Soud potvrdil výklad ČLnK o výkonu funkce vedoucího lékárníka

Městský soud v Praze svým rozsudkem č. j. 6 A 73/2016 –⁠ 32 ze dne 16. 5. 2019 potvrdil stanovisko ČLnK, podle něhož může farmaceut vykonávat jen jednu funkci vedoucího lékárníka.

Soud rozsudek vyhlásil v řízení o žalobě člena ČLnK, kterou napadl rozhodnutí představenstva ČLnK z února 2016, jímž byla zamítnuta jeho žádost o vydání osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékárníka. Důvodem zamítnutí žádosti byla skutečnost, že žadatel žádal o osvědčení pro vedoucího lékárníka, ačkoliv již byl držitelem jiného osvědčení pro výkon téže funkce. Protože se ani po výzvě svého původního osvědčení nevzdal, byla jeho žádost zamítnuta, protože zákon o léčivech a licenční řád neumožňují výkon více funkcí vedoucího lékárníka jedním farmaceutem.

Odmítnutý žadatel svou žalobu opřel o stěžejní názor, že pokud byl držitelem osvědčení jako provozovatel lékárny vykonávající soukromou lékárenskou praxi, pak mohl ve své lékárně působit jako vedoucí lékárník, aniž by musel sám sebe do této funkce ustanovovat, a z toho dovozoval, že výkon funkce vedoucího lékárníka „sám pro sebe“ nekoliduje s výkonem další funkce vedoucího lékárníka v lékárně jiného provozovatele.

ČLnK k tomu uvedla, že žalobcova argumentace stojí na nesprávném právním výkladu ustanovení § 79 odst. 6 zákona o léčivech. Pokud je v zákoně uvedeno, že poskytovatel lékárenských zdravotních služeb musí mít pro každou lékárnu ustanoveného vedoucího lékárníka, pak to znamená, že každý poskytovatel musí takového vedoucího lékárníka ustanovit, a to platí i pro případ, že poskytovatel –⁠ fyzická osoba do této funkce ustanovuje sám sebe. Zákonná překážka výkonu funkce vedoucího lékárníka pro více než jednu lékárnu tak platí jak pro vedoucí lékárníky vykonávající tuto funkci pro své zaměstnavatele, tak pro vedoucí lékárníky, kteří tuto funkci plní v rámci poskytování zdravotních služeb lékárenské péče při výkonu své vlastní soukromé praxe.

Soud žalobu zamítl s tímto odůvodněním: Dle názoru soudu je výklad zastávaný žalovanou jednoznačně správný a s ohledem na znění předmětného zákona jediný možný, neboť toto ustanovení jasně stanovuje zákonnou podmínku, že stejná osoba může být ustanovena vedoucím lékárníkem jen pro jednu lékárnu.
V daném případě je dle názoru soudu zcela nerozhodné, v jakém pracovně­právním postavením se vedoucí ­pracovník nachází, tj. je lhostejné, zda je ustanoven v rámci pracovně­právního vztahu, ve kterém tuto funkci vykonává pro svého zaměstnavatele, či zda tuto funkci ­vykonává v ­rámci ­poskytování zdravotních služeb ­lékárenské péče při výkonu své ­soukromé praxe. Citovaná podmínka pro výkon funkce vedoucího lékárníka tak podle názoru soudu platí i na případ, kdy ­poskytovatel zdravotních služeb lékárenské péče, jež je fyzickou osobou, ustanovuje do této funkce sám sebe, neboť taková situace není v právu ničím neobvyklou.

Žalobce může proti rozsudku podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V době přípravy tohoto článku nebylo známo, zda tak učinil.

Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík