ZEPTALI JSME SE

Jak tráví lékárníci léto? Zaslouží si vůbec odpočinek a dovolenou? Nechybí jim nějaké společné rekreační středisko, kde by trávili léto spolu? Letní tábor pro děti lékárníků, případně celoroční zotavovna ROH?

PharmDr. Josef MAREK, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Jak trávíme léto? Letos většinou v lékárně. Samozřejmě ale už za sebou nějakou dovolenou mám. Tím, že naše děti jsou dospělé a tolik nás nepotřebují, rádi cestujeme s manželkou sami po Čechách. Letos jsme si chtěli vyzkoušet, co ještě zvládneme, tak jsme vzali batohy a naplánovali pěší cestu přes Krušné hory. V našem věku samozřejmě od hotelu k hotelu. A zvládli jsme to. Máme partu kamarádů, se kterými jsem byl před pár lety na kole v Itálii. Teda tak, že jsme jeli z Dolní Dobrouče, kde máme OOVL, až do Itálie do Rovereta celou cestu na kolech, celkem něco přes tisíc kilometrů. Dolní Dobrouč tam totiž má družební obec, a tak jsme tam jeli na návštěvu. Parta se udržela a každé léto takhle někam vyrazíme. Letos to znamenalo objet na kolech Jizerské hory a Krkonoše a přes Polsko a Orlické hory zpátky domů. Takže aktivně a pohybově. Dovolenou určitě potřebuje každý, je potřeba vypnout a věnovat se něčemu jinému, než máme v práci. Osobně si ale nedovedu představit jen přijet k moři a tam být týden na místě. Pro někoho je to ale třeba vysněná dovolená. A druhá část otázky, společné rekreační středisko? No, moc si to nedovedu přestavit, každý jsme jiný a každý potřebuje něco jiného a jak by to skončilo? Stejně bychom se bavili o práci. A tábor pro děti lékárníků? To asi už vůbec ne. Měli jsme doma tři skauty a každé léto byli na skautských táborech a už půl roku se na tábor těšili, a je to tak dobře, když jsou v lese, v přírodě. Přemýšlím spíš prakticky o tom, kdo by takový tábor zajišťoval a vedl. Určitě je lepší využít aktuální nabídky těch, kteří se tomu věnují. A tohle mají třeba skauti perfektně zvládnuté.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

U vody, na horách, na výletech, na zahradě, s knihou... nebo za tárou chystáním zásob léků a doplňováním domácích lékárniček pacientům na jejich výlety a dovolené. Někteří také třeba posloucháním komorových webinářů, aby stihli nasbírat dostatečný počet bodů pro končící cyklus CV. Každý dle svého výběru či možností danými okolnostmi a provozem lékáren. Doufám však, že většina kolegyň a kolegů aktivně či pasivně odpočívá a doplňuje síly, protože to je v našem oboru v rámci psychohygieny naprostá nutnost. Společné rekreační středisko a letní tábory jsou zajímavý nápad. Chce se mi dokonce říct, proč se to neřešilo už dávno? Otázkou samozřejmě je, komu by se chtělo volný čas, kterého není mnoho, trávit opět s kolegyněmi a kolegy z oboru. Navíc ne každé místo v republice je dostupné pro všechny. Na druhou stranu stále moc rád vzpomínám na několik málo lékárenských výšlapů cca před 10 lety, kde naopak bylo velmi příjemné a milé osobně poznat kolegyně a kolegy, které jsem do té doby znal jen z virtuálních diskuzí, komorového webu či ČČL. Obnovení těchto společných výletů by se mi líbilo.

PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč

Dávám na dovolené přednost ubytování na farmách, protože jsem vystudoval farmaceutickou fakultu. Děti se tak aspoň seznámí s dříve běžnými domácími zvířaty a zjistí, odkud pochází mléko, vejce a maso. Navíc najisto poznají osla, krávu a vola, což se jim v životě bude hodit. Dovolenou si zasloužím. Sledovat celý rok legislativní novinky a novinky novinek a výpadky a mezivýpadky je ubíjející a na týden vypnout je fajn, i když člověk je pořád na telefonu, kdyby hořelo. Společné rekreační středisko je zajímavý nápad. Heslo nad branou: Za laborku, SiV a generickou substituci! Děti by místo morseovky a uzlování kapslovaly a vylévaly čípky. Táborák by byl s barevnými efekty růžovofialový po draselných solích, tyrkysový po měďnatými ionty napuštěném klacku a cihlově červený po vápenatých iontech. Večerní posezení nad lahví železitého vína by možná některé nesmiřitelné lékárníky přivedlo k zakopání válečné sekery a mohli by i vykouřit dýmku míru a v rámci garantovaného kurzu screeningu diabetu se stát pokrevními bratry. Asi tušíte, na co mi tu při psaní koukají děti. Vinnetou už slyší zvony ze Santa Fé a já se chystám na další díl mé báječné letošní dovolené. Snad se někde cestou uvidíme. Howgh.

Mgr. Helena SLÁMOVÁ, Lékárna Komín, Brno

Od loňského roku jsem se zavázala, že budu léto každoročně věnovat usilovnému čištění hlavy. Letní období nabízí skutečnou možnost zvolnit, dokonce i v lékárně. I když se musí řešit problémy, jak personálně zabezpečit chod z důvodů plánovaných dovolených, i lékárník musí někdy tzv. vypnout. Máme za sebou opravdu náročné roky a sezóny, ať už z důvodu covidu nebo války a neustále jsme bombardováni novými a novými výzvami a nestandardními situacemi, ve kterých často musíme improvizovat a z ničeho uplést bič. K tomu stále nové, a bohužel často nesmyslné, požadavky státu bez navýšení peněz do segmentu a absence jakýchkoliv úlev či smysluplných změn. Nejeden lékárník se cítí vyhořelý. Přiznávám, i mně se někdy, většinou po zimní sezóně, začnou honit hlavou myšlenky, zda ještě chci být vůbec lékárníkem. To bývá dost důrazný signál k tomu zavřít všechny sociální sítě, vypnout zprávy, zahodit časopis a nechat se unášet na vlně léta. Zcela určitě doporučuji odcestovat na jih a zkusit se nechat nakazit salámistickou povahou národů, jako jsou v mém případě Italové. První 2–3 dny bych jim nejraději všechno dala do kupy a zorganizovala, protože přece jak můžou tohle a tohle neřešit a přehlížet nejeden nedostatek? Třetí den mi to obvykle přestává vadit. Od čtvrtého je mi všechno jedno a začínám chápat, že nežijí divně oni, ale my. Mimochodem, nejen, že jsem letní typ, vyhovuje mi horko a moře a život v Itálii bych si snadno dokázala představit. Itálie je ale inspirací i z profesního hlediska. V Itálii může lékárnu vlastnit výlučně lékárník, jsou dána demografická pravidla pro vznik lékáren a řetězce mohou tvořit maximálně čtyři lékárny. Na tak razantní životní změnu je však v mém případě již pozdě, a tak si alespoň na konci pobytu slibuji, že si zkusím část jejich naturelu vzít s sebou domů a žít trochu jinak. Tohle přesvědčení mi vydrží vždy přesně do dne návratu, kdy mě náš starý dobrý středoevropsky hektický život zase nekompromisně vcucne zpět. Přeji krásné léto všem, odpočiňte si a načerpejte sílu. Od září to bude zcela určitě opět jízda!

PharmDr. Veronika HORÁKOVÁ, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Léto je období, které mám z celého ročního období nejraději. Když jsou čtyřicetistupňová vedra, nepohne se ani lísteček a vzduch takřka stojí, jsem šťastná. A jak tráví lékárníci léto? Buď v práci, nebo na dovolené, jen bohužel, na rozdíl od jiných profesí, u nás neexistuje něco jako prázdninový provoz, takže musíme stihnout práci s menším počtem kolegů za ty, kteří si právě dovolenkují, ale vidina vlastní dovolené a odpočinku nám dodává sílu, takže nakonec, jako vždy, lékárníci všechno zvládnou. V Motole máme několik společných rekreačních zařízení. Kdo chce, může trávit společnou dovolenou nejen s kolegy lékárníky a jejich rodinami, ale i s lékaři, sestrami a dalšími motolskými zaměstnanci, a to ještě za zvýhodněné ceny. ☺Dokonce máme i motolské tábory pro děti zaměstnanců, kde i naše děti trávily prázdniny a kde se o ně staraly motolské sestřičky. Na výlety na patologii, exkurzi na „motolské želvy“ a seznámení se s principem potrubní pošty vzpomínají dodnes.

