Zastupuji lékárníky, kterým na farmacii záleží


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 92, 2020, č. 3, s. 10-11

Věčná otázka. Proč se někdo rozhodne vystoupit z anonymity a dobrovolně obětuje volný čas, zaběhnuté pracovní rituály, často i rodinný klid, aby se věnoval zvelebování obce, v tomto případě obce lékárníků? Na listopadovém sjezdu Komory se takových dobrodružných nováčků našlo hned několik.

Ano, určitě to považuji za vyústění svého snažení o lepší lékárnictví,“ říká jedna z nich, doktorka Veronika Orendášová. „Od nástupu do lékárny jsem se zajímala o dění v Komoře a snažila se být aktivní v OSL. Pravidelně jsem jezdila jako delegát na sjezdy ČLnK. O kandidování do představenstva jsem přemýšlela už minulé volební období, ale nenašla jsem tenkrát v sobě dostatek odvahy.“


V listopadu loňského roku už ale odvahu našla, přímo na sjezdu, a jako poslední, se přihlásila mezi kandidáty. Odvaha se vyplatila a doktorka Orendášová byla do představenstva zvolena. „Velice si svého zvolení vážím,“ dodává.

Veronika Orendášová vystudovala Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové, má specializaci v oboru lékárnictví 1. stupně a v současné době působí na pozici vedoucí lékárny Benu v Jičíně. Kromě toho je předsedkyní OSL Jičín.

V představenstvu Komory se zapojila do pracovní skupiny pro celoživotní vzdělávání a je členkou týmu pro PR a komunikaci. „Přála bych si, aby se lékárníci směrem k veřejnosti projevovali spíš jako proaktivní partner a zdatný řešitel nastalých situací než jako neustálý stěžovatel a kritik. Postupně bych se chtěla zapojit i do dalších důležitých oblastí, jako je legislativa. Chtěla bych, aby lékárníci byli o krok napřed než ostatní, ne abychom neustále jen hasili problémy, které se na nás valí.“

Na otázku, jaké má ve vedení Komory další ambice, s úsměvem odpovídá: „Ambice neřeším, chci být především užitečná.“

Veronika Orendášová s rodinou
Veronika Orendášová s rodinou

Atmosféra v představenstvu je podle Veroniky přátelská a kole­giální. Současně doufá, že taková zůstane po celé volební období. „Zatím je pro mě spousta věcí nových, stále se učím od starších, i když pro mě jako kolegové nebyli neznámí. Dlouhodobě se znám s většinou členů představenstva.“

Za největší problém českých lékárníků považuje to, že spo­leč­nost jim dává najevo, že je nepotřebuje. Od toho se odvíjí to, že nejsou schopni prosadit téměř nic, co by bylo pro lékárny dobré, ať se to týká odměňování i dalších důležitých oblastí. „Poslední dobou ale vidím posun v komunikaci se státními orgány a proto věřím, že se to zlepší. Sama se snažím být lékár­níkem, ne prodavačem léků.“

Ve vztahu ke státním orgánům, pojišťovnám atd. by upřed­nost­nila vyjednávání po dobrém. „Vím, že je to velmi těžké a politika je neustálé dohadování něco za něco, ale věřím, že po dobrém se dá dosáhnout mnohem víc než po zlém.“

Veronika Orendášová pracuje ve známém řetězci. Ale v tom, koho v představenstvu zastupuje, má prý jasno. „Zastupuji lékár­níky, kterým na farmacii záleží.“

Mnohokrát proklamovaná lékárnická jednota je někdy důle­ži­tá, jindy ne. Názorová pestrost má taky své místo, protože různé skupiny lékárníků se mohou navzájem obohatit. „Lékárnická jednota je nezbytná v okamžiku, kdy chceme něco prosadit. A pokud to má být pro lékárenství přínosem, může to být i kompromis napříč jednotlivými segmenty. Je třeba vidět, co každé naše rozhodnutí přinese do budoucna, nejen v krátkodobém horizontu.“


Veronika Orendášová přitom doufá, že se budou zástupci ­jednotlivých segmentů lékárenství pravidelně setkávat a disku­to­vat o budoucnosti naší profese.

Zdá se, že Veronika, asi jako každý nováček v této funkci, teprve řeší, jak skloubí práci pro Komoru s rodinou.

Musím říci, že jsem si nedovedla představit, co práce v před­sta­venstvu obnáší. Musíte být neustále k dispozici na mailu, reagovat na aktuální dění. To je každodenní práce. Moje rodina mě plně podporuje a můj syn je ve věku, kdy dohled matky je spíš nežádoucí. Už jsem vlastně své koníčky omezila, neboť jednání představenstva bývají v úterý, kdy chodím na oblíbený balet. Ale nenapadlo by mě odejít z jednání dřív. Mým dalším velkým koníčkem je plážový volejbal a tady mají návštěvy Prahy své výhody – na tréninky chodím do klubu Beachklubu Pankrác, což je jen kousek od sídla komory.“

Doktorka Orendášová se taky zajímá o existenci a obsah ­­komo­rového časopisu. Tištěnou verzi rozhodně podporuje a má prý schovanou většinu výtisků. Na otázku, co nového by v ČČL uvítala, odpovídá: „Mohli bychom mít rubriku ­­známých osobností – politiků, herců, novinářů, kteří by mluvili o zkušenostech s lékárníky, mohla by to být pro nás zajímavá zpětná vazba a reklama. Nebo by si mohli kolegové navzájem předávat jakousi štafetu a každý by napsal nějaký článek.“

Těmto nápadům určitě tleskáme a budeme se těšit na ­spo­lupráci se všemi členy představenstva. Magistru Michalu ­Hojnému, o němž si můžete přečíst na další straně, by si ne­troufla poradit nic, protože „Michal je pro mě velká osobnost, která velice dobře lékárníky reprezentuje“.


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 3

2020 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se