto a jiné věci reálně rodí, ale i tak mě to zase dostalo. Vůně všudypřítomného papíru, omamnější vůně obrovských kádí s barvami, klapot sofistikovaných mechanických strojů nebo až tryskáčový hukot několikapatrové rotačky. V doprovodu Pavla Lochmana, obchodního a marketingového ředitele, a Ivety Martínkové, vedoucí zákaznického servisu, přicházíme i do přípravny, kde se z podkladů, které do tiskárny posíláme, dělají tiskové formy, je to poměrně složitý proces, kterým nebudu unavovat. Tam zrovna pan Staněk pracuje na obálce našeho pátého čísla. Slovo dalo slovo a pan Staněk vypravuje: „Já jsem byl s jedním lékárníkem na vojně. Dělal tam lapiducha a dost jsme toho spolu zažili. Byl odněkud z Varnsdorfu…“ Nebylo těžké pak ztotožnit člena ­představenstva ČLnK a varnsdorfského lékárníka Jindřicha Šmída.

Ve stejné místnosti se pak pan prezident Chudoba zeptal, jestli bychom nemohli dostat několik předtiskových plachet s ­titul­ní stranou časopisu, s tím, že by se všichni na jednu mohli ­podepsat a byl by to ještě dárek pro odcházející šéfredaktorku Hořanskou. Tiskárna nám vyhověla, jednak rovnou na ­místě a jednak ještě po dalších dnech dorazil do Prahy rozměrný balík s hliníkovými tiskovými formami, ze kterých se ­květnové číslo časopisu tisklo, abychom si mohli vyzdobit ­případnou novou budoucí kancelář.

Samozřejmě jsme prošli i všechny další provozy, ve kterých ­vzniká a odkud se následně distribuuje téměř 10 tisíc výtisků ­našeho časopisu. V tiskárně se dále vyrábějí časopisy jako Reflex, Geo nebo ABC. Myslím, že jsme v dobré společnosti.


Zastavení druhé

Pátek 17. 5. Opava, hotel Iberion, 9.00. V konferenční místnosti se schází představenstvo komory a to včas i přesto, že večeře se mírně protáhla přes půlnoc. Řeší se jako vždy jednotlivé body připraveného programu. Postupně během jednání ­obcházím členy představenstva a vyzvídám. Hlavní diskuze se točí ­samozřejmě kolem připravované legislativy.

„My bychom si mohli psát maily, telefonovat atd.,“ říká Michal Hojný, „ ale osobní jednání členů představenstva je důležité i v tom, že osobně mohou zaznít i argumenty, které jsou třeba ­jinou formou těžko sdělitelné. V současné době jsou v parla­mentu novely, které můžou zásadním způsobem ovlivnit fungování poskytovatelů lékárnické péče. A tady se ukazuje, jak obrovský benefit je, že se letos schází představenstvo v kratším intervalu, než bylo zvykem v předchozích letech, kdy na nějakou podrobnou diskuzi a přijmutí finálního postupu nebyl ani čas.“


A mluví se nejvíc o pozměňovacím návrhu poslance Nachera.

„Když nakouknu do bodu programu, tak vidím především zákon o léčivech,“ potvrzuje Jan Hendrych. „Ze všeho nejvíc mě ­udivuje, do čeho se poslanci pouští a jak se nechají ovlivňovat, aniž by brali ohled na názor odborných společností a komory.“

Jindřich Šmíd z Varnsdorfu s potěšením přijal pozdravy od svého dávného spolubojovníka Karla Staňka z tiskárny. „Karel Staněk byl hrozně hodnej kluk! Fakt moc hodnej…“

Jinak se ale rozhorlil nad jiným tématem, nad sjednocením doplatků ve všech lékárnách. „Neviděl jsem doteďka relevantní analýzu, proč to nejde. Jen poslouchám, že to nejde, přitom jsem neslyšel jediný odborný argument pro tvrzení, že když se sjednotí doplatky, tak se zdraží léky, ani analýzu, kterou by zpracoval nezávislý tým odborníků, mezi které řadím i třeba představenstvo naší komory.“