PharmDr. Jana HORÁKOVÁ, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Přiměřeně letně. ☺V kruhu rodinném, s přáteli, známými, setkáváním se a užíváním každé trochy volna, ale také letně prázdninovou atmosférou městské lékárny. Aniž bych to čekala, má to svoje „kouzlo“. Rozjela se různá kulturní léta a plno akcí. Ani nestačím vybírat, protože (nejen) letošní léto je pro mě a mou rodinu intenzivně věnované péči o naše drahé starší a blízké, kteří to potřebují a kteří nás naopak obohacují úplně jiným způsobem. Krom akcí v Kloboukách (ano i u nás je moc krásně, tak kam bychom jezdili), kde jsem se zúčastnila například menšího prázdninového benefičního běhu, jsem měla možnost krátkého víkendového pobytu s lékaři a zdravotníky na Velehradě, a to s řádovým knězem a zároveň odborným lékařem internistou z Prahy. Byl to velice krásně strávený a obohacující čas v úzkém kruhu a společenství. Jinak, musím říct, si užívám každé chvilky, pohody doma a inspirativních cest, a to i po okolí. Pevně věřím, že až situace dovolí, bude třeba i jiná dovolená a parádní lyžovačka. Těším se moc. Odpočinek a dovolená je podmínka, nutnost a základní předpoklad pro dobře odvedenou práci a výkon. Pravda, někteří se mi za toto hodně vysmívali, a nejen to; upřímně, jejich nevědomost a nezkušenost hovořila svoje. Naopak ti, kteří ví a rozumí, potvrzují, co je potřeba. A díky za to. Ad rekreační střediska. My jsme takto vyrůstali. Určitě bych jako Anděl na horách zajela do jiných koutů republiky. Vždycky jsem to měla ráda a moc ráda na to vzpomínám. Velice a moc. Země česká, domov můj. A i když letos necestuji, dost přemýšlím o tom, kam se podívám. Některé cesty, nepovím, ale k určitým jubileím, plánuji. Ráda vzpomínám a mám v paměti poslední Rhodos, kdy jsme si s Veronikou ob zátoku přály a lajkovaly příspěvky. Přeji vám všem krásné léto a na viděnou, na slyšenou.

Mgr. Filip ŠKARDA, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

Ačkoliv lékárník, coby tvor ohrožený, by odpočinek a dovolenou potřeboval jako sůl, někteří se dobrovolně sebetrýzní a jsou k dispozici pro ty, kteří si na tu dovolenou potřebují vybavit lékárničky. Samozřejmě se jedná o nadsázku a troufnu si říci, že většina tráví dovolenou stejně jako ostatní lidé z jiných odvětví, s ohledem na to, že se jedná o práci ve zdravotnictví. Já například letní dovolenou neplánuji, prvotní výběr přenechávám kolegyním a kolegům s dětmi. Myslím si, že je mnohem zábavnější prchat pravidelně na kratší období v průběhu roku, člověk pak nemá takový šok z návratu a zároveň pravidelné kratší odpočinky jsou prevencí inzultace některých zuřivějších pacientů. Společné rekreační středisko či zotavovnu bych nepodpořil, každý z nás by měl o dovolené opustit bublinu lékárenství a zároveň předpokládám, že málokdo z nás chce trávit dovolenou v místech, kde je vyšší koncentrace lidí. Kolegyním a kolegům, co ještě dovolenou neměli, popřeji hlavně dovolenou poklidnou, bez požárů, záplav, tornád, erupcí sopek a žraloků, těm co jsou po dovolené sílu na zbytek léta za tárou.

Mgr. Valéria ČERVINKOVÁ, BENU Lékarna, K Pérovně, Praha

Předpokládám, že léto je pro všechny kolegy z lékáren dost podobné z pohledu vybírání dovolených a předem naplánovaných směn, aby se dokázali všichni prostřídat a zároveň nebyl omezen provoz lékárny. V naší síti lékáren se snažíme chybějící směny pokrýt létajícím personálem, ale i to je často obtížné. Další možností jsou ještě praktikanti nebo brigádníci, kteří zastoupí chybějící personál alespoň v zázemí lékárny. No, myslím, že personální problém je pro mnohé lékárny celoroční, a nejen v období léta. Každopádně ale letní měsíce bývají v lékárnách poklidnější, senioři se předzásobí léky již v červnu a vidíme se s nimi až v září, rodiny se odeberou na dovolené a v lékárnách se povětšině potkáváme jenom s běžnými případy. I my jsme letní měsíce využívali na různý úklid a revizi zboží, na co nebyl čas v průběhu vytíženého roku. Jestli potřebujeme nějaké společné středisko? To je asi otázka dle individuálního pohledu. Na jedné straně chce většina z nás trávit dovolenou mimo to, co nás obklopuje po celý rok a taky být i v jiné společnosti. Věřím, že ale skoro každý z nás navštíví v jiné zemi lékárnu a zajímá se o její sortiment a fungováni. Teda alespoň já to tak mám. Středisko pro trávení dovolených se zvýhodněnými cenami pro lékárníky a jejich rodiny by ale možná byla milá možnost, jak prožít víkend mimo práci a zároveň se potkat s kolegy, sdílet s nimi zkušenosti v hezkém prostředí a dobré náladě. Nárok na ozdravovnu/zotavovnu bychom si z povahy našeho povolání zasloužili stejně jako jiná náročná zaměstnání. Neumím si jen představit situaci, kdo by pak zůstal v lékárně a jak by se dokázali všichni v roce prostřídat v ozdravovně, aby to mělo opravdu smysl pro odpočinek a přineslo i zdravotní efekt.