Máj, lékáren čas

„Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj, byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.“
Pokud by vše v lékárenství bylo takto idylické jako úvod této básně, byl by to „lékárnický ráj, kde pacienti za radu
Ti vřelé díky daj“.

PharmDr. Martin Kopecký, Ph.D.,

viceprezident ČLnK

Jenže stejně jako dál pokračují verše Máchova Máje, tak pokračuje i vývoj lékárenství. Pokud nebudeme dostatečně ostražití, pokud nepřiložíme ruce k dílu na výzvu Komory nebo sami od sebe, může i lékárenství spět k tragickému konci stejně jako hlavní postavy z básně. Podobně jako Vilém ve vězení přemítá o životě, smrti a pomíjivosti lidské existence, tak pak bude pro lékárníky pozdě přemýšlet o tom, co se v lékárenství stalo špatně. Pomíjivost lékárenské existence v podobě, jak dnes lékárny známe, může nastat velmi rychle.

Částečně je to v souvislosti s měnící se společností, která vyžaduje vše rychleji, snadněji, bez námahy. Silně tak zesilují snahy o zasílání léků až domů podporované subjekty, které v lécích vidí malé krabičky opatřené jedinečnými kódy. Tedy ideální typ zboží pro přesnou manipulaci a jednoduchou dopravu z místa A do místa B.

Částečně k tomu přispíváme sami svým přímým jednáním a částečně nepřímo (i Vilém zabil nevědomky svého otce). V souvislosti s tím, mě zaujal příspěvek na Facebooku upozorňující na billboard s reklamou jednoho provozovatele před lékárnou jiného provozovatele. Z pohledu etiky je taková praxe oprávněně kritizována, protože může narušovat rovné podmínky na trhu. Reklama před lékárnou konkurence může být vnímána jako pokus o záměrné odlákání klientů. Na druhou stranu, ale zároveň může být i legitimní formou komunikace, pokud je provedena korektně a v souladu s právními předpisy. Lékárny by měly zajistit, aby jejich marketingové strategie byly v souladu s těmito normami a aby reklama byla transparentní, informativní a respektovala práva konkurentů.

Zodpovědnost za lékárnu před disciplinárními orgány Komory má držitel osvědčení (vedoucí lékárník a odborný zástupce). Doporučuji přečtení Etického kodexu ČLnK (https://1url.cz/vJ1v0), protože nelze případný nezákonný (nebo neetický) postup svádět na provozovatele lékárny se slovy „já o tom nevěděl.“ To se týká reklamy na lékárnu, stejně jako jiných skutečností, často jasně nezákonných, jako jsou nevedení evidence léků v lékárně, baťůžkaření apod. Tím, že v lékárnách tolerujeme nebo nevidíme tyto praktiky, si sami pod sebou podřezáváme větev, a nakonec na to doplatí celé lékárenství (tedy nejen Vilém, ale i Jarmila).

Některé změny ve společnosti neovlivníme, ale podobu lékárenství podle fungujících modelů ze zemí EU ovlivnit můžeme. Prvním krokem směrem (nejen) na západ tak mohou být demografická a geografická pravidla pro vznik lékáren v ČR. Pozměňovací návrh k zákonu o zdravotních službách je v průběhu května projednáván Poslaneckou sněmovnou. Ve většině evropských zemí existují regulace, které upravují vznik lékáren na základě těchto kritérií. Pravidla jsou navržena tak, aby zajistila rovnoměrnou dostupnost lékáren pro obyvatele a zároveň regulovala počet lékáren na trhu, čímž se předchází přesycení trhu a zajišťuje ekonomická stabilita tohoto zdravotnického segmentu.

V evropském kontextu jsou demografická kritéria založena na počtu obyvatel v obci nebo oblasti. Například v Maďarsku je to 4 000 obyvatel na lékárnu pro města s více než 50 tisíci obyvateli a 4 500 obyvatel v městech pod 50 tisíc. Geografická pravidla zahrnují minimální vzdálenosti mezi jednotlivými lékárnami. V některých zemích, jako je Rakousko a Belgie, jsou stanovena minimální vzdálenosti mezi lékárnami, aby se zajistila dostupnost služeb. Například v Rakousku je vzdálenost 500 metrů a v Chorvatsku se vzdálenost liší podle počtu obyvatel. Vedle toho existují specifická pravidla pro vznik lékáren například v Dánsku a Finsku, kde o povolení k založení lékárny rozhodují státní instituce, které zohledňují hustotu obyvatelstva a potřeby regionu.

Návrh projednávaný v Poslanecké sněmovně kombinuje obě pravidla. Vzhledem k složitosti českých zákonů možná není stoprocentně dokonalý, ale rozhodně je prvním krokem k tomu, aby se české lékárenství začalo přizpůsobovat vizím lékárníků a potřebám pacientů. Nikoliv jako dosud business plánům různých investičních skupin.

Závěrem bych chtěl poděkovat těm z vás, kteří se zapojili do projektu Sledování lékových chyb. Aspoň na jeden den se zapojila přibližně polovina lékáren. S výsledky vás seznámíme v některém z dalších čísel ČČL. Příspěvek každé farmaceutky a každého farmaceuta do tohoto projektu je právě tím nejjednodušším způsobem, jak přispět k zachování naší profese, jak ukázat důležitost lékáren a farmaceutů v každodenní péči o zdraví českých občanů. Je to příspěvek k tomu, aby se další osud lékárenství neubíral cestou hlavních postav z Máje.

Tak na tom i dále pracujme – „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“