V ambulantní praxi dochází k preskripci naprosté většiny antibiotik (ATB), jedná se o cca 85 % celkové spotřeby. Jde tedy o doménu, která z hlediska prevence antibiotické rezistence vyžaduje zvláštní pozornost. Platí také, že spektrum bakterií v nemocničním a komunitním prostředí je odlišné. Znalost citlivostního profilu bakterií vyvolávajících komunitní infekce a její reflexe v doporučeních je samozřejmě nezbytná.
Aktuální doporučení směřují k řešení nadbytečného podávání ATB v případě virových infekcí, zejména respiračních, protože právě ty jsou dominantně vyvolávané právě viry. Navíc jsou v nich zohledněny nejnovější trendy z hlediska optimalizace podávání léčby i volby preferenčně úzkospektrých ATB. Doporučení byla koncipována tak, aby proměnila kvalitativní používání ATB v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO). Naplňují minimálně dva cíle Národního antibiotického programu – edukaci odborníků a behaviorální intervenci pro podporu správné praxe. Státní zdravotní ústav se i touto estou snaží kontinuálně působit v rámci osvěty týkající se prevence ATB rezistence na veřejnost i odborníky.
Aktuální doporučení byla pojata jako praktický návod jak odlišit situace, kdy není podávání ATB nezbytné, od těch, kdy je to naopak žádoucí. Podle odhadů se totiž polovina ATB používá v situacích, kdy to není nezbytné. Jako nesprávné lze ovšem označit i časté používání alternativních širokospektrých ATB a zbytečné prodlužování terapie.
Postupy tvoří vždy popis etiologie onemocnění a následuje nastínění situací, kdy „má být“, „spíše má být“, „spíše nemá být“ či „nemá být“ ATB terapie indikována. Doporučená základní doba terapie byla v souladu s aktuálními trendy u všech diagnóz zkrácena. V naprosté většině případů lze dodržet také preferenci úzkospektrých ATB. „Stará antibiotika však mají stále svou platnou pozici a minimálně u komunitních infekcí není pro jejich náhradu důvod,“ doplňuje profesorka Žemličková.
Častým důvodem, proč ambulantní lékaři předepisují ATB i v případech, kdy to není nutné, je strach z vyššího výskytu komplikací. Jak ovšem ukazuje situace v Evropě, tato obava není opodstatněná. Nejnižší spotřeba ATB je ve státech jako Nizozemsko, Norsko či Dánsko, a přesto se nepotýkají s vyšším výskytem komplikací. Důkazy z klinických studií dokonce svědčí o opaku. Podle jedné velké studie z USA používání širokospektrých ATB naopak vedlo k vyššímu výskytu nežádoucích účinků ve srovnání s úzkospektrými ATB, zatímco výsledky terapie se statisticky významně nelišily.
Na ambulantním poli hraje v boji proti nadbytečnému předepisování antibiotické terapie zásadní roli komunikace s pacientem. Zde je třeba nastolit prostředí vzájemné důvěry. Lékař by měl pacientovi vysvětlit svůj postup a sdělit nezbytné informace ohledně průběhu onemocnění, aby nemocný mohl získat realistický náhled. Vodítka k účinné komunikaci mohou rovněž poskytnout aktuální doporučení.
(pok)
Zdroj: Žemličková H., Nyč O., Prokeš M. a kol. Nová klinická doporučení pro antibiotickou terapii v ambulantní praxi. Státní zdravotní ústav, 2024. Dostupné na: www.antibiotickarezistence.cz/taxonomy/doporuceni
