CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Widimský, J.: Nebivolol v léčbě kardiovaskulárních onemocnění

Hypertenze a kardiovaskulární prevence č. 1/2020

Betablokátory (BB) v kardiologii jsou indikovány u arteriální hypertenze, srdečního selhání a ICHS. Příznivě ovlivňují kardiovaskulární morbiditu i mortalitu. Nebivolol patří mezi vasodilatačně působící BB spolu s karvedilolem, celiprololem a labetalolem. Zdá se, že vasodilatace je zprostředkována stimulací lokální tvorby oxidu dusnatého. Ten má komplexní účinek vasodilatační, antioxidační a protizánětlivý. Nebivolol má mezi BB nejvyšší index kardioselektivity, což může vést ke snížení rizika bronchospasmu u pacientů s obstrukčním onemocněním plic. Mechanismus jeho antihypertenzního účinku lze tedy označit jako duální. Snižuje minutový srdeční výdej a zároveň i periferní cévní rezistenci. Má dostatečně dlouhý biologický poločas pro podávání v jedné denní dávce. U hypertenze je to dávka 5 mg, u srdečního selhání titrovaná dávka od 1,25 do 10 mg pro die. V jedné velké studii byl porovnáván s atenololem, vedl k hemodynamickému zlepšení na rozdíl od atenololu, další studie ho srovnávala s metoprololem. Nebivolol byl účinnější ve snížení periferního TK i centrálního systolického i diastolického TK a vedl k významnému poklesu hypertrofie levé komory. Nemá, na rozdíl od některých BB, metabolické nežádoucí účinky. Ukázal se být účinný i u nemocných s dilatační kardiomyopatií. Ve studii SENIORS u pacientů se srdečním selháním ve věku nad 70 let byl shledán jako bezpečný a je tím rozšířena paleta léčiv u starších pacientů.

Nosková, E. a kol.: Aktuální trendy v léčbě generalizované úzkostné poruchy

Psychiatrie pro praxi č. 3/2020

Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) je definována jako excesivní, neadekvátní a přetrvávající úzkost či obavy z věcí, které běžně obavy u zdravých jedinců nezpůsobují. K psychickým obtížím se často přiřazují i somatické příznaky –⁠ bolesti svalů, neschopnost relaxace, GIT obtíže, pocení, palpitace, obtížný dech atd. U GAD přetrvávají více než 6 měsíců. Celoživotní prevalence GAD je 5,7 %, je 2x častější u žen než u mužů. Pro diagnostiku slouží validované dotazníky. Dědičnost se u GAD pohybuje kolem 30 %. Rozlišují se krátkodobá a dlouhodobá léčba (prevence relapsu). Léky první volby jsou stále antidepresiva za skupiny SSRI a SNRI s pravděpodobností účinku 60–75 %. Oproti afektivním poruchám většinou stačí poloviční dávky. Dlouhodobá prevence by měla trvat 6–18 měsíců. Častá je nízká adherence k léčbě –⁠ 46 % pacientů vysadilo léčbu po prvním ústupu příznaků GAD. Důvodem jsou i nežádoucí účinky léčiv –⁠ sexuální dysfunkce, přibývání na váze a poruchy spánku. Dobře prověřená je účinnost escitalopramu, paroxetinu, sertralinu, venlafaxinu a duloxetinu. Z ostatních farmak pak imipraminu a krátkodobě se používají benzodiazepiny a hydroxyzin. V současné době dostávají prostor v léčbě i ostatní antidepresiva –⁠ např. agomelatin, trazodon, mirtazapin, bupropion, vortioxetin, vilazodon. Z antikonvulziv se mezi léky 1. volby u GAD řadí pregabalin v dávce 3 x denně 150 mg. Gabapentin a tiagabin neprokázaly klinický účinek stejně jako valproát a lamotrigin. Zkoušena byla i 2. generace antipsychotik, z nichž prokázal účinek risperidon, olanzapin, aripiprazol a v jedné velké studii i quetiapin.

Autoři přidávají ještě doplňkovou fytoterapii: Silexan z levandule, Kava z pepřovníku opojného s problematickým účinkem. Z nejnovějších látek se klinicky zkouší gepiron, riluzol, troriluzol a některé látky ovlivňující endokanabinoidní receptory.