SVĚTOVÉ DNY ZDRAVÍ listopad

Na měsíc listopad nepřipadá žádný ze světových dní zdraví vyhlašovaných WHO. Z jiných mezinárodních dní souvisejících se zdravím to jsou Světový den pneumonie, Světový den nevidomých, Světový den diabetu, Světový den předčasně narozených dětí, Světový den boje proti chronické obstrukční plicní nemoci. Z dalších světových dní uveďme Světový den karcinomu pankreatu, Světový den STOP dekubitům aj. Z jiných jmenujme například Mezinárodní den mužů a Měsíc mužského zdraví, tzv. Movember, Dny/týdny informovanosti o antibioticích, Mezinárodní den výživy.

Světový den pupečníkové krve

(World Cord Blood Day, WCBD)

Světový den pupečníkové krve (WCBD) je globální akce vyhlášená a organizovaná neziskovou organizací Save the Cord Foundation. Od roku 2017 si jej připomínáme vždy 15. listopadu. WCBD vznikl z potřeby celosvětově šířit vzdělávání populace o pupečníkové krvi v duchu hesla: „Znalosti jsou síla a mohou zachránit život“. Hlavním cílem, jehož naplnění se tato událost snažila dosáhnout, bylo „veřejné povědomí“ a „výměna znalostí a zkušeností“ mezi všemi vědci a odborníky zabývajícími se touto oblastí věda a technika. Jinými slovy vzdělávat rodiče, zdravotnické pracovníky a širokou veřejnost o potřebě uchovat tento cenný zdroj a zároveň poskytovat informace o veřejných programech darování pupečníkové krve a bankách pupečníkové krve po celém světě. Obecně – zvyšovat informovanost o životodárných výhodách pupečníkové krve na základě nestranných, přesných, věcných a relevantních informací.

Motiv vzniku WCBD je staršího data a váže se k transplantaci kmenových buněk pupečníkové krve, kterou uskutečnila Dr. Eliane Gluckmanová v Hôpital Saint-Louis v Paříži, 6. října 1988. Jednalo se o první úspěšnou transplantaci pupečníkové krve mezi příbuzným dárcem a příjemcem. Pacientem byl tehdy pětiletý chlapec, který trpěl poruchou krve – Fanconiho anémií, vrozeným selháním kostní dřeně, potenciálně život ohrožujícím typem anémie – Matt (Matthew) Farrow. Matt pocházel ze Severní Karolíny (USA), dárcem byla jeho novorozená sestra. Její pupečníkovou krev uchovával americký vědec Dr. Hal E. Broxmeyer. Ošetřující lékařkou Matta byla přední světová odbornice v této oblasti, zmíněná Dr. Gluckmanová. Ta byla za své úspěchy oceněna řadou vyznamenání a titulem „Matka transplantace pupečníkové krve“.

První úspěšná transplantace pupečníkové krve mezi nepříbuzným dárcem a příjemcem se uskutečnila v roce 1993 na Duke University (USA). Chirurgický zákrok provedla Dr. Joanne Kurtzbergová. V té době byly provedeny první dvě úspěšné transplantace dárcovské krve z nepříbuzného vztahu, z nichž jedna byla použita k léčbě pacienta s akutní lymfoblastickou leukémií. Svou kariéru si Dr. Kurtzbergová vybudovala na vývoji a zdokonalování technik transplantace pupečníkové krve.

Některá fakta o pupečníkové krvi

Kmenové buňky z pupečníkové krve se dnes běžně používají k léčbě pacientů, kteří potřebují transplantaci kmenových buněk, k léčbě jednoho z více než 80 život ohrožujících onemocnění, včetně mnoha nádorových onemocnění, nedostatečné imunity, genetických poruch, např.: nádorových onemocnění krve, leukémie, talasémie, srpkovité anémie, lymfomu a dalších. Jiné možnosti pro použití nebo předpokládané terapeutické použití pupečníkové krve pro její regenerativní vlastnosti zahrnují oblasti autismu, HIV, dětské mozkové obrny, cévní mozkové příhody (mrtvice), ztráty sluchu, poranění míchy, hovoří se také o diabetu. Většina široké veřejnosti si bohužel neuvědomuje potřebu zachovat tento cenný přírodní zdroj. U většiny porodů (v některých zemích přes 98 %) je pupečníková krev vyhozena jako zdravotnický odpad.

