Situace ukázala, jak je Komora důležitá a akceschopná

Doktora Martina Kopeckého, viceprezidenta Komory, asi není třeba představovat z gruntu. Do představenstva ČLnK kandidoval počtvrté. V prvních letech se rozkoukával, hledal témata a seznamoval s lidmi, kteří ovlivňují lékárnickou práci. Tyto roky považuje za svá „léta učednická“. Na loňském listopadovém sjezdu Komory byl zvolen viceprezidentem.

„A opět se učím. Ačkoliv jsem i dříve absolvoval mnohá jednání s představiteli státní správy, úřadů, poslanci atp., tak v pozici viceprezidenta je to zase trochu jiný level. Na jednu stranu má vaše slovo větší váhu, na druhou stranu máte mnohem větší zodpovědnost za celý lékárenský stav.“

Ve vedení Komory se věnuje legislativě, zdravotním pojišťovnám, SÚKL nebo spolupráci v rámci PGEU. A podle vlastních slov se snaží změny a novinky, které přicházejí, přeložit do řeči, která je lékárníkům srozumitelná. „Jeden příklad za všechny. Ve spolupráci s dalšími kolegy jsme připravili Průvodce změnami na přelomu let 2019/2020. S tím souviselo mnoho jednání, rozhovorů s úředníky, poskytovateli lékárenských informačních systémů atd. Myslím, že takovéto informace lékárníci ocení a výsledkem je, že dnes například vydáváme zdravotnické prostředky na poukaz podle nových kódů zcela bez problémů. Vykazujeme úhrady zdravotním pojišťovnám přes portál nebo přímo z našich SW. Digitalizace listinných receptů je funkční. Načítáme eRecepty přes občanské průkazy atp. To jsou věci, které se samy, bez akivních lidí ve vedení Komory, nestanou.“

Za hlavní problém českého lékárnictví považuje dvě věci. Administrativu a finance. „Často si při výdeji léků uvědomím, jak mi oči lítají mezi tárou, na níž jsou krabičky léků, průvodky nebo mobil, a monitorem, a vlastně ani nevím, kdo stojí před tárou. To si pak řeknu a dost. Zpomal.“

Jenomže zpomalit se často nedá. E-lejster přibývá a že všechno zvládne počítač jedním klikntím, je iluze. Takových kliknutí , skenů, odesílání dat, formátů, certifikátů nebo hlášek na monitoru je podle doktora Kopeckého už příliš. A pacient se vytrácí. „A do toho se objevují »vizionáři«, kteří vyvolávají ve společnosti umělý pocit, že lidi to tak chtějí – že nechtějí o lécích, o zdravotních i jiných problémech mluvit, poradit se s živým člověkem – lékárníkem. Že budeme řešit zdraví pomocí telemedicíny a internetu. Přetavíme komunikaci do jedniček a nul a elektrických impulzů proudících v optických kabelech a necháme si všechno dopravit až domů. Myslím si, že to tak není, a proto i v rámci Dne lékáren i v rámci Světového dne lékárníků poukazujeme na lékárníka – odborníka, a hlavně lékárníka – člověka.“

Narůstající administrativa souvisí s financemi. Možná někdo žije v iluzi, že když stát přidá povinnosti, přidá i peníze. Opak je pravdou. „Můžeme do nekonečna jednat s ministerstvem a pojišťovnami, přesvědčovat je o tom, že mnohé lékárny jsou na hraně rentability a při tom v místě, kde jsou nepostradatelné. Jenže pak večer sednete k TV, kde vidíte reklamu na 100% slevy a další superakce, přečtete si tiskovou zprávu provozovatele, který se chlubí, jak si meziročně polepšil o 30 % a plánuje další růst. Těžko se pak chodí žádat o finance na skutečné zdravotní služby poskytované lékárnami. Výsledkem této obchodní slevové strategie v lékárenství je mimo jiné i to, že za nedlouho budou mít zdravotní sestry, učitelé, úředníci i jiné profese vyšší platy než lékárníci. Toto by si měl uvědomit každý z nás.“

Vedení Komory se ale snaží, je otázka, jestli je tlak na státní orgány a významné instituce dostačující a zda-li by nebylo užitečnější tímto směrem přitvrdit.

