Ze života právníka v Komoře 5 – díl šedesátý devátý: Co byste chtěli? Nedostanete nic!

Po několika dílech filozofování, hledání optimismu a tvorby legrace se vraťme do reality. Tu přítomnou považujeme za tak nějak stabilizovanou, čímž ovšem nemám na mysli uspokojivou. Nedostatek nebo někdy spíše jen nedostupnost mnoha přípravků trvá. Stejně tak komplikace rodící se z nesmyslných rozdílů v cenách, úhradách a omezeních různých kódů jinak stejných nebo zaměnitelných léčivých přípravků.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Tato nepochopitelná různost až zrůdnost není v zájmu pacientů, státu, pojišťoven ani poskytovatelů zdravotních služeb. Je v zájmu někoho jiného. Není těžké domyslet koho a není těžké domyslet, že obmyšlený má evidentně největší vliv na zákonnou podobu systému. Spokojeni můžeme být jen stěží s výší odměny za lékárenskou péči. Nemám rád pohledy přes plot k ­sousedům, ale jen ze své advokátní praxe vím, jakých příjmů dosahují lékaři, i ti „nejobyčejnější“. Farmaceut se od nich vzdálil již téměř o řád. Níž. Vyjmenovávat problémy v tomto časopise je nošením dříví do lesa. Legislativa se vyvíjí a přináší změny, nebo také ne. ­Pojďme se tedy podívat, jaká bude realita budoucí.

V dubnu se hodně mluvilo o síti lékáren. Konečně se někdo chopil a prosadil návrh na zavedení sítě lékáren. Trochu bych zkrotil vášně. Bylo to MZd, které loni touto dobou začalo projevovat ochotu se o síti znovu bavit. Připomínám, že jádro nyní ve Sněmovně načteného pozměňovacího návrhu pochází z komorové dílny, která jej v této podobě navrhla již v roce 2018 a před tím opakovaně v obecných rysech. Ochota MZd se zrodila v souvislosti s jihočeským návrhem na jednoho vedoucího lékárníka pro vícero lékáren. Mimochodem jeden z mnoha příkladů naprostého nepochopení principů lékárenské péče. Jihočeši už svůj návrh stáhli. Poté, co se SÚKL nechal přesvědčit o tom, že na jednu lékárnu může připadat více než jedno OOVL. Zájem vyhovět ohledně sítě byl postupně přetaven v soubor připomínek ke komorovému návrhu. Dlužno říct, že připomínek racionálních. A ještě dlužněji nutno říci, že jen obtížně odstranitelných. V českém prostředí, ve kterém má úcta k zákonu a pravidlům podobu vítěze čůrajícího za roh, by se skutečně účinná úprava sítě lékáren musela doplnit o robustní soubor ustanovení, která by revolučním způsobem omezila volnost, se kterou lékárny vznikaly posledních třicet let. V českých poměrech něco nebývalého. Proto také ta neochota ministerstva podpořit pozměňovací návrh poslance Kuchaře. Ten je složen z části vytvořené Komorou a z části doplněné mně neznámým, ale nepochybně schopným kolegou, který se pokusil o nemožné a některé připomínky ministerstva do paragrafů zpracoval. Nejsem přesvědčen, že jde o ideální legislativní dílo. Jsem ale přesvědčen, že pokud se otevřelo historické okénko pro přijetí návrhu, je třeba jej využít a ­případné nedostatky napravovat následně novelou nebo novelami. V dokonalé společnosti bych tento názor neměl. Jenže v dokonalé společnosti by se nemohlo stát, že by s námi x reprezentací ministerstva ohledně sítě nebo i jiných věcí nakládalo tak, jak se tomu dělo dlouhá léta.

Nicméně se neradujme předčasně. Sněmovna není schopna odhlasovat ani novelu školského zákona, i když si k němu svolá zvláštní schůzi. A čas běží. A přednost před zákonem o zdravot­ních službách možná dostane, alespoň ze zdravotnického resortu, zákon o veřejném zdravotním pojištění. Takže na síť možná vůbec nedojde. Tím mimo jiné padne pod stůl i definice farmaceutické péče a my si pravděpodobně znovu zazápasíme o to, aby se v příští novele opět někdo nepokusil obrat farmaceuty, kteří „jen“ v lékárnách vydávají léky, o právo poskytovat pa­cientům poradenství nebo konzultace. Jestli myslíte, že si dělám legraci, pak vězte, že nedělám, protože přesně tomuto zápasu jsme v posledních dvou letech věnovali spoustu času.

Duben 2025 si budu navždy pamatovat jako měsíc, kdy byl při­ložen nůž na lékárníkův krk. Vím, že už jsme trapní varováními, že jednou ten Rx online přijde. Jenže on přijde. Ti noví, spíš staronoví, se na něj chystají jako na jednu z prvních věcí, které chtějí zavést. Inu, je to takové líbivé a jednoduché téma. Dohlédnout na hospodaření v Motole nebo splnit slib přeměny českého zdravotnictví v úspornější a funkčnější systém vyžaduje mnohem víc úsilí, schopností a odvahy, a tak se tyhle drobnůstky, jako započitatelné doplatky nebo Rx online hodí. Lze se jimi pochlubit a trochu odvést pozornost. Nebo výdejní boxy. Jak dlouho bude trvat, než v nich budou léky na recept? Protože jestli by mohly být zásilkově, proč ne i v boxech? Abych neutíkal od toho nože na krku. Už je přitisknut a roní první kapky krve. Ať chceme nebo nechceme, musíme umět zformulovat více než „Nechceme!“. Musíme říct, v jaké podobě se domníváme, že to lze při zachování lékárenské péče.

Děje se spousta věcí, menších i větších. Sledujte je, dávejte si dohromady dvě a dvě. K tomu, co už jsem zmínil, si přidejte třeba snahy zrušit laboratoře v lékárnách, přeměnit letitý ústup z přípravy v její přeměnu v centrální laboratoře, zpochybňování role farmaceuta s rafinovaným poukazem na význam klinických farmaceutů, kteří už dávno měli mít své pevné místo ve zdravotnictví a ne být nyní pákou nasazovanou proti kolegům lékárníkům coby farmaceutům za tárou. Přidejte si naprostou neochotu zaplatit to, co se po lékárnách chce. Dohodovací řízení? Co byste chtěli? Nedostanete nic. Odměnu za práci s léky uvolňované z rezervního systému? Proč? Co byste chtěli? Odměnu za hlídání započitatelných doplatků? Proč? My vám to nařídíme a vy to budete dělat zadarmo. Konopí? Že je drahé? Však ho pojišťovny pacientům zaplatí. Že z toho lékárny mají směšnou taxu laborum? Však jim to stačí.

Bylo to dnes optimistické? Nebylo? Nebylo, máte pravdu. Protože není. A přihřeju si komorovou polévku – bez ní bychom si totiž už možná ani nestěžovali. Protože bychom vykonávali jiné profese.