- pupečníková krev je bohatým, přirozeným a nekontroverzním zdrojem život zachraňujících kmenových buněk,

- pupečníková krev nepřináší žádné politické anebo náboženské problémy,

- odběr pupečníkové krve nepředstavuje pro matku ani dítě žádné riziko a nenarušuje proces porodu,

- na rozdíl od embryonálních kmenových buněk (odebraných z embrya) není odběr pupečníkové krve nijak kontroverzní ani neetický, neboť k němu dochází až po porodu,

- pupečníková krev je krev, která zbyla v pupečníku a placentě po narození dítěte,

- pupečníková krev má oproti kostní dřeni mnoho výrazných výhod – pupečníková krev se snáze odebírá, uchovává a je rychle použitelná k transplantaci,

- kmenové buňky z pupečníkové krve musí splňovat méně požadovaných kritérií než kmenové buňky kostní dřeně,

- z výzkumu vyplývá, že u transplantací kmenových buněk, kde byla použita pouze jedna jednotka pupečníkové krve, bylo u pacientů oproti pacientům podstupujícím transplantaci kostní dřeně výrazně menší riziko reakce štěpu proti hostiteli (Graft versus Host Disease, GvHD). U transplantací, kde se používají dvě jednotky pupečníkové krve, bylo riziko akutní uvedené reakce srovnatelné s transplantací kostní dření,

- nedávné studie ukázaly, že při použití pupečníkové krve je u některých onemocnění menší riziko relapsu.

Typy kmenových buněk

Kmenové buňky mají pozoruhodnou schopnost vyvinout se v mnoho různých typů buněk v těle, tzn. funkci opravného a rezervního systému. Existují tři hlavní kategorie kmenových buněk:

- kmenové buňky z pupečníkové krve jsou mladší než dospělé kmenové buňky a disponují velkou schopností měnit se na různé typy buněk, neustále se dělit a obnovovat. Proto je při jejich použití zaznamenáno méně případů reakcí štěpu proti hostiteli, kdy tělo odmítá transfuzi kmenových buněk. Další velmi důležitou skutečností u kmenových buněk pupečníkové krve je, že na rozdíl od embryonálních kmenových buněk nejsou kmenové buňky z pupečníkové krve předmětem etické diskuse. Pokud by tyto buňky nebyly použity, staly by se pouze odpadem.

- dospělé kmenové buňky nacházející se v kostní dřeni a periferní krvi mají schopnost přeměny také na jiné typy buněk. Je však obtížné je získat, buňky jsou stejného věku jako dárce a existuje zvýšené riziko jejich odmítnutí příjemcem.

- embryonální kmenové buňky mají schopnost vyvinout se do mnoha různých typů buněk. Kolem metod získávání embryonálních kmenových buněk a jejich využití ve výzkumu však existuje řada etických problémů a debat.

Některé historické milníky

1985   Dr. Hal Broxmeyer objevuje přítomnost hemato­poetic­kých kmenových a progenitorových buněk v lidské pupečníkové krvi

1988   Dr. Eliane Gluckmanová provedla první úspěšnou trans­plantaci pupečníkové krve mezi příbuznými – viz výše

1992   Dr. Pablo Rubinstein zřídil první veřejnou banku pupečníkové krve v Newyorském krevním centru (New York Blood Center, NYBC), jedné z největších komunitních neziskových organizací pro odběr a distri­buci krve ve Spojených státech. Pupečníková banka byla financována Národním ústavem pro onemocnění srdce, plic a krve (National Heart, Lung, and Blood Institute, NHLBI) spadajícím pod Národní ústav zdraví (National Institutes of Health, NIH).Nejstarší soukromé banky pupečníkové krve byly Cryo – Cell International ve městě Oldsmar na Floridě, která byla založena v roce 1989, Cord Blood Registry ve městě San Bruno v Kalifornii, která byla založena v roce 1992, a ViaCord založena v Cambridge, stát Massachusetts v roce 1993

1993   Dr. Joanne Kurtzbergová uskutečnila první transplantaci pupečníkové krve mezi nepříbuzným dárcem a pří­jem­cem – viz výše

1994   Česká republika se jako osmý stát na světě zapojila do budování vlastní Banky pupečníkové krve

1996   Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA) zahájil klinické hodnocení (Investigational New Drug, IND) pupečníkové krve v rámci studie Cord Blood Transplantation Study (COBLT). Studii sponzoroval NHLBI.

1998   Národní program dárců kostní dřeně (National Marrow Donor Program, NMDP) zahájil program pupečníkové krve

2005   Kongres USA schválil národní legislativu o pupečníkové krvi, The Stem Cell Research and Therapeutic Act (H.R.2520)

Otázka osudu bank pupečníkové krve v ČR je komplikovaná. Problémů je více, zmiňují se náročná kritéria kladená na pří­pravu štěpů, náklady na jejich přípravu a uchovávání, některé medicínské problémy (např. autologní dárcovství, pupečníková krev pro „vlastní potřebu“ – komerční společnosti, alogenní dárcovství atd.). Česká hematologická společnost odběr a uschování pupečníkové krve pro autologní použití v sou­časnosti nepodporuje. Naopak z prokazatelných odborných důvodů podporuje dárcovství pupečníkové krve pro alogenní použití, případně pečlivě indikované uschování pupečníkové krve zdravých sourozenců narozených v rodinách s nemocnými dětmi.

Je třeba rovněž zmínit pokračující rozvoj lidského poznání a odborných poznatků, u léčby některých onemocnění se nenaplnila očekávání z léčby pomocí pupečníkové krve, u jiných nemocí je tato nepoužitelná, u dalších existují alternativní přístupy. Každý postup s sebou nese výhody i nevýhody (odborné, finanční, etické i další).

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.

Literatura u autora