Vin Mariani – Marianiho víno

„Víno jest nápoj z hroznů vinné révy, lahodný, osvěžující, příjemný a zdravý. Slouží za nápoj (mírně-li požíváno) posilující, tělo a čivy nalaďující, zahánějící trudy, oživující obrazivost, povzbuzující energii a sílu, mužnost, podporující činnost ústrojů zažívacích, srdce a oběhu krevního.“ Potud Ottův slovník naučný. Víno lze jednoduše definovat jako fermentovaný hroznový mošt. Ačkoli se k výrobě alkoholických nápojů používají i jiné druhy ovoce, obiloviny, a dokonce i med, právě hrozny produkují rozmanité a chemicky komplexní nápoje s celou řadou chutí. „Líh ve víně obsažený nemá na lidský organismus fysiologických účinků tak zhoubných, jako líh sprostý, ba naopak víno, požíváno-li ho mírně, činí lidské tělo zdravějším, svalnatějším, pevnějším a zřídka tučným.“

K vínu se váže také latinské přísloví „In vīnō vēritās“ (Ve víně je pravda), jež je adaptací řeckého „εν οἴνῳ ἀλήθεια“ (En oinōi alētheia). V překladu z obou jazyků může dojít k mírnému významovému posunu. Latinské slovo „vēritās“ znamená pravdu, realitu, řecké „alētheia“ má mírně odlišný význam –⁠ odhalení. Kdo stál u zrodu uvedeného vyjádření „obsahu“ vína odpozorovaného z lidského chování, se přesně neví. Uveďme některé z těch, kteří jej zmiňují:

Ve středověkých a renesančních sbírkách přísloví se k rčení „In vīnō vēritās” objevuje dodatek „in aquā sānitās“ –⁠ ve vodě je (dobré) zdraví, například u Erasma Rotterdamského. Z něho se později vyčlenila i samostatná varianta „In vīnō sānitās“, novověká parafráze jako protiklad k „in aquā sānitās“. Tedy že víno není jenom zdrojem pravdy, ale i zdraví. Je otázkou, zda je správné použít instrumentál, který vyjadřuje přechodový, nikoliv trvalý stav. Postupem času se objevují další přívlastky.

Vino se jako léčivo používalo od starověku v různých kulturách. Staří Egypťané a Sumerové ho používali jako základ pro léčivé přípravky již v roce 2000 př. n. l. Důkazy o tom lze nalézt v dochovaných staroegyptských papyrech, které popisují léčivé přípravky na bázi vína. Víno se tak stalo nejstarším zdokumentovaným léčivem vyrobeným lidskou rukou.
Mezi původními staroegyptskými lékařskými texty zaujímá zcela mimořádné místo papyrus označovaný podle jednoho z prvních majitelů, který ho zároveň také v roce 1875 jako první přeložil a publikoval, německém egyptologovi Georgu Moritzi Ebersovi (1837–1898). Podle Ebersova papyru z 15. století př. n. l. byla medicinální vína předepisována jako tonikum, posilující žaludek a trávení. Můžeme v něm nalézt například víno s medem na rány, víno se směsí rostlin (např. myrhou, kmínem) na zažívací potíže, víno s pryskyřicí a oleji na dýchací obtíže aj. Léčivá vína používal řecký lékař Hippokratés (460–370 př. n. l.), římský lékař a encyklopedista Aulus Cornelius Celsus (25 př. n. l. –⁠ 50 n. l.), řecký lékař, lékárník a botanik Pedanius Dioscorides (40–90 n. l.), římský lékař Claudius Galenos (129–199 n. l.).

Jednotlivá náboženství k užívání vína zaujímala různý postoj, od souhlasu, tolerance s různou přísností k jeho užívání až po zákazy. Několik stručných a zjednodušujících příkladů:

-⁠ v antickém období (cca 3000 př. n. l. –⁠ 500 n. l.) se víno používalo při rituálních obřadech a hostinách, často jako dar bohům (Mezopotámie, Řecko); stává se každodenní součástí života (Řecko, Řím)

-⁠ v křesťanství (1.–4. st.) se víno stává symbolem eucharistie („Kristova krev“, Poslední večeře, proměnění vody ve víno v Káně Galilejské), tzv. mešní víno musí vyhovovat specifickým kanonickým normám a podléhá liturgickému dohledu během výroby. Pravoslavné církve užívají symbolické červené víno (Kagor –⁠ hrozny révy Cabernet-Sauvignon); mešní vína jsou vždy vína s přívlastkem.