„S panem prezidentem jsme oba spíš klidní lidé, ale umíme se i naštvat. Na jednání chodíme připraveni, s jasným cílem, který je podpořen argumenty a čísly. Díky tomu se podařilo např. dojednat hodnotu signálního výkonu na 19 Kč pro druhé pololetí roku 2020. Občas slýchám nebo čtu, že když si s MZd tak rozumíme, proč nevyjednáme víc. Odpovídám, že být slušný při jednáních na MZd, SÚKLu rozhodně neznamená být servilní. Je potřeba si uvědomit, že nejsme jediní, kdo chodí jednat. Přidat finance chtějí nemocnice, lékaři, lázně… Při jednáních o odborných výkonech máme silnou opozici v lékařských sdruženích a nyní dokonce i u kolegů vzešlých ze stejné fakulty. Není jednoduché obrátit odbornou veřejnost najednou o 180°, ale postupnými krůčky se nám podařilo nahlodat stoprocentně odmítavý postoj zdravotních pojišťoven např. u výkonu vyhodnocení lékového záznamu pacienta. Byť není ještě zdaleka vyhráno.“

Viceprezident České lékárnické komory vyšel z prostředí soukromé lékárny v menším městě, s výdejnou v malé obci. K tomuto typu lékáren má tedy pochopitelně nejblíže. Nicméně potvrzuje, že při vyjednáváních na MZd i jinde stejně zastupuje celou Komoru, v níž jsou lékárníci všech segmentů. Z vyjednaných pozic profitují všichni lékárníci, a pokud se řeší například financování, tak i nelékárníci vlastnící lékárny nebo v nich pracující. „Lékárnická jednota je možná v některých tématech. Řekl bych spíše v těch odborných. Ale hůře se jí dosahuje při jednáních o financování lékáren, o bonusech, o reklamách na lékárny (lékárníky), o dodávkách léků, když zhruba za polovinu lékárníků mluví nelékárníci a ekonomicky silnější subjekty se snaží ty slabší zadupat do země. Je možné, že lékárnické jednoty by dosaženo bylo, ale u lékárenské jednoty je to zatím většinou nereálné. Tisíckrát může Komora ukazovat lékárníka jako odborníka, ale v reklamě se dozvíte, že jsme pro pacienty snížili cenu léků na cholesterol.“

Začíná podzim a mnozí se obávají, že se díky covidu vrátí me do jara. Jak Martin Kopecký vzpomíná na jarní koronavirovou krizi a jak v ní podle něj fungovala Komora?

„Nejsilnější vzpomínkou je Únava. Fyzická i psychická únava. Do toho zavřené školy, skoro zákaz vycházení, po večerech jednání představenstva na ZOOMu. Proto únava. Myslím, že Komora toto období zvládla se ctí . Díky panu prezidentovi byly zajištěny respirátory pro všechny lékárny. Během pár dnů se podařilo nastavit systém distribuce do každé lékárny. Každý, kdo se na tom podílel, zaslouží uznání. Tato situace ukázala, jak je Komora důležitá a akceschopná.“

Práci nového představenstva hodnotí jako velmi dobrou.

Noví členové prý možná měli trochu jiné představy o fungování Komory, z některých cílů museli slevit. „Na druhou stranu zase obohatili jednání o nové myšlenky, které nás starší třeba ani nenapadly. Nový pohled na běžné věci je potřebný. Asi to známe všichni, kdo občas trpí provozní slepotou. Nový pohled vám otevře oči.“

V těchto medailoncích se ptáme členů představenstva i na náš časopis, zejména na to, co si myslí o existenci jeho tištěné verze.

„Bez tištěné verze ztratí časopis své kouzlo. Na téměř každém sjezdu se toto téma řeší. Otevře ho nějaký chytrolín, který možná neotevřel časopis několik let, spojí ho s výší členského příspěvku a nazve ho nejdražším časopisem. Je to jednoduché, je to úderné. Je to blbost. Je naším úkolem, dokázat nositelům těchto myšlenek, že se mýlí,“ říká na závěr viceprezident PharmDr. Martin Kopecký.