Zeptali jsme se

Souhrn

Sněmovní Výbor pro zdravotnictví doporučil návrh na zavedení geografických a demografických
pravidel pro vznik nových lékáren. Uvítali byste tuto legislativní úpravu?
Kudy dál by se měla ubírat reforma české farmaceutické péče?

PharmDr. Jana Barochová, lékárna Benu, Plzeň

Rovnoměrné rozložení lékárenské péče napříč republikou byl předrevoluční – ­socialistický model. Z mého pohledu to byl propacientský model. Po revoluci se jevilo jako nejlepší, že vše vyřeší volný trh. Jakékoli regulace byly vnímány jako špatné. Subjekty, kterým se regulace sítě lékáren nehodila, ji odmítaly. K prosazení geo- nebo demografických pravidel tedy v minulosti nedošlo. Výsledkem je dnes situace, kdy v blízkosti nemocnic, poliklinik a tržně výhodných lokalit ve velkých městech je lékáren mnoho, ale v odlehlých oblastech lékárny mizí a pacienti si léky zajišťují obtížně.

Zavedení geografických a demografických pravidel v tuto chvíli už pravděpodobně situaci s rovnoměrným rozložením lékáren nijak nevylepší. Domnívám se, že na odlehlých místech nové lékárny z ekonomických důvodů vznikat nebudou. Možná maličké OOVL, vázané na lékárnu mající e-shop (dnes pro výdej OTC, zítra možná i pro Rx online). Možná, že i SÚKL ustoupí z požadavků na ně, aby jejich vznik podpořil a zlepšil dostupnost lékárenské péče pro pacienty z odlehlých míst.

PharmDr. Miroslav KOŠKA,
Lékárna Úrazové nemocnice v Brně

Na takovou otázku jsem v posledních letech na různých webech a v různých diskuzích na různých sítích už několikrát odpovídal a odpovědí mnoha kolegů jsem četl také mnoho. Demo/geo pravidla vnímám jako potřebná. Respektive obráceně – nevím, čemu přesně pomůže, když je na jedné ulici třeba pět lékáren či když jsou lékárny od sebe vzdálené na šířku ulice. Jistě, zvýší to dostupnost lékárny na úrovni výdeje. Třeba když si na začátku ulice koupím Paralen a na konci stejné ulice si vzpomenu, že bych si raději koupil ještě jeden, nemusím se nikam vracet. Jenže... A tady začínají důsledky sna­hy o větší dostupnost lékáren, aneb když se řekne a), musí se říct i to b). Výdej Paralenu lékárnu ekonomicky nijak nezachrání a nepovede k odpovídajícímu ohodnocení práce farmaceuta. Lékárny z personálních důvodů zřejmě nebudou mít otevřeno od rána do večera plus víkendy, nebudou nabízet nic navíc mimo výdeje, protože na to prostě nebude čas ani lidi, víc lékáren jen naředí počet farmaceutů. Nedostatečně ohodnocený farmaceut asi nebude motivovaný k rozšiřování svého vzdělání, možná nebude motivovaný ani ke kvalitní dispenzaci, pokud nějakou vůbec poskytne. Větší dostupnost lékáren rozhodně nepovede k větší dostupnosti kvalitní farmaceutické péče. A farmaceuti a lékárny nabízí přece mnohem více. A také to opakovaně zaznívá. Prostor pro ukázku správné aplikace léčivých přípravků, vysvětlení efektu léků (když beru léky na tlak a cholesterol, necítím žádný efekt, tak proč je nutné je užívat), vysvětlení kontextu zdravotních obtíží (třeba zhoršení ekzému a vliv psychiky, stresu, mycích prostředků a doporučení prevence proti zhoršení), obecně řešení stresu a práce s ním, neboť stres má negativní dopad na celý zdravotní stav, odvykání kouření, konzultace, screeningy, očkování... Toto vše by mohlo zvýšit zdravotní povědomí veřejnosti, zlepšit užívání léků a podpořit odpovědnost o své zdraví. Mnohokrát je totiž dokázáno, že jakákoliv prevence, i třeba ne úplně levná, stojí zlomek toho, co potom stojí léčba a řešení komplikací. Já tedy preferuji takový stav, aby lékárny nebyly na každém rohu, ale aby každá měla dlouhou otevírací dobu a zaměstnávala správně ohodnocené, motivované a kvalitní farmaceuty, kteří budou mít čas na pacienta a budou poskytovat od zdravotních pojišťoven či pacientů hrazené poradenství, konzultace a celou škálu další farmaceutické péče.

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Tak to je bomba. Z liberalizace ´90 let jsme otočili o 180 stupňů a budeme regulovat. Chápu argumenty pro. Chápu, že je třeba podporovat lékárny v odlehlých oblastech a nenechat je zničit tím, že jim v dojezdové vzdálenosti vyroste lékárna se silným ekonomickým zázemím, která povede nesmlouvavou cenovou válku.

Na druhou stranu ďábel se skrývá v detailu. Co když si tím zabetonujeme špatně vedenou lékárnu se špatně poskytovanou péčí? Řetězce kromě negativ přinášejí i pozitiva. Zaměstnavatele, kteří dodržují zákoník práce a umí péči poskytovat ekonomický únosně a odměnit lékárníky. Naučili nás, lékárníky, že jsme sice pomáhající profese, ale musí to taky vyjít na peníze.

Nerad bych, aby tu nakonec zůstaly lékárny, které to „odzívají“, protože je žádná konkurence nepožene k vyšší efektivitě. Nerad bych viděl lékárnu, kde vám majitel poví: „Nemůžu dát prémie, protože si stavím barák.“ Co je zaměstnancům do toho? Oni pracují, jak nejlépe mohou a domy pana majitele jsou jim…však víte, kde. Kolik jen jsem viděl a zažil lékáren, kde se točí magistři jak na orloji, protože majitel je prostě protiva a nedá se s ním vyjít.

Minulé prázdniny jsem byl s dětmi v Tatranské Lomnici a na­vštívil místní lékárnu, která zamrzla v osmdesátkách. Žádné vy­stavené náplasti na puchýře, nulová orientace na turisty, kterou by tam člověk čekal. Ta by si nějaký řetězec hned přes ulici zasloužila jak prase drbání.

„A nezapomeň, každá věc má rub a líc.“ jak říká Karel Gott v ­seriálu Comeback.

PharmDr. Jana Horáková,
Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Pravidla pro vznik lékáren jsou regulována ve větší části evropských zemí. Nejen v Evropské unii platí pravidla geografická, demografická, případně jiná, jak pro vznik, tak pro vlastnictví lékáren. Asi to není jen tak od věci. Záleží na úhlu pohledu, jak se na problematiku dívat. Bavíme-li se o zajištění optimálních lékárenských služeb pro obyvatelstvo, potažmo o zajištění primární zdravotní služby, tak ano, jsou důležitá. Lékárníci bojují o posílení zdravotnického charakteru své profese, jak bylo napsáno, nechtějí být jen obchodníky s léky, stejně jako je lékárna zdravotnické zařízení nikoliv jen obchod s léky. Sestěhování lékáren do větších měst či obchodních center je spíš byznysový model než poskytování primární zdravotní péče a služby v regionech. S tím souvisí např. kvalita péče, dostatek odborného personálu a jeho realizace, ekonomická stabilita, problematika celkového provozu lékárny a podobně. V rámci reformy se můžeme dále bavit třeba o reexportu, problematice monopolizace trhu, odpovědnosti za dostatek léků, doplatcích, zásilkových výdejích, rozšíření kompetencí, udržitelnosti, elektronizaci, charakteru profese, aj. Přeji krásné jarní dny.

PharmDr. Tereza Korejsová,
Nemocniční lékárna, Hradec Králové

Místo úvodních slov si tentokrát dovolím vložit obrázek, který mluví sám za sebe:

Pořízeno na nejmenovaném místě v okresním městě s tím, že třetí lékárna, která nemá reklamu s šipkou je zhruba 100 ­metrů od místa pořízení fotografie.

Dostupnost lékáren by neměla být loterie, ve které jsou vítězové obyvatelé větších měst, ale měla by jít ruku v ruce například se zřizováním ordinací lékařů v odlehlejších částech naší republiky. Tyto provozy sice nejsou dostatečně lukrativní, ale o to více potřebné. Stejně jako je zájem (některých) krajů podporovat lékárenskou pohotovostní službu, mohla by být otázka financování menších lékáren v rukách nejen pojišťoven, ale také krajů, potažmo obcí.

Legislativa v této oblasti, podle mého názoru, chybí od prvo­počátku. Pokud se povede nastavit omezení otevírání nových lékáren v oblastech, kde je jich objektivně dostatek, povede příslušná novela v první řadě k zastavení otevírání lékáren ve městech, ale nevyřeší zakládání nových lékáren v místech, kde by byly potřeba. K tomu bude cesta ještě dlouhá a bude souviset i s případnou reformou farmaceutické péče. Když povolíme uzdu lékárenské fantazii, mohl by být nedostatek praktiků v odlehlých oblastech suplován rozšířením kompetencí lékárníků. Právě v těchto místech by mohl farmaceut na­pří­klad pomoci lékaři v primární péči o pacienta nebo třeba s očkováním, kontrolou medikace nebo při odběru vzorků. Nebo, odvážněji, by ho mohl v některých oblastech nahradit úplně. Při přiznání výkonu farmaceutovi by výsledný efekt mohl značně uspořit veřejné finance odbavením některých pacientů lékárníkem. Kde by končily kompetence lékárníka, plynule by navázaly kompetence praktických lékařů. Možná už je na čase posunout poskytovanou lékárenskou péči z „devadesátek“ do 21. století.

PharmDr. Petra Čechová, nemocniční lékárna FN Motol

Po nastavení jasných pravidel vzniku nových lékáren voláme (my farmaceuti) již dlouho. Je jedině dobře, že je naše volání konečně slyšet. Pokud dojde ke změně legislativy, alespoň částečně se tím vyřeší jiný problém, a to relativní nedostatek farmaceutů a ­reálný nedostatek farmaceutických asistentů. Troufám si říci, že jasné určení pravidel, jak má vypadat síť lékáren, povede k zahuštění počtu farmaceutů a farmaceutických asistentů v lékárnách samotných. Otevřou se tím možnosti k rozšíření farmaceutické péče, či jiných odborných činností, na které z důvodu nedostatku pracov­ních sil nyní nemáme čas. Oba problémy je třeba řešit. Lepší pozdě než nikdy.

Mgr. Eva Bartoňová, lékárna Dr.Max, Zlín, Rašínova

Vždy, když se mluví o pravidlech vzniku ­lékáren z geografického hlediska, vzpomenu si na svou dovolenou na Krétě, kde jsem byla snad ve třeťáku na vysoké a v Heraklionu míjela jednu lékárnu za druhou. V jedné ulici jich mohlo být třeba i deset. Samotnou mě napadlo, proč nemají nějaká omezení.

Je to ale těžká otázka. Myslím si, že je lékárenství už nyní dost regulovaná oblast. Vztahuje se na nás množství norem, vyhlášek a přibývají další, ať už se týkají administrativy, rozložení místností v lékárně, jejich následnost…Chápu, že není žádoucí mít v jedné malé oblasti „přelékárnováno“, ale braly by nové normy v potaz například věk obyvatelstva? Množství zařízení pro seniory? Často slýchám od starších pacientů „tam nemůžu, tam je to pro mě daleko“, přitom by mě osobně ani nenapadlo, že lékárna, na kterou jsem odkázala, by mohla pro někoho být daleko, nebo nedostupná z více důvodů (schody, vzdálenost od zastávky).

Záleží, co by regulace obsahovala, na co by brala ohledy, podle jakých faktorů nebo čísel by se rozhodovalo, zda lékárna vznikne nebo ne. Já sama musím přiznat, že se někdy divím, kolik lékáren je v některých oblastech. Na druhou stranu žijeme v době, kdy se zvyšuje dostupnost všeho a lidé si zvykli, mít lékárnu blízko. Já sama působím momentálně v nově otevřené lékárně a denně slýchám „jsem rád/a, že jste tady“.

Lucie Malotinová, lékárna Dr.Max, Na Poříčí, Praha 1

Přiznám se, že při čtení pozměňovacího návrhu poslance Kuchaře č. 6556 jsem se opravdu snažila problematiku pochopit a pohledem nesklouzávat k nově otevřené lékárně hned naproti té naší. (Čtení ná­vrhu doporučuji až na dlouhé zimní večery). Přestože návrh vypadá na první pohled rozumně, může mít řadu nežádoucích dopadů. Při čtení mi vyvstala spousta otázek, na které nyní asi stejně nedokážeme odpovědět.

Návrh se odvolává na mladé farmaceuty, kteří si prý netroufají otevřít lékárnu ze strachu, že vedle vznikne řetězcová lékárna. Je tou hlavní bariérou pro otevírání nových lékáren potenciální konkurence anebo ekonomická nejistota, strach z kontrolních orgánů, náročné atestační řízení a obecně přehršel byrokracie, kterou se musí lékárník řídit a mnoho dalších faktorů?

Nezpůsobí nová pravidla spíš další byrokratickou zátěž pro nově vznikající lékárny? Nestoupne cena zavedené lékárny tak, že si ji mladý farmaceut stejně nebude moct dovolit?

Opravdu chceme otevírat lékárny jen tam, kde nám to dovolí zákon? Anebo tam, kde jsou potřeba a kde mohou nabídnout kvalitní péči? Jsou pro nás pacienti pořád na prvním místě? Jak vidíte, otázek je opravdu hodně a podle mě je důležité si je klást a celou situaci ještě prodiskutovat, než bude schválen další kus nedokonalé legislativy.

Pevně věřím, že bude i nadále platit, že dobrá lékárna je o lidech, kteří v ní pracují a pečují o pacienty, a ne o tom, kam nám dovolí zatlouct ceduli „Lékárna“.