-⁠ v judaismu (od starověku) je košer víno posvátný nápoj při rituálech (Šabat, Pesach, svatby), Tóra a rabínské tradice stanovují požehnání nad vínem (Kiduš –⁠ požehnání na začátku šabatu a svátečního jídla. Talmud uvádí, že požehnání by se mělo říkat s pohárem vína. Je to proto, že víno vyvolává v li­dech pocit ště stí.),

-⁠ Islám (7. st.) Korán postupně zakázal alkohol, nejprve varování, později úplný zákaz (súra Al-Ma’idah 5 : 90–91), kde je přikázáno vyhýbat se vínu a hazardu, aby věřící mohli dosáhnout úspěchu (alkohol je harám = zakázaný, je považován za hřích, hadísy –⁠ výroky Proroka Mohameda). Na vnější aplikaci bylo možné víno použít.

Historicky přetrvávající zájem o víno vedl ke vzniku nových léčivých vín. Mnohá z nich se stala oficinálními. V našich podmínkách bylo ještě v ČsL 1 osm léčivých vín, v ČsL 2 bylo do části Vina medicinalia převzato již jenom jedno –⁠ Vinum malteum aureum (Světlé sladové víno) a v ČsL 3 již žádné.

Vin Marini

Vin Tonique Mariani à la Coca du Pérou, Mariani’s Tonic Wine with Peruvian Coca, známé pod kratším názvem jako Vin Mariani (Marianiho víno), bylo „tonizující víno“, které se poprvé objevilo v roce 1863 a krátce nato se stalo celosvětovým fenoménem. Vzniklo v období růstu zájmu o léčivá vína. Francouzský lékopis v roce 1844 uváděl asi 100 léčivých vín, v roce 1884 již 154 léčivých vín. Marianiho víno se lékopisným vínem nestalo. Nicméně, jeho použití bylo takřka univerzální: Marianiho víno bylo doporučováno jako lahodný nápoj a medicínské tonikum pro tělo i duši, které dodá sílu přepracovaným mužům, zesláblým ženám i churavým dětem. Posílí mozek i krev. Dá svalům sílu a pružnost. Zajistí dobré zdraví a dlouhý život. Z reklamních sdělení vybíráme: „Nejúčinnější a nejpříjemnější z tonik a stimulantů. Ideální tonizující víno. Posiluje, vyživuje a stimuluje tělo i mysl. Obnovuje zdraví, sílu, energii a vitalitu. Vin Mariani zvyšuje a posiluje všechny naše schopnosti. Stimulant a tonikum při anémii, nervové depresi, následcích porodu, lymfatismu, pomalém zotavování, celkové nevolnosti a po vyčerpávajících horečkách. Zvláštní zmínka o nervovém systému, ve všech morbidních stavech, melancholii atd. Tonikum při komplikacích hrtanu a žaludku, žaludečních potížích. Ve všech případech, kdy je zapotřebí celkové tonizování nebo posílení organismu. Jediný tonizující stimulant bez jakýchkoli nepříjemných reakcí, který lze podávat neomezeně dlouho a nikdy nezpůsobuje zácpu“. Nápoj byl propagován jako všelék a posilující prostředek.

Autorem Vin Mariani byl francouzský chemik pocházející z Korsiky Angelo Mariani (1838–1914). Narodil se jako Ange-François Mariani. Byl nejstarším synem Françoise-Xaviera Marianiho (1810–1875) a Sophie Sébastiani (1821–1804). Jeho otec byl lékárník, také Angelo po přesídlení z Korsiky do Francie v roce 1859 studoval farmacii v Paříži. Působil v několika lékárnách jako lékárník a chemik; některé zdroje jej popisují jako lékárnického učně, farmaceutického technika a podnikatele. Angelo Mariani vždy tvrdil, že je lékárníkem, a jeho úmrtní list toto tvrzení dokládá, ale neexistuje žádný záznam o tom, že by někdy složil zkoušku potřebnou k získání osvědčení.

Mariani se inspiroval prací italského lékaře Paola Mantegazzu z roku 1859 O hygienických a léčivých vlastnostech koky a o výživě nervového systému obecně (Sulle virtù igieniche a medicinali della coca e sugli alimenti nervosi in generale).

