Editorial

Nikdo nezapochyboval, že přijde, tak je tu. Nový rok 2020. Jaký si ho uděláme, takový ho budeme mít. My v časopise ho chceme mít hezký. Proto pokračujeme v tradici, že každý ročník se musí nějak na první ­pohled lišit od předchozího. Připravili jsme pro vás novou obálku, respektive celoroční cyklus obálek, založených na příbězích důležitých lékárnických vynálezů. Lékárníci byli vždy lidé zvídaví, rádi ­zkoušeli nové cesty, i ty na první pohled ­sebenesmyslnější. Tímto způsobem obohatili náš každo­denní život o věci, které dávno považujeme za běžné. Udělat z těchto příběhů cyklus napadlo Standu Havlíčka už kdysi. Pak dlouho chodil, dumal, shromažďoval tipy a podklady a teď v lednu se urodilo. Víc už vám o tom napíše sám uvnitř časopisu. ­Grafickou ­podobu připravilo studio Carton Clan a doufám, že se vám bude líbit tak, jako nám. V časopise najdete ještě novou rubriku Okénko do magistra­­liter. Nejdřív jsem si myslel, že magistraliter jsou v současných českých lékárnách jen nostalgickou vzpomínkou na časy dávno minulé, ale řada farmaceutů mě přesvědčovala, že ne, že ­naopak zájem o přípravu léčiv v některých lékárnách se ­zvyšuje, ožívá, možná i v souvislosti s častými výpadky léčiv. Podobně se chceme věnovat i dalším tématům a farmaceutickým specializacím. Včetně v prosincovém editorialu zmiňované přípravě individuálních čajových směsí. ­Hlavně ale chceme pořád a stále dokola opakovat a ukazovat, obálkou i obsahem, jak obrovský a nesmazatelný je význam lékárníka. A to jak v ­dějinách, tak dnes a zítra za tárou. ­Chceme připomínat, že lékárníci rozhodně mají být na co hrdi. Já nejsem lékárník, ale stejně jsem na vás hrdý. Tak. A teď už si užijte nové číslo ročníku 2020 a vůbec celý rok, určitě to bude stát za to.

Zdeněk Pokorný