Pampeliška: žlutá královna s tajemstvím

Když se na jaře rozhlédnete po loukách a zahradách, nemůžete ji přehlédnout. Smetanka lékařská, pampeliška, rozsvěcí krajinu zářivými žlutými květy jako tisíci malých sluníček. Mnozí ji považují jen za plevel, ale tato odolná kráska v sobě skrývá tolik tajemství, že by mohla směle konkurovat i nejexotičtějším rostlinám.

Pampeliška je rostlinou kontrastů – pro zahradníky úhlavní nepřítel, pro děti zdroj nekonečné zábavy a pro naše předky nenahraditelná léčivka. Věděli jste, že je také rostlinou opředenou magií a romantikou?

Keltští druidové pampelišku uctívali jako dar slunečního božstva Belena. Při letním slunovratu sbírali její květy, které měly přinášet světlo a naději. Když pampeliška odkvete a promění se v nadýchanou kouli chmýří, stává se podle starých pověr poslem přání. Pokud chcete rituál posílit, zkuste to za úplňku. Utrhněte odkvetlou pampelišku, pošeptejte jí své přání ke všem čtyřem světovým stranám a nechte chmýří unášet větrem. Vaše přání prý poletí přímo k bohům!

V květomluvě má pampeliška zvláštní postavení. Když ji někomu darujete, říkáte mu vlastně: „Jsi v lásce jako dítě.“ Je to vyznání plné něhy, které oceňuje nevinnost a hravost v citech. Možná proto si malé i mladé dívky rády pletou pampeliškové věnečky. Vyjadřují touhu po čisté a nezkažené lásce.

Pikantní je i francouzské pojmenování pampelišky – pissenlit. To v překladu znamená „čůrej do postele“ a nelichotivý název odkazuje na její silné močopudné účinky. Toto „čůrací“ tajemství pampelišky znaly už naše prababičky a pampelišku používaly při jarních očistných kúrách. Při nich se ale nedoporučuje pít čaj před spaním.

Bílá šťáva, pampeliškové mléko, které vytéká z utrženého stonku, je další malý zázrak. Dříve se používalo na zesvětlení pih a odstranění bradavic. Dnes je spíš postrachem maminek, protože na dětském oblečení zanechává těžko odstranitelné skvrny. Ale co je pro děti trocha špíny oproti radosti z pampeliškového náramku nebo prstýnku?

Ale co je pro děti trocha špíny oproti radosti z pampeliškového náramku nebo prstýnku?

Možná jste netušili, že je pampeliška také hvězdou gastronomie. Ve Francii, v Řecku (a v polovině domácností redakce tohoto časopisu) se mladé listy běžně přidávají do salátů jako delika­tesa. Slavná bylinkářka Maria Treben doporučovala jíst denně 5–10 pampeliškových stvolů po dobu tří týdnů jako jarní deto­xikační kúru. Z praženého kořene lze připravit „kávu“, která čistí játra a pomáhá při jarní únavě. Z květů se dá připravit třeba pampeliškové víno nebo „medový“ sirup, který lze používat jako základ pro domácí limonády nebo v koncentrované variantě pomůže na bolavý krk.

Pampeliška je i literární hrdinkou. Pohádka o princezně Pampelišce, jejíž osud symbolizuje pomíjivost i svobodu. Až vítr rozfouká její chmýří, je vysvobozena. Není to krásná metafora pro naše vlastní životy? I my někdy potřebujeme „rozfoukat“, co nás tíží, a nechat se unášet větrem změny.

Až příště uvidíte pampelišku, nezatracujte ji jako plevel. Vzpomeňte si, že je to rostlina s bohatou historií, magickou mocí a léčivými schopnostmi. Utrhněte si ji, zašeptejte své tajné přání a nechte její chmýří odletět do světa.

Kdo ví, možná se vaše přání splní. A pokud ne, aspoň jste pomohli malé pampelišce rozšířit její potomstvo a rozsvítit další kousek světa žlutým světlem naděje.

Stanislav Havlíček