„Kolegové mají pravdu v tom,“ zapojuje se do debaty vice­prezident komory Aleš Krebs, „že návrhy legislativních úprav jsou někdy skutečně překotné, málo projednané s odborníky, některé body ani neprojdou kompletním oponentním ­řízením odborníků, takže je to velmi složité. Navíc se těch novel v posled­ní době připravuje několik, jdou jedna za druhou a ­mohou zásadně ovlivnit lékárenství v zemi. Když se teď podí­vám do programu představenstva, tak pro nás bude důležitý i bod o dohodovacím řízení, diskuze o tom, jakou další strategii z hlediska komory zvolit.“

V přestávkách jednání představenstva v podstatě paralelně probíhají dvě autogramiády. Jedna představuje podepisování tiskového archu, který jsme přivezli z tiskárny jako dárek pro ­šéfredaktorku Hořanskou. Druhá, která nenápadně prochází celou opavskou anabází, včetně následné Konference
mladých lékárníků, je autogramiáda Standy Havlíčka a jeho knihy Syn buvola, o které jsme už referovali v minulých číslech časopisu.


Důležitým důvodem pro výjezdní zasedání představenstva ČLnK v Opavě, byla bezesporu i podpora místním OSL.

„Jsem velmi potěšená tím, že se podařilo zprovoznit tolik OSL a že už všude budou mít lékárníci možnost se zapojit do aktivit komory,“ říká Hana Šnajdrová a dodává: „Práce, kterou nad tím kolegové odvedli, je úžasná.“

A nejvíc práce v tomto směru odvedl Aleš Novosád, který spolu s prezidentem vyměnil i odpolední a večerní program v Opavě za návštěvy blízkých OSL.

„Díky tomuto výjezdnímu zasedání se daly uspořádat klasické volby OSL Bruntál,“ potvrzuje pan Aleš Novosád. „A i když jde o přece jen velmi vzdálený region, tak se na akci takhle malého sdružení mohl objevit pan prezident a další dva členové ­představenstva, což nebývá obvyklé. A zároveň jsme mohli ­spustit volební shromáždění OSL Frýdek Místek, které toto ocenilo, rovněž na konferenci v Třinci mohl být přítomen pan prezident a další člen představenstva.“


Příjemným zpestřením vážných debat o legislativě byla ­prezentace Alexandry Haškové, která představenstvo ­informovala o aktuálním stavu projektu Lékárnice maminky. Tato iniciativa proniká čím dál víc do povědomí občanů. Sám jsem si při večerní procházce všiml, že ve výloze jedné opavské lékárny visel plakát Lékárnic maminek.

„To jsou takové příjemné rozvojové projekty,“ vyjádřil se viceprezident Krebs, „na které nesmíme zapomínat ani při té méně veselé, řekněme úřednické práci.“

O aktivitách PR týmu referovala Michalea Bažantová. Na otázku, co vidí, jako největší přínos opavského jednání představenstva, odpověděla: „Je vidět, že představenstvo je schopné reagovat i na aktuální vývoj, který vyplývá z nejrůznějších pozměňovacích návrhů. Umíme se shodnout na reakci na zřízení úhrady léčebného konopí nebo na tom, jak by se mohla do budoucna vyvíjet vyhláška o předepisování ohledně změny v počtu léčivých přípravků na určité období.“

Během oběda, na který dorazila z Ostravy i končící šéfredaktorka Jarka Hořanská, byl slavnostně předán i již zmiňovaný tiskový arch s titulní stránkou minulého čísla našeho časopisu, s poděkováním a podpisy členů představenstva. Jako každý dárek, který vznikne z náhlé inspirace, vyvolal i tento opravdové překvapení a řekněme si upřímně až dojetí. Jahody se šlehačkou a se šampaňským (pro mnohé z nás nealko) příjemně ukončily tuto páteční kapitolu.


Zastavení třetí

Pátek 17. května, 15.00. Stále zůstáváme v Opavě, jen se většina přemisťuje do Kulturního domu Na Rybníčku. Zde se koná již jednadvacátá Konference mladých lékárníků.

