Deník holky z lékárny

Lékárník a jeho e-shop

E-shop je náš velký pomocník! Člověk si sám vybere, je maximálně edukovaný o tom, co si bere a jak to má používat (požívat). K nám do lékárny přijde pouze se jménem, nebo číslem objednávky, my mu balíček vydáme. Přitom šetříme svůj mozek, nervy a hlasivky.

Pacient se usměje, zaplatí a spokojeně odchází!

To by byla idylka, co?

Vlastně nebyla. Definitivně by naše práce ztratila smysl, protože na „výdej e-shopu“ není potřeba ani první stupeň základní školy. Hlavně, že celý život poslouchám: „Musíš se dobře učit, aby…“

Co se týče super balíčků, tak nejen, že mi vadí je vydávat, ale hlavně mi vadí to, že neustále poslouchám:

• Jak je možné, že to na e-shopu máte levnější?
• Můžete mi říct, proč to tady nemáte, když na e-shopu jasně píší, že to tady je?
• V balíčku něco mám a vy mi řekněte, jestli je to dobrý!
• Jak je možný, že neznáte sortiment vašeho e-shopu ?
• Já si z toho balíčku vezmu jen půlku, jo?
• Ale já žádné číslo objednávky nevím. Jméno? To taky ne, to manželka.
• Já si to objednám, a za hodinku si přijdu, ju?
• Doplňte si sami (a pak mi napište, u jakého čísla jste skončili)

Zkrátka e-shop je další věc, abychom se nenudili. A počkejte, co přijde, až se to naplno rozjede na receptech. Za chvilku si každý pacient pípne svůj recept, přijde mu jen balíček, my to pípneme v lékárně a tramtadadá, dál si s tím dělej, co chceš.

Zrovna tento týden se mi stala příhoda s jednou paní, o kterou se s vámi musím podělit.

Přijde paní do lékárny, že u nás má balíček. Hledám, ale nenacházím, takže si nechám ukázat SMSku. Samozřejmě. Běžný případ. Trefila město, dokonce i ulici (ale to byla spíše náhoda), ale s číslem popisným už to nedopadlo.

Já: „To jste si objednala do naší lékárny v Kauflandu.“

Paní: „Ne, to je sem!“

Já: „Ulici máte sice Hlávkovu, ale tam je i Kaufland, tak jste si to omylem poslala tam.“

Paní: „Slečno, já vedle Kauflandu bydlím už 25 let a vím, jak se ta ulice snad jmenuje.“

Já: „Ona tahle naše ulice je hodně dlouhá…“

Paní: „Ne, to teda není, Kaufland je ulice Zahradní a vy to máte špatně!“

Já: „Ulice Zahradní je z boku, Kaufland bohužel patří stále pod Hlávkovu.“

Paní: „Ne, nepatří! Já snad vím, kde bydlím.“

Došla jsem s paní k závěru, že asi se půlka ulice jmenuje Zahradní a druhá půlka Hlávkova, protože jinak tam stojíme ještě teď.

Co myslíte, kolik jsem ušetřila času, energie a hlasivek?

A to možná pak šla do Kauflandu a řekla: „Víte co, mám tady balíček, ale vezmu si jen ty odčervovací tablety, to ostatní teď nechci.“

A pokud si někdo myslí, že toto byla výjimka, tak ne, bohužel nebyla.

Ještě větší zábava je, když se pacientovi věnujete, nabídnete, co se dá a on pak řekne: „Můžete mi to napsat na papírek? Já si to doma objednám na internetu, to bude určitě levnější. A nebudu platit poštu, že ne?“

Ale jednou se mi stalo, že jsem se takhle jednomu pánovi věnovala, zajímal se o dražší produkty, byl to důchodce. Bylo mi líto, aby dával tolik peněz, když vím, že na e-shopu to máme v akci. Tak mu říkám: „Jestli chcete, napíšu vám to na papírek a objednejte si to přes internet, budete to mít levnější.“

Pán: „Ne, neobjednám! Vy jste mi tu vždycky dobře poradila, a proto chci dát ty peníze vám, ne nějakému internetu!“

Kéž by ty „naše hloupé řeči“ ocenilo více lidí, to by byla paráda!

Mějte se krásně!

Martina, holka z lékárny