Paolo Mantegazza (1831–1910) byl známý svým experimentálním výzkumem listů koky a jejich účinků na lidskou psychiku. V roce 1859 je na sobě vyzkoušel a napsal výše uvedený článek. Nadšeně zaznamenal silný stimulační účinek kokainu v listech koky na kognitivní funkce: „...Posmíval jsem se ubohým smrtelníkům odsouzeným k životu v tomto údolí slz, zatímco já, nesen na křídlech dvou listů koky, jsem letěl prostorem 77 438 slov, z nichž každé bylo nádhernější než to předchozí... O hodinu později jsem byl dostatečně klidný, abych mohl pevnou rukou napsat tato slova: Bůh je nespravedlivý, protože učinil člověka neschopným udržet účinek koky po celý život. Raději bych měl životní délku deseti let s kokou než 10 000 000 000 000 000 000 000 století bez koky.“

Albert Friedrich Emil Niemann (1834–1861), německý chemik v roce 1859 –⁠ přibližně ve stejné době jako Paolo Mantegazza –⁠ při experimentování s listy peruánské koky izoloval primární alkaloid a pojmenoval tuto látku názvem „kokain“.
Svůj objev publikoval v roce 1860 v disertační práci a časopise s názvem O nové organické bázi v listech koky (Ueber eine neue organische Base in den Cocablättern). Řada publikací cituje tuto práci nepřesně, jejich autoři patrně čerpají ze sekundárních zdrojů.

Po smrti Niemanna pokračoval ve výzkumu jeho bývalý student, kolega Wilhelm Clemens Lossen (1838–1906), německý chemik. Lossen zopakoval Niemannovy analýzy a dospěl k závěru, že molekulární vzorec je C₁₇H₂₁NO₄, což je dnes známo jako správný výsledek. Na úplný strukturní vzorec složité molekuly kokainu se však muselo čekat více než 30 let.

Mezitím se již začalo využívat komerčního potenciálu kokainu. Angelo Mariani, který se stal prvním kokainovým milionářem na světě, zjistil, že nejvíce hořké listy jsou nejúčinnější, ale nejméně chutné, a že namáčení listů v bordeauxském víně je nejpříjemnějším způsobem přípravy „tonika“. Ve skutečnosti kokain extrahovaný etanolem z listů koky vytvořil kokaethylen, což je silnější forma této drogy.

Díky reklamě se Marianiho víno stalo nesmírně úspěšným a přilákalo podporu mnoha významných osobností té doby z řad odborníků (uvádí se, že Marianiho víno získalo podporu odborné veřejnosti, přibližně 8 000 lékařů).

Z iniciativy Angela Marianiho byly vydávány ilustrované životopisy slavných současných osobností z let 1894 až 1925 pod názvem Figures Contemporaines, Tirées de L´album Mariani (Současné osobnosti, Z alba Marianiho). Celkem bylo vydáno 14 svazků obsahujících přes 4 000 doporučení od osob, které se kladně vyjádřily o jeho vínu, a 1 086 portrétů celebrit. V 11. svazku (1908) byla publikována klasifikace osobností, jejichž životopisy již byly publikovány. Zahrnovala následujících 17 kategorií:

K masivní kladné odezvě na Marianiho víno přispěla nová forma či zrod moderní reklamy tzv. celebrity marketing.
Angelo Mariani posílal významným osobnostem obvykle velkoryse celou bednu svého vína a nikoli symbolicky jednu láhev, aby si nápoj vyzkoušely a následně napsaly doporučení.

Mariani tak vytvořil unikátní marketingový model: produkt zdarma –⁠ osobní zkušenost –⁠ veřejná chvála –⁠ masová reklama. Mariani byl průkopníkem moderní reklamy. Byl jedním z prvních, kdo masivně využíval endorsement celebrit (doporučení známými osobnostmi).

A nezapomeňme na další způsob ovlivňování veřejného mí­ně­ní prostřednictvím rozsáhlé vizualizace produktu. Z ple­já­dy umělců, kteří vytvořili díla oslavující Marianiho víno před­stavme  dva –⁠ Julesa Chéreta (1836–1932) a Alfonse Muchu (1860–1939).

Ze souboru plakátů prvně jmenovaného, „otce plakátového umění“ a „otce osvobození žen“ jde o často publikovaný plakát ve stylu nastupující Belle Époque, vytvořený v roce 1884 s mottem: Oblíbené francouzské tonizující víno. Posiluje a osvěžuje tělo i mysl. Obnovuje zdraví a vitalitu. Belle Époque (krásná doba, krásné časy) označuje období evropských dějin mezi lety 1890 a 1914.

