Nepříznivý vliv obezity na strukturu mozku a poznávací funkce je již znám. Pro zhodnocení možného vlivu rozložení tělesného tuku na tyto parametry byla v čerstvě publikované práci použita data z UK Biobank zahrnující zdravotní záznamy a MRI mozku, břicha a srdce 25 997 probandů.
S atrofií mozku, zvýšeným množstvím hyperdenzit v bílé hmotě, zrychleným stárnutím mozku, poklesem kognitivních funkcí a rizikem neurologických/psychiatrických onemocnění je dle této analýzy v porovnání se štíhlým profilem spojen profil s predominantní akumulací tuku v pankreatu a typ s malým množstvím svalové hmoty (tj. vysokým poměrem mezi tělesnou hmotností a množstvím svalové tkáně). Dalšími hodnocenými profily distribuce tělesného tuku byly typ s převahou tuku v játrech, typ s vysokým množstvím tuku ve všech oblastech a typ s mírně zvýšeným množstvím tuku ve všech oblastech. Množství tuku bylo kromě pankreatu a jater měřeno v perikardu, ve svalech, v podkoží břicha, ve viscerální oblasti, jako celkový podíl břišní tukové tkáně a jako poměr tělesné hmotnosti a hmotnosti svalové hmoty.
Zdroj: Yu M., Yao L., Shahi S. et al. Association of body fat distribution patterns at MRI with brain structure, cognition, and neurologic diseases. Radiology 2026 Jan; 318 (1): e252610, doi: 10.1148/radiol.252610.
Velké množství nových dat o agonistech receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA) demonstrují mimo jiné 3 novinky o této skupině léků, které se na webu Medscape objevily během jediného dne (6. 3. 2026).
Podle systematického přehledu a metaanalýzy publikované v JAMA Internal Medicine vede podávání GLP-1RA k většímu poklesu tělesné hmotnosti u žen než u mužů. Důležité ovšem je, že u všech ostatních analyzovaných podskupin byla účinnost GLP-1RA na redukci hmotnosti konzistentní.1
Práce prezentovaná na výročním kongresu Americké ortopedické akademie naznačila souvislost mezi užíváním GLP-1RA a významně zvýšeným rizikem ruptury šlach. U pacientů s obezitou se jednalo především o rotátorovou manžetu ramenního kloubu, Achillovu šlachu a šlachu pectoralis major, u nemocných s diabetem mellitem 2. typu (DM2) a obezitou o rotátorovou manžetu, šlachy peroneálních svalů, šlachu pectoralis major, Achillovu šlachu a šlachu m. kvadriceps. Během 5 let bylo zjištěno zvýšení rizika o necelých 50 %.2
Podle sekundární analýzy studie SOUL vede p.o. semaglutid v porovnání s placebem u pacientů s DM2 a aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním (KVO) nebo chronickým onemocněním ledvin (CKD), kteří při vstupu do studie již trpěli srdečním selháním (HF), k významnému poklesu rizika složeného parametru zahrnujícího první hospitalizaci pro HF, návštěvu pohotovosti z důvodu HF a úmrtí z KV příčin. Během 4 let sledování snížil semaglutid relativní riziko tohoto složeného parametru o 22 % (poměr rizik [HR] 0,78; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,63–0,96). Významné snížení bylo zjištěno u nemocných s HF se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF), nikoliv se sníženou (HFrEF).3
Zdroje:
1. Alexander G. C., Xiao X., Dilek S. et al. Heterogeneity of treatment effects of glucagon-like peptide-1 receptor agonists for weight loss in adults: a systematic review and meta-analysis. JAMA Intern Med 2026 Mar 2: e258222, doi: 10.1001/jamainternmed.2025.8222 [Epub ahead of print].
2. Frellick M. Tendon rupture risk linked with GLP-1 use in patients with obesity. Medscape, 2026 Mar 6. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/tendon-rupture-risk-linked-glp-1-use-obese-patients-2026a10006z8
3. Pop-Busui R., Rasmussen S., Deanfield J. E. et al.; SOUL Study Group. Oral semaglutide and heart failure outcomes in persons with type 2 diabetes: a secondary analysis of the SOUL randomized clinical trial. JAMA Intern Med 2026 Feb 2: e257774, doi: 10.1001/jamainternmed.2025.7774 [Epub ahead of print].
Nesteroidní antagonista mineralokortikoidních receptorů finerenon již prokázal zlepšení renálních a kardiovaskulárních výsledků u pacientů s diabetem mellitem 2. typu (DM2) a chronickým onemocněním ledvin (CKD). Placebem kontrolovaná studie fáze III hodnotila jeho přínos (v dávce 10 nebo 20 mg /den) u 242 pacientů s diabetem mellitem 1. typu (DM1) a CKD (odhad glomerulární filtrace [eGFR] 25 až < 90 ml/min/1,73 m2; poměr albumin : kreatinin v moči [uACR] 200 až < 5000 mg/g) již léčených blokátorem renin-angiotenzin-aldosteronového systému (inhibitorem angiotenzin konvertujícího enzymu [ACEi] či blokátorem receptorů AT1 pro angiotenzin II [ARB], tj. sartanem).
Během 6 měsíců léčby klesla průměrná hodnota uACR o 34 % ve skupině s finerenonem a o 12 % s placebem (poměr geometrických průměrů 0,75; 95% CI 0,65–0,87; p < 0,001). Nejčastější nežádoucí příhodou byla hyperkalémie (u 10 % pacientů s finerenonem a u 3,3 % s placebem).
Zdroj: Heerspink H. J. L., Birkenfeld A. L., Cherney D. Z. I. et al.; FINE-ONE Investigators. Finerenone in type 1 diabetes and chronic kidney disease. N Engl J Med 2026 Mar 5; 394 (10): 947–957, doi: 10.1056/NEJMoa2512854.
(zza)