„Projekt konference pro mladé lékárníky vznikl před 21 lety v pražském sekretariátu,“ říká zakladatelka KML doktorka Marie Zajícová. „A vznikl proto, aby se mladí farmaceuti naučili ­prezentovat, protože na všech konferencích přednáší pořád ­doktoři a málo farmaceuti. Touto akcí jsme je chtěli podpořit, aby se nebáli a lépe se naučili prosazovat sami sebe a svou odbornost.“


Ale projekt se rozkošatil a nejde už zdaleka jen o sebeprezentaci. Na Rybníčku bylo brzy plno a zdálo se, jakoby se všichni znali.

Kdo jsou ti lidé, ptal jsem se sám sebe a nakonec našt ěstí i prezidentky konference Olgy Nedopílkové. Jsou mezi nimi i studenti?

„Studenty tady na konferenci nemáme, ale jsou tu posluchači z řad mladých lékárníků, a to už buď z těch, kteří pracují v lékárnách, nebo jsou to farmaceuti, kteří pracují například ve farmaceutických firmách nebo spolupracují na klinických studiích. Nebo jsou to farmaceuti, kteří mají už atestaci a zajímají se o klinickou farmacii, což už je samozřejmě jiný pohled. A máme mezi přednášejícími i zástupce z řad lékařů, a to jak mladé lékaře, tak ty, kteří mají už třeba delší praxi, občas pozveme i zástupce laické veřejnosti, kteří nejsou ani lékaři, ani jiní zdravotníci, ale vždycky se jejich příběh týká daného tématu.“

Jako zcela jistě zástupce laické veřejnosti, jsem pozorně vyslechl všechny prezentace a někdy ani nemusel předstírat, že všemu rozumím. Zaujala mě zejména tato témata. „Orphan drugs“ a jejich používání v ČR (Mgr. Veronika Krajčová), Statiny – mýty a fakta (PharmDr. Nikola Karasová) a vystoupení rodičů Jana a Moniky Žídkových, kteří velmi otevřeně popsali radosti a strasti péče o potomka s Williamsovým syndromem.


Zastavení čtvrté

Sobota 18. 5., stále v Opavě Na Rybníčku. Pokračuje program XXI. Konference mladých lékárníků. Ptám se Marie Zajícové, kdy končí mladý lékárník a začíná starý lékárník?

„To nevím, to jsme neřešili. Podobnou konferenci mají i lékaři, kdysi dávno jako mladá jsem u nich taky přednášela. Ti mají hranici 35 let, když to chcete slyšet, ale tady jsme to zrušili. Věk není rozhodující.“


Náš časopis není nafukovací, takže opět stručně prezentace, které na mě, coby laika, zapůsobily výrazněji. Vzácná onemocnění z pohledu dětského dermatologa (Prim. MUDr. Hana Bučková), Názory na podávání probiotik při léčbě ATB (Mgr. Markéta Dlouhá), Střevní mikrobiota a její zvláštnosti (PharmDr. Milan Krajíček) a bezesporu i Očkování – mýty versus fakta (MUDr. Petr Mylek).


Zastavení páté

Sobota 18. 5., odpoledne, opět ještě v Opavě Na Rybníčku. Po obědě se odehrál volební sněm Mladých lékárníků. Zprávu o jeho průběhu najdete v samostatném příspěvku.

Já naložil do komorového auta materiály a několik milých spolupracovnic z pražského sekretariátu a vyrazil na nelehkou pouť přes D1 směr domov. Opavskou anabázi bych zakončil slovy členky představenstva, Marie Zajícové:

„Výjezdní zasedání v Opavě bývalo tradicí, pak se přestěhovalo do Prahy a my měli pocit, že nám chodí méně lidí i na naše zdejší akce. Tentokrát se zase potvrdilo, že když jsou na konferenci Mladých lékárníků i členové představenstva, je to pro všechny lákavější. Jsem prostě ráda, když k nám přijedete. A taky, že já nemusím do Prahy.“

Zdeněk Pokorný


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 6

2019 Číslo 6

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se