Alfons Mucha navrhl černobílou litografickou pohlednici
(kolem roku 1900), jež byla součástí série více než 150 pohlednic vydaných za účelem propagace Vin Ma­riani. Na pohlednici je vyobrazena mumie nesoucí podnos s lahví Vin Mariani a prázdnou sklenicí a poutavý text Les Momies elles-mêmes se Dressent et marchent quand elles ont bu du VIN MARIANI
(Mumie samy vstávají a chodí po vypití Vin Mariani).

Jaké bylo složení Marianiho vína? Receptura vína Marianiho patrně nebyla nalezena a tudíž nebyla ani nikdy zveřejněna. Marianiho víno byl alkoholický nápoj, jehož základ tvořilo bordeauxské víno a extrakt z listů peruánské koky (Erythroxylon coca). Směs obsahovala asi 6 miligramů kokainu na unci (asi 30 ml) vína. V exportní verzi až 7,2 mg na unci. Chemická analýza Vin Mariani provedená Americkou lékařskou asociací (American Medical Association, AMA), zejména s použitím produktu prodávaného v USA zjistila, že se jedná o přípravek z dováženého bordeauxského vína, který byl domácími dovozci obohacen kokovými listy a přidaným cukrem (6 %), což mělo za následek zvýšení obsahu alkoholu z 10 % na 16,15 % a přidání 0,025 % kokainových alkaloidů, které jsou na láhvi uvedeny jako přibližně 6,5 mg na láhev. Není jasné, zda by stejné hodnoty platily i pro víno prodávané v jiných jurisdikcích. Doporučená dávka byla 2–3 sklenice denně, které by měly být vypity před nebo po jídle, u dětí poloviční množství. Některé zdroje uvádějí, že receptura zjevně vedla k nápoji, který obsahoval 10 % alkoholu a 8,5 % extraktu kokainu. Typické stolní víno má dnes obsah alkoholu přibližně 8–14 %, takže Vin Mariani se pohybuje přesně v průměru. Nejednalo se tedy o žádný fortifikovaný levný alkohol. Co se týče 8,5 % kokainového extraktu... S čím to lze srovnat? Je to víc než 7 %, které měl rád Sherlock Holmes.

Tvůrčí duch Angela Marianiho vedl k zavedení dalších lékových forem obdobného složení –⁠ elixíru (Cordial nebo Liqueur), v němž byla třikrát vyšší koncentrace kokainu než ve vínu, The čili čaje, resp. nálevu, Pâte (tedy pasty) a jí podobným pastilkám. Jméno autora Marianiho prý bylo laskavě přidáno k jeho pří­pravkům lékařskou profesí, která uznala nadřazenost jeho pro­duktů. Přesné složení jednotlivých lékových forem přípravků kromě pravděpodobného obsahu koky není detailně uvedeno.

K ukončení výroby došlo po smrti Marianiho v roce 1914 a ­také po zpřísnění legislativy týkající se kokainu jako reakce na rostoucí povědomí o nebezpečí kokainu a následné prohibice alkoholu a drog.

V roce 2017 dochází „k obnovení projektu“ Vin Mariani a uvedení moderní verze pod označením Mariani Wine, což lze chápat jako kulturní poctu Angelu Marianimu a připomenutí jeho role jako „ideového“ předchůdce nápoje Coca-Cola. Autorem je Korsičan Christophe Mariani. Jméno Mariani svádí k domněnce, že je pokračovatelem slavné rodinné tradice. Ve skutečnosti jde jen o shodu příjmení. Také Christophe Mariani sám zdůrazňuje, že není spřízněn s Angelem Marianim. Na závěr uvádíme orientační porovnání obou vín.

Víno Vin Mariani Mariani Wine
            (1863–1914)    (2017)

Autor Angelo Mariani Christophe Mariani

Povolání          chemik, lékárník (?)     hudebník
                        a kulturní aktivista

Základ 
francouzské červené   korsické bílé víno
víno z oblasti Bordeaux Vermentino

Hlavní  listy peruánské koky    dekokanizované listy
složka  macerované ve víně    bolivijské koky

Účinky povzbuzující tonikum  aperitivní víno

Končí tak příběh, který (možná) začal tím, že se slavná herečka z La Comédie-Française stěžující si na depresi obrátila na Ma­ria­niho. Angelo jí doporučil kokové víno. Depresivní herečka se rychle uzdravila a brzy doporučovala Marianiho víno svým přátelům.

Pokud tomu tak nebylo, bylo to z hlediska reklamy dobře vymyšleno.

Literatura u autora.

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.