Co určitě stojí za přečtení...

Benáková, N,: Celková léčba atopické dermatitidy –⁠ evropské doporučené postupy a současný stav

Česko-slovenská dermatologie č. 6/2019

Pacienti se závažnou atopickou dermatitidou a jejich lékaři dlouho čekali na příchod celkově podávaných léčiv. Minulé desetiletí bylo ve znamení psoriázy, toto bude ve znamení atopické dermatitidy. Do terapie vstupuje několik terapeutických skupin najednou. Z tradičních systémových léčiv se stále podávají cyklosporin A, metotrexát, azatioprin, mykofenolát mofetil, kortikoidy. Všechna tato imunosupresiva mají kumulativně toxický účinek a lze je tedy dlouhodobě používat jen omezeně. Ani jejich účinnost není plně uspokojivá a často dojde k přerušení podávání léčiva díky selhávající účinnosti v čase. Navíc je u nich často problém s adherencí k léčně v důsledku tzv. „únavy z léčby“. Až na cyklosporin A jsou navíc všechna používána v režimu „off label“. Velkou nadějí jsou biologika a prvním z nich vstupujícím do terapie je dupilumab. Novými zkoušenými léčivy jsou i malé molekuly inhibitorů Janus kináz (JAK), které působí selektivně a jsou bezpečné. Než se přistoupí k léčbě systémovými léčivy, je nutné na maximální míru zintenzivnit lokální terapii. Dupilumab (Dupixent® 300 mg inj.) je plně humanizovaná monoklonální protilátka proti α-řetězci receptoru pro IL-4 a IL-3. Je hrazen dospělým pacientům s těžkou formou atopické dermatitidy po selhání alespoň jednoho ze způsobů konvenční imunosupresivní terapie. Léčba se zahajuje jednou dávkou 600 mg s. c. podanou do dvou různých míst a pak nastupuje udržovací léčba co dva týdny 300 mg s. c. Přípravek je určen pro dlouhodobou kontinuální léčbu. Z dalších nových léčiv zkoušených v roce 2019 jsou to biologika: nemolizumab, lebrikizumab, tralokinumab, fezakinumab, tezepelumab. Malé molekuly inhibitorů JAK kináz: baricitinib, upadacitinib, tofacitinib, delgocitinib. Dále je to H4-antihistaminikum ZPL-389 a antagonisté receptoru CRTH2 fevipiprant a timapiprant a antagonisté neurokininu tradipitant a serlopitant.

Kováčová, B.: Možnosti farmakologického ovlivnění singultu u pacientů v paliativní péči

Časopis lékařů českých č. 7–8/2019

Singultus (škytavka) jsou periodické nekontrolované kontrakce dýchacích svalů vedoucí k prudkému nádechu a okamžitému uzávěru hlasivek. Má různé formy podle doby trvání –⁠ akutní (do 48 hodin), perzistující (48 hodin až 2 měsíce) a neustupující (více než dva měsíce). Škytavka je doprovodným jevem mnoha nemocí (nádory, CMP, traumata, RS, encefalitida, Parkinsonova choroba, distenze žaludku) a může být způsobena i iatrogenně –⁠ glukokortikoidy (dexametazon, metylprednisolon), cytostatika (fluorouracil, platina, irinotekan), benzodiazepiny, metyldopa, setrony, aprepitant. Farmakologicky lze škytavku ovlivnit těmito léčivy: celková i.v. anestetika (ketamin), antipsychotika (chlorpromazin, haloperidol), prokinetika (metoklopramid, domperidon), antiepileptika (karbamazepin, valproát, fenytoin, gabapentin, pregabalin), centrální myorelaxancia (baklofen).

Pozn.: Dvojčíslo ČLČ 7–8/2019 je téměř celé věnováno článkům klinických farma­ceutů, což je možno považovat za úspěch. V úvodníku šéfredaktor Petr Sucharda připomíná, že klinická farmacie čím dál častěji proniká do klinických týmů, což mu jako internistovi připadá zbytečné, ale pro medicínu obecně je to velmi potřebné.