Ze života právníka v Komoře – díl čtyřicátý druhý, démonický

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

S tím cenovým předpisem to nedopadlo. Byli jsme od toho takhle malý kousek (svědek ukazuje pravou rukou gesto špetky s mezerou mezi palcem a ukazovákem jeden milimetr). I nějaké ty přísliby byly. Z míst nejvyšších. I jednota lékárníků byla. Spojený segment se tomu taky říká. Málem jsme měli jeden strop nový a jeden vyšší. Nakonec nemáme žádný, takže v tom jedeme s distributory stále pospolu. Oni to také nemají lehké, ale bohužel pro nás jsou při krájení obchodní přirážky první na řadě. Když se nedaří, je třeba vymýšlet nové směry, novou optiku. Tož si skočme k optikovi a s růžovými obroučkami popusťme uzdu fantazii. Vadí nám nutně, že je ta přirážka společná pro lékárny i pro distribuci? Dosud jsme o tom byli přesvědčení. Není to ale tak, že nám vadí něco jiného? Že první nekrájí lékárny? To bychom příště mohli navrhnout. Je to takový nesmysl, že by to i mohlo projít. Distributor dodá, ale fakturu vystaví, až mu lékárna oznámí, kolik si hodlá vzít z přirážky.

Určitě jste pochopili, že jde o výplod čirého zoufalství. Ale nemělo by být přirozené, že už tak nízká a principiálně nesmyslná odměna za výdej léku je chráněna alespoň před ukusováním od distributora, který pochopitelně také hledá, jak přežít. Stát reguluje cenu, ale při tom nechá ty, jimž ji vnucuje, požírat se navzájem. To není hezké. Stejně jako není hezké slyšet, že se sice ceny léků regulují proto, aby zdravotní pojišťovny nevykrvácely, ale regulovaná bude i cena léků, které pojišťovny nezaplatí, protože si je platí sám pacient. Proč regulovat? Proto! To je univerzální odpověď. Budiž, nešť je regulovaná. Proč ale nemůže lékárna od pacienta samoplátce vybrat to, co jinak lékárně uhradí pojišťovna za signální výkon nebo za digitalizaci? Taky proto! Byla by tím porušena cenová regulace. Výsledkem je, že výdej hrazeného přípravku je odměněn cenou a úhradou SiV a výdej pacientem zaplaceného přípravku je odměněn jen cenou. Za stejnou práci. U samoplátce, u něhož by regulace vůbec neměla být. Nedivme se pak, že naše nápady nabývají bizarních kontur.

Ale nestěžujme si. Taxa laborum se zvýší, SiV je nakonec hezčí, než jsme čekali, plyn a elektřinu máme zastropovanou a zásobníky jsou prý plné. A blíží se konec roku, tak si nechme trápení až na leden. Podařilo se získat zdravotní pojišťovny pro myšlenku, že by covidové kompenzace pro zdravotníky měly poskytnout i těm provozovatelům, kteří nestihli údaje o svých lidech do Národního registru zdravotnických pracovníků doplnit do 12. 5. 2021, ale až později. Skončilo soudní řízení zahájené v roce 2019 padesáti členy Komory, kteří nesouhlasili se zvláštními volebními shromážděními, a skončilo dobře pro Komoru. I když v tomto se mnou žalobci asi nesouhlasí.

Konal se sjezd, to už víte. Ti, co na něm byli, si jej jistě vyhodnotili sami. Sám jsem si z něj odnesl, jako z každého sjezdu, další porci motivace a odpovědnosti. Pocit, že to má cenu. Že stojí za to stokrát o něco usilovat a jen jednou něco dostat. Že bez Komory by řada věcí dobrých pro lékárníky prostě nebyla. A že je čest se na tom podílet. Což vůbec neznamená, že je všechno perfektní. I k tomu je dobrý sjezd –⁠ nechová se jako zrcadlo ze Sněhurky, nelaská, vystavuje účty a nutí k přemýšlení, co zlepšit. A nejen sjezd.

V listopadu jsem objel s Aktuální legislativou Hradec, Liberec a Plzeň. Chci věřit, že jsou ty semináře užitečné pro posluchače, a vím, že pro mne jsou užitečné určitě. Vytrhávají z každodenního hemžení a nutí naházet na jednu hromadu vše, co se v legislativě děje. Je to překvapivě velká hromada plná menších i větších právních dobrodružství. Vždyť se v ní nevyhýbáme ani brčkům nebo výbušninám. Nebo mimořádnému výdeji.

O něm jste možná dříve slyšeli jako o nouzovém. Přišli s ním Mladí lékárníci a společně jsme se dopilovali až k ucelenému návrhu, který nám prostřednictvím sjezdu trochu rozvrtěl lékařského psa. Novináři se toho chytli a dřív, než se stihlo kohokoliv seznámit s podrobnostmi, jsou média plná informací, jak jsou lékaři proti. Nezbývá než doufat, že až si vyslechnou, jak je to vymyšleno, sami naznají, že jim lékárníci nechtějí lézt do zelí. Možná budou mnozí překvapeni, že mimořádný výdej, tak jak je vymyšlený, může ulevit jim a pacientům pomoci. To si ale teprve musíme odpracovat.

Žhavým tématem našich listopadových týdnů se staly odpady. Dodatek k provoznímu řádu, školení zaměstnanců, kombinatorická pravidla pro hlášení o obtížnosti spoře předvyplněné sudoku a nesmrtelné prázdné stříkačky s jehlou. To vše dohnalo Aleše Novosáda připravit na leden webinář, o který bude jistě obrovský zájem. Budeme se snažit, abychom přispěli k dělnému soužití lékárníků s odpady.

Život se skládá z večerního uléhání a ranního vstávání. V noci mezi nimi čerpáme síly, abychom ve dne mezi nimi o kousek výš vystrkali naši kuličku doufaje, že se neskulí zpátky. Mezitím Země oběhne Slunce a v pokojích už zase voní stromeček. A my jsme o rok starší a o kousek víc víme, že nejlepší, co můžeme udělat, než naše schránky využijí kromě zdravotních i služby pohřební, je snažit se být lepšími lidmi. To je těžký úkol, uvnitř démoni a kolem hlupáci. Proto vám na Vánoce i do nového roku přeji totéž, co sobě –⁠ sílu přeprat démony a odvahu poznat největšího hlupáka v maníkovi, který na vás shlíží ze zrcadla.