Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 98, 2026, č. 3, s. 6-8 Kategorie: Zeptali jsme se
Paní kolegyni Šolínové moc fandím a obdivuji ji za její nadšení a energii, kterou dlouhodobě kolem sebe šíří. Já osobně bych už delší dobu studium farmacie spíše rozmlouval. Lékárny tu budou i dále, to je jisté. Je jen nejasné, kdo a s jakým vzděláním v nich bude pracovat a jaký v nich bude sortiment a pracovní podmínky. A nejde jen o samotné krabičky. Dříve lidé využívali výhodné nákupy a akce na různých e-shopech, ale vraceli se do lékáren pro rady. I tady vidím ústup. AI je široce dostupná a lidé si zvykají radit se s ní. Větší vliv mají také různí influenceři, kteří bez hlubšího či jakéhokoliv zdravotnického vzdělání šíří své často pochybné názory. Otázkou je, jak na tento vývoj společnosti vlastně reagovat. A jak upravit studijní plány. Aktuální stav výuky na fakultách neznám, zaznamenal jsem jen další nabídky studia pro kosmetické oblasti a pro průmysl, o nichž popravdě ani moc nevím, co si mám myslet. Znalosti farmaceutů zůstávají velmi široké, jen se zřejmě vývoj ubírá jiným směrem, systém zdravotnictví s námi dlouhodobě nijak zvlášť nepočítá a lékárny současného vzhledu a fungování brzy zůstanou jen minulostí.
Březnová otázka mi připomněla mou dávno zapomenutou neúspěšnou snahu přiblížit prostředí lékárny mojí mamky veřejnosti. Jako nadšená studentka farmacie, nevím už kterého ročníku, jsem tenkrát týden dopředu na táru a na sklo dveří a výlohy udělala letáčky zvoucí k návštěvě naší lékárny. V sobotu od rána do podvečera kdykoli. Měla jsem připravené krátké povídání k naší práci, k prostorám v lékárně, k lidem v ní pracujících a v laboratoři předpřipravenou přípravu roztoku, masti, kapslí a čípků, na ukázku a vyzkoušení. Nepřišel nikdo. Bylo mi do breku, a ještě dlouho mě to mrzelo. S odstupem let myslím, že jsem to manažersky nezvládla. Oslovit paní učitelky z mateřinek nebo škol je určitě lepší cesta vedoucí k úspěchu akce. Dnes jsou exkurze, projekty všeho druhu žádané a paní učitelky jsou určitě šťastné, když někdo něco zajímavého (navíc bezplatného) nabídne. Přála bych si vidět šťastné tvářičky dětí a slyšet zvídavé dotazy. Určitě je to cesta, jak nadchnout mládež pro tuto práci, i přesto, že se prostředí a náplň práce v letech proměnily.
Svým dětem do výběru povolání nemluvím. Své tři dcery vedu k tomu, aby rozvíjely své talenty a vybraly si podle toho. První dvě vztah k chemii nezdědily. Třetí vypadá, že ano, od malička tvoří „výbuchniny“ různých barev, tvarů a materiálů. Přesto ji ke studiu farmacie nelákám, nerada bych za to rozhodnutí byla zodpovědná.
Výuku na farmaceutických fakultách v posledních dvaceti letech nemám možnost posoudit. Končila jsem ještě se šesti státnicovými předměty zvlášť. Těsně po nás zavedli souhrnnou státnici. Slyšela jsem, že už byla zase zrušena. O dnešním studiu farmacie se dozvídám jen od absolventů a toto povídání tvoří jen neúplný obraz. Možná, pane redaktore, nějakou sondu na farmačku? Očima pedagoga, studenta, čerstvého absolventa?
Možná neodpovím na vše, ale… Jak funguje výuka na fakultách v návaznosti na AI úplně nevím a nemám možnost získat tyto zkušenosti jako klasický student nebo profesor, jelikož se momentálně pohybuji v prostředí lékárenské praxe. Nicméně, co se týká třeba mého studia farmako-geriatrického kurzu Vzdělávání v základních specifikách racionální geriatrické farmakoterapie na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, naši přednášející lékaři a farmaceuti, včetně nás zúčastněných studentů, reagujeme v rámci každé výuky a každé přednášky na jakési revize či pohledy a závěry, jak to vidí AI. Samozřejmě s tím, že vždy je potřeba vidět tyto výsledky lidským způsobem, na základě předchozího intenzivního studia a zkušeností z oboru a praxe, a nespoléhat se jen na filtr vědomostí a souhrn, které AI poskytuje. De facto stále platí činit svá finální rozhodnutí na základě selského rozumu a nespoléhat se jen tak, protože... Podotýkám, že občas se na úkor AI pobavíme, občas se někdo i rozčilí. Co se týká studia, každému bych doporučila, pokud je možno, studovat to, co ho baví, na co má ambice a o co má zájem a co je svým způsobem naplněním zájmu a identity jeho života. Žijeme-li ve svobodné zemi a společnosti, je to veliká možnost a svoboda využít šancí, chytit příležitost za pačesy nebo do svých rukou. Protože nic není samozřejmost.
Otázka ve mně probudila myšlenku na rodinu Thomsonů. Starý pán objevil elektron jako částici a dostal za to Nobelovu cenu. Narodil se v době, kdy se říkalo, že ve fyzice je už všechno objevené a že je to vlastně mrtvá věