VĚDECKÉ OKÉNKO

Výběr nedávno publikovaných prací aneb čím žije vědecký svět?

1) Bezpečnost biologické léčby u těhotných žen s psoriázou

Dosavadní publikovaná literatura naznačuje, že psoriáza se během těhotenství zlepšuje, ačkoli po porodu existuje mírné riziko vzplanutí onemocnění (tzv. flare). Přestože se biologika používají u pacientek se středně těžkou až těžkou psoriázou, je rozhodování o pokračování v léčbě během těhotenství obtížné kvůli nedostatku údajů o bezpečnosti. S ohledem na bezpečnost biologických léčiv v těhotenství byl proveden systematický přehled a metaanalýza s cílem prozkoumat výsledky u těhotných žen s psoriázou vystavených biologickým přípravkům v průběhu 3 měsíců před nebo během těhotenství.

Biologická léčba u těhotných

Do analýzy bylo celkem zahrnuto 51 observačních studií s 739 těhotnými ženami s průměrným věkem 30,3 let vystavenými biologickým lékům. Ve většině případů (70,4 %) byla biologická léčiva podávána během prvního trimestru, přičemž nejčastěji aplikovanou látkou byl ustekinumab (36,0 %), následovaný etanerceptem (19,3 %).

Odhadovaná prevalence samovolného potratu byla 15,3 % (95 % CI 12,7–18,0) a elektivních potratů 10,8 % (95 % CI 7,7–14,3). Vrozené vady se vyskytly asi u 3,0 % (95 % CI 1,6–4,8) živě narozených dětí. Tyto odhady byly podobné odhadům uváděným v běžné populaci.

Užívání biologických léků u těhotných žen s psoriázou není podle zjištění nedávné metaanalýzy spojeno se zvýšeným rizikem potratu nebo vrozených vývojových vad (1).

2) Nižší riziko rakoviny při užívání inhibitorů SGLT2

Epidemiologické důkazy naznačují, že diabetes mellitus zvyšuje riziko rakoviny. Toto riziko může snížit antidiabetická léčba. Nedávná metaanalýza randomizovaných klinických studií dokonce naznačuje, že inhibitory SGLT2 by mohly snížit riziko rakoviny proti placebu. Míra, s jakou mohou tyto léky v praxi snížit riziko rakoviny, je však dosud nejasná. Cílem studie bylo sledovat rozvoj rakoviny a byla provedena analýza upravená k potlačení faktorů, které mohou výsledky zkreslit.

Užívání inhibitorů SGLT2 a riziko rakoviny

Byla identifikována kohorta 325 990 uživatelů inhibitoru SGLT2 s průměrným věkem 58,6 let (42,2 % žen) a 325 989 pacientů bez léčby (kontrola). Uživatelé inhibitorů SGLT2 měli významně nižší riziko rakoviny (upravený poměr rizik, aHR = 0,79, 95 % CI 0,76–0,83) než kontrola. Riziko rakoviny bylo také vyšší u mužů (aHR = 1,35, 95 % CI 1,30 – 1,41) a u pacientů ve věku 50–64 let a starších 65 let.

Retrospektivní analýza tak ukázala, že užívání inhibitorů SGLT2 u pacientů s diabetem snižuje riziko rakoviny (2).

3) Oseltamivir nesnížil riziko hospitalizace u pacientů s chřipkou

Práce hodnotila, zda užívání oseltamiviru u dospělých a dospívajících ambulantních pacientů s chřipkou snižuje riziko hospitalizace. Autoři hledali v systematickém přehledu randomizované kontrolované studie, které porovnávaly toto riziko u oseltamiviru s placebem nebo kontrolami pacientů s potvrzenou chřipkovou infekcí. Jako primární výsledek zájmu stanovili první hospitalizaci, ale vyloučili opětovné hospitalizace.

Riziko hospitalizace

Do konečné analýzy bylo zahrnuto celkem 15 vhodných studií s 6 295 pacienty, z nichž 3 443 užívalo oseltamivir. Průměrný věk účastníků byl 45,3 let (53,6 % žen). Celkově nebyl oseltamivir spojen se sníženým rizikem první hospitalizace (poměr rizika, RR = 0,77, 95 % CI 0,47– 1,27).

Kromě toho lék nedokázal snížit počet hospitalizací u osob ve věku 65 let a starších (RR = 0,99, 95 % CI 0,19–5,13) a u pacientů s vyšším rizikem hospitalizace (RR = 0,90, 95 % CI 0,37–2,17). Pokud jde o bezpečnost, pacienti s oseltamivirem reportovali významně více nauzey (RR = 1,43, 95 % CI 1,13–1,82), zvracení (RR = 1,83, 95 % CI 1,28–2,63) a kombinaci gastrointestinálních symptomů (RR = 1,21 95 % CI 1,02–1,45).

Výzkumníci došli k závěru, že užívání oseltamiviru nesnížilo riziko hospitalizace, ale vedlo ke zvýšenému riziku nežádoucích gastrointestinálních účinků. Vyzvali k provedení dalších studií, které by identifikovaly vysoce rizikové pacienty, kteří by mohli mít z léku prospěch (3).

PharmDr. Marek LAPKA, PhD.