Chovat se jako lékárník, ne hokynář


Autoři: Pokorný Zdeněk
Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 92, 2020, č. 9, s. 12-13


„Chtěla bych, aby studenti měli kam po studiu jít, aby stále existovaly lékárny a lék byl pacientovi dán z rukou lékárníka jako největšího odborníka na léky.“ Říká jedna z nových členek představenstva PharmDr. Ivana Lánová. Studenty zmiňuje proto, že je nejen vedoucí lékárnicí (od roku 1996), ale dlouhodobě se věnuje i přednáškové a pedagogické činnosti . Na hradecké farmaceutické fakultě má pravidelné každoroční semináře v rámci předmětu Lékárenská péče, kromě toho přednáší a vede semináře na různých VOŠ. Nikoho tedy nepřekvapí, že se ve vedení Komory zapojila do pracovních skupin pro celoživotní vzdělávání, zkvalitnění dispenzace a pro screening Alzheimerovy nemoci a diabetu.

To jsou všechno oblasti, které jsou mi velmi blízké. Vytvořila jsem již materiál týkající se kontrol SÚKLu v lékárnách a momentálně pracuji na webinářích, týkajících se komunikace a zlepšení dispenzace. Velmi mne potěšilo, když mě pan prezident navrhl jako člena akreditační komise pro obor specializačního vzdělávání praktické lékárenství a představenstvo mě schválilo. Je to pro mě nová výzva a na zapojení do komise se těším.


Za hlavní problém českého lékárenství považuje aktuálně snahy některých zájmových skupin o tzv. Rx online, čili zásilkový prodej receptových léků.

„Léky nejsou běžné zboží a lék by měl být pacientovi předán z rukou lékárníka s dispenzačním minimem. Navíc síť lékáren v naší republice je dostatečná a možnosti, jak v určitých konkrétních případech pacientovi lék doručit, by byla návštěvní služba lékárníka, o kterou Komora usiluje a kterou velmi podporuji.“

Jakou taktiku by zvolila při jednání s ministerstvem a dalšími státními orgány? Kam až by byla ochotna zajít v prosazování zájmů lékárníků? Nejen při jednání s ministerstvem, ale při jakémkoli jednání, by měl každý z nás jednat čestně a tak, aby se za své jednání nemusel stydět, myslí si doktorka Lánová. „Pan prezident i ostatní členové představenstva se chovají kultivovaně, věcně, jsou na jednání připraveni. Myslím si také, že ČLnK je ze strany ministerstva a dalších orgánů vnímána pozitivně. Určitě bych se před nikým neponižovala.“


Ivana Lánová pracuje v druhém největším řetězci Benu. Osobně ale prý lékárníky nedělí podle toho, kde pracují, nýbrž podle toho, jak pracují a jak se chovají ke svým pacientům. V Komoře nezastupuje zaměstnavatele, ale lékárníky bez ohledu na jejich provozovatele. „I studentům na fakultě vždy říkám, že není až tak důležité, pro koho budou pracovat, ale jak budou pracovat a zda se budou řídit etickými principy. Málokdo z nich si bude moci dovolit mít svou vlastní lékárnu a pravděpodobně budou vždy zaměstnanci.

Tolik proklamovanou lékárnickou jednotu nepřeceňuje. „Lékárníci by měli být jednotní v zásadních věcech a měli by takto i navenek vystupovat. To ovšem nepopírá názorovou pestrost. Vždy je lepší na danou věc slyšet více názorů z různých stran, mít více argumentů a vybrat ten nejlepší.“

Jak česká veřejnost vnímá své lékárníky? Podle Ivany Lánové i díky koronavirové krizi mnohem lépe. Lékárníci byli vidět, lékárny zůstaly pro své pacienty až na výjimky otevřené. „Do lékáren nám nosili roušky se slovy, ať se chráníme a ať vydržíme, že jsou rádi, že máme otevřeno. Nosili čokolády a různé občerstvení a litovali nás, že musíme celý den pracovat v respirátorech, rukavicích a za plexiskem a stále v lékárně dezinfikovat.“ A jak ještě zlepšit obraz lékárníků i bez pomoci koronavirové nebo jiné krize?

„Myslím, že každý z nás může pro zlepšení svého obrazu v očích laické veřejnosti udělat hodně – především chovat se jako lékárník a ne jako hokynář.

Stejně jako ostatní členové představenstva považuje práci Komory v době jarní krize za výjimečně náročnou, ale jinak naprosto skvělou. Pracovní skupina pro PR reagovala rychle na aktuální dění. Lékárnické Desatero bylo vidět i v ordinacích lékařů i v nemocnicích. Díky jednání prezidenta s patřičnými orgány dostali lékárníci zdarma ochranné pomůcky. „Představenstvo se sice nemohlo scházet, ale večerní skypová setkání to vynahradila a navíc byla i exkurzí do domácnosti členů představenstva a seznámením se s jejich domácími mazlíčky.

Atmosféra na jednáních představenstva je podle doktorky Lánové příjemná. Domnívá se, že se již nikdo nestydí říci svůj názor, „že jsme se my „nováčci“ otrkali a také je každému umožněno tento názor sdělit. To, jak jsem vnímána ostatními, je otázka na ně. Já osobně si všech členů představenstva a jejich názorů vážím a respektuji je.“

Nerozhodí ji ani závěrečná otázka, co si myslí o tištěné verzi Časopisu českých lékárníků a jaký článek nám co nejdřív napíše. „Možná bych mohla napsat o setkáních se zajímavými lidmi v rámci konzultační činnosti při screeningu Alzheimerovy nemoci. Jinak já jsem rozhodně pro tištěnou verzi ČČL. Jako časopis si představuji pravidelně vycházející tiskovinu, což by elektronická verze nesplňovala. Mám ráda tradice a jednou z nich je právě tištěný ČČL.

Zdeněk POKORNÝ


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 9

2020 Číslo 9

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se