Lékárníky nekastuji a nerozděluji

„Všechno je jinak. Jako by život lékárníka byl postaven na hlavu,“ reaguje PharmDr. Aleš Novosád na otázku, jak koronavirus mění život českého lékárníka. „Prakticky se ale život mění ve zvláštních týdenních intervalech. Na ­­­začátku epidemie v ČR obrovský chaos. Pacientů více než o Vá­no­cích. Nervozita, drobná panika. Po dalším týdnu, kdy počet naka­že­ných začíná raketově růst, dostáváme od zaměstnavatele první ochranné pomůcky a nervozita se vkrádá i mezi nás samé.“

Doktor Novosád, lékárník z pražské Benu lékárny v obchodním centru Štěrboholy, je členem představenstva ČLnK od roku 2015, tedy v našem cyklu dvojportrétů členů vedení Komory v tuto chvíli zastupuje ty zkušenější. O konkrétní pandemické situaci přímo ve štěrboholské lékárně si s ním povídáme ještě na jiném místě dubnového vydání časopisu. Tady je prostor pro nadčasovější otázky, například pro tu, jestli je aktuální situace příležitostí k pozvednutí lékárnického stavu, vylepšení jeho ­dobrého jména v očích veřejnosti?

„Příležitostí jistě je, ale stres, nervozita a pandemie, by nás spíše měly posadit na zem (nemyslím padnout na ústa, ale spíše si sednout na pozadí). Není třeba dělat rychlé a ukvapené PR a PA, ale strategicky rozmyslet, co nám lékárníkům pomůže v práci s pacienty.“ Vládnoucí strana, podle Aleše Novosáda, ví, kde se staly chyby na začátku krize a také ví, že těch chyb nebylo málo. Není nutné přilévat olej do ohně. Jen spolupráce a vyjednávání posouvá věci k vytouženému cíli.

„Trvalo to skoro tři týdny, než jsem mohl do lékárny přinést první ochranné osobní pomůcky od ministerstva vnitra. Časový úsek hrozivý, ale pomáhá nám pozvednout stav, že na to budu co dva dny upozorňovat? Ne! Naopak. Bez pomůcek jsem tři týdny stál za tárou a byl jsem zde pro mé pravidelné i nepravidelné pacienty každý den. Najednou se nám vše začíná vracet. Lidi jsou ­milejší, ohleduplnější a moc dobře vědí, co pro ně dokazujeme každý den, stejně tak i já si to uvědomuji vzhledem k rodině, k zaměstnavateli, ke Komoře.“

Aleš Novosád absolvoval v roce 2008 FF UK v Hradci Králové, doktorem je od roku 2012, kdy prošel rigorózní zkouškou na FF VFU Brno. Málokdo o něm ale ví, že je od stejného roku i učitelem a v mžiku by mohl vyměnit táru za stupínek na základní nebo střední škole. (Pedagogická fakulta UK, Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2. stupeň ZŠ a SŠ.) Udělal by to? On to už tak trochu udělal. V současné chvíli vyučuje předmět farmakologie obory všeobecná sestra a zdravotnický záchranář na fakultě zdravotnických studií Technické univerzity v Liberci. „Ale jinak farmacie je pro mě životní láskou, u které zůstanu.“

V České lékárnické komoře má velkou zásluhu na oživení okresních sdružení a už dva roky se významně podílí na vzniku nové členské evidence. Reaguje vedení ČLnK v současné situaci dobře, pomáhá členům? Co byste udělal jinak?

„Neřekl bych dobře, reaguje nepředstavitelně. Pan prezident maká za 10 prezidentů a jinak bych nedělal nic. V současné chvíli platí Komora = prezident. V době krize to ani jinak nejde. Nechápu, kde si pan prezident třeba najde čas, aby mi vynadal, když začne cítit, že myšlenkově rezignuji apod. Zvedne telefon, osobně zavolá, povzbudí. Zachraňuje nás všechny, jak profesně, tak osobně.“

Druhý medajlonek v tomto čísle bude mít „maminka lékárnice“, magistra Alexandra Hašková, nováček v představenstvu. Je něco, co byste jí z titulu svých víceletých zkušeností s prací ve vedení Komory poradil? Nechybí tady Lékárníci – tatínkové?

„Lékárníci tatínkové? Rozhodně ne. Ať tatínkové pomáhají maminkám, i když si myslím, že zrovna Saša je perfektní příklad cílevědomé ženy – lékárnice, která svými nemalými zkušenostmi v takto mladém věku přináší nejen představenstvu, ale celému stavu, ten správný směr. Saša má přímé cíle, ovšem nejde přes mrtvoly, spolupracuje, radí se, a chce se hodně učit. Upřímnějšího člověka v představenstvu nenajdete. Nováčci jsou vůbec neskuteční. Nevím, jak jsem působil před čtyřmi lety v představenstvu já, ale všech devět nováčků naskočilo do plnění úkolů, jako kdyby byli na těchto postech už řadu měsíců. Atmosféra je tím pádem skvělá.“

Za jakou skupinu lékárníků jste v představenstvu, za řetězcové? Jak to cítíte?

„Asi jako nikdo nepochopí, že ve fotbale fandím Českým Budějovicím a Plzni, a v hokeji Slavii, tak asi nikdo nepochopí, že pracuji pro druhý největší řetězec a jsem v představenstvu sám za sebe. Já lékárníky nekastuji a nerozděluji. Když jsem byl v pozici odborného konzultanta, stále jsem byl zaměstnancem Benu řetězce. A kdykoliv mi zavolal jakýkoliv lékárník, věnoval jsem se jeho problému se stejným nadšením. To platí i teď. Zeptejte se na mém OSL. Já rozdíly nedělám. Možná proto jsem trnem v oku mnohým. Nikdo to se mnou nemá lehké. Moje žena, moje děti, moji podřízení, moji nadřízení, představenstvo Komory, moji pacienti. Ale všichni vědí, že jednám na rovinu. A za tím si stojím.“

Doktor Novosád by rád, kdyby alespoň jedno jeho dítě ze tří ­pokračovalo v lékárnické profesi. I když zatím to prý vypadá docela špatně, jeden rybář, druhý automechanik a dcera módní návrhářka. Bude vůbec o co stát? Jak bude česká farmacie ­vypadat za nějakých 15–20 let?

„Farmacie je dynamický obor. To potvrdí všichni, kdo na chvíli opustili táru. Po třech měsících nevíte, jak expedovat. Neznáte novinky, nevíte o výpadcích, pacient vám neodpustí nic. A 15 let? Tolik let ještě nejsem ani v praxi. A když si vezmu, co jsem už všechno zažil. Jediné, co vím, že lékárník bude vždy 30 kroků před lékařem. Také vím, že lékárník je druh zcela přizpůsobivý. Takže i když si ti nahoře na nás vymyslí cokoliv, my to zvládneme. Budeme prskat, budeme řvát, ale prát se budeme o to víc.“

Zdeněk Pokorný