SMS-RECEPTY v lékárně katastrofou

Od spuštění e-preskripce bylo jasné, že přeťukávání sms-kódů pro stažení receptů z centrálního úložiště do PC v lékárně bude titěrná práce. Administrativně náročná, zatěžující, dost možná zbytečná. Sms-recepty přitom rostou na oblibě a tvoří v určitých lékárnách či určité části jejich provozu klidně polovinu přijatých receptů. Mezi recepty zasílané formou sms převažují ty na chronickou medikaci. A mezi telefony uživatelů bohaté medikace převažují starší typy, ze kterých se kód musí opisovat. I když se již objevují aplikace na čtení kódu z jiného mobilu, žádná počítačová čtečka neumí přečíst alfanumerický sms kód do lékárenského SW. A to už máme sms-recepty několikátý rok.

PharmDr. Antonín Svoboda

Od 1. ledna 2020 pak stát lékárníkům situaci ještě přitížil. 1 recept = 1 lék = 1 kód. Jednoduchá matematika se v praxi mění na 1 pacient = 9 léků = 108 úderů do klávesnice. V týdnu po svátcích přišla pacientka, která měla předepsaných „jen“ 7 léků. A měla je v smsce. A aby to nebylo tak jednoduché, lékař udělal v preskripci určité změny. Proto jí poslal nových 7 kódů. Bezpečně vydat správně všechny předepsané léky znamenalo přeťukat 14x12 znaků, což už je 168 znaků (neuděláte-li chybu). 168 znaků pro otevření preskripce jednoho pacienta. To nejenže dokáže výdej léků pořádně prodloužit, zejména však lékárník místo své odborné role jen ručně přepisuje kódy. Enigma. Rozklíčovat, co má pacient předepsané a pak ze zbytků sil popsat užívání. Za pacientem už dýchá další, možná spíše fronta pacientů. Zkontrolovat léky, zda jsou správně předepsány, nejsou mezi nimi závažné interakce, poskytnout informaci ke správnému užití léků, podpořit compliance, optat se na případné potíže, zjistit, zda nejsou nějaké nejasnosti v užívání léků, že žádný lék nechybí… To po desítkách přesně mířených úderů do klávesnice, zírání do mobilu a do obrazovky. Ne, tato pakárna se s odborností nedoplňuje…

Nestačilo by místo 168 úderů použít jeden kód pro otevření celé preskripce? Nebo ještě lépe číslo pacienta, případně přejet čipovou kartu čtečkou mávnutím ruky v jedné vteřině. Ano, elektronizace může být dobrým nástrojem a jistě je logickým vyústěním možnost vyzvednout léky na předpis, aniž by pacient musel recept dostat do ruky. Její současné provedení je však nešikovné. Proč by měla být nosičem zrovna sms? Lékař nahrává, lékárník vydává ze stejného úložiště. Ale aktivace přístupu je zasílána smskou, a to ještě pro každý vydávaný lék zvlášť…?

Ostatně ani pro pacienty to nemusí být výhra. Pro některé starší lidi je to stresující forma, s telefonem nejsou tak zběhlí a v lékárně mají obavy, že to s tím zkrátka „neumí“. Listinná průvodka mj. informuje pacienta, co má předepsané, a pacient si tak může včas zkontrolovat, jestli něco nechybí. Lékárníkovi usnadňuje načtení receptu ze systému i vychystání léků před dispenzací. Úskalí sms receptu pro pacienta spočívá zkrátka v tom, že se nevydá všechno. Jeden den nám volala překvapená pacientka, že jí chybí Anopyrin®. Ze čtyř sms kódů byly v lékárně uplatněny 3. Buď nebyl kód lékárníkovi předložen, nebo byl omylem přeskočen, obojí se teď prostě stává. Tak jsme po telefonu prošli kódy, které byly k výdeji využity, a zjistili, který ze čtyř kódů chyběl. „Ano, to bude ten Anopyrin®.“ Ovšem ani po dvojím nadiktování se recept neotevřel. V některém ze 12 diktovaných znaků musela být chyba. Duchapřítomně jsem paní poprosil, zda je schopna mi tento kód přeposlat na náš lékárenský mobil. Paní ve středním věku telefon ovládá skvěle a vzápětí přišel kód receptu, který jsem si pomocí aplikace převedl do čárového kódu. Byl to ten Anopyrin® a pacientka sice na druhou návštěvu, ale dostala všechny léky. Zabralo to tak dvacet minut navíc.

Další den ráno mě krátce po sedmé vzbudila sms zpráva. 9 pípnutí. Jsou to eRecepty pro mého otce. On má starou Nokii®, ale z ní bych přepisovat nechtěl, tak to má u lékaře nasměrované na můj telefon. Naště stí vím, že nejspíš dostane i listinnou průvodku.

Je vtipné, že i v předávání identifikátoru jsou duplicity. Při jedné expedici mi pacientka předala listinné průvodky s čárovými kódy a po výdeji léků oznámila, že jí ještě přišly nějaké recepty na mobil a jestli bych se na to nemohl podívat. Po načtení několikátého kódu receptu, který jsem jí právě před chvílí vydal, jsem se paní zeptal, zda jí nějaký lék chybí, protože bych nerad jen zbytečně opisoval smsky. Zbytečného přepisování už tak máme dost u receptů, na nichž je předepsán výpadkový lék a pacient už to „zkouší“ v páté nebo osmé lékárně. My se na pacienty zlobit nemůžeme, ale bohužel je dnes občas skutečně těžké předstírat, že nám netečou nervy. Toto je nyní náš denní chléb a pořádně zhořknul.

Jak už jsem zmínil v úvodu, problém není v možnosti pacienta získat recept od svého lékaře na dálku, ale realizace přes sms kódy, navíc de facto ke každému léku, je podle mého názoru nešťastná. V podstatě jde jen o to identifikovat pacienta nebo příslušnou preskripci a načíst všechny recepty. Jedním krokem! Ze státní správy byla námitka, proč nemůžeme jedním kódem otevřít celou preskripci. Pacient má mít možnost si zvolit, který lék bude chtít teď a tady vybrat. „Dejte mi ten PQAH4W??E5S2 a ten PQ2EW7??IQTQ si vyzvednu později nebo jinde nebo vůbec.

Je krásné, jak úředníci myslí na všechno a chrání naše práva. Narozdíl od neustálého přepisování kódů z mobilu jsem však takový případ ještě nezažil. Pro poněkud konspirační a evidentně výjimečný případ byl zvolen systém v běžném režimu docela nesnesitelný. A podle ochrany osobních údajů bychom ani neměli vidět jiné léky, které pacient užívá. Máme mít minimum informací. Jak máme ale vyhodnotit duplicitu nebo interakci? Asi jen z toho, co nám řekne pacient. Ale pozor – nově z toho, co bude viditelné v lékovém záznamu. Takže zatímco od 1. června má lékárník vidět léky v lékovém záznamu rok nazpět, vědět, co všechno má pacient předepsané nyní, to je moc indiskrétní. Hmm? Argumenty těch, kteří systém vytváří, spíše prohlubují marnost a beznaděj. Berou nám víru v normálnost. Systém se má dělat hlavně s ohledem pro běžnou funkci a uživatelsky přívětivě – pro lékárníky, lékaře i pacienty. My lékárníci jsme tu nikoli pro nekonečné přepisování kódů, ale pro to, abychom pomáhali pacientům, dohlídli na správné a co nejbezpečnější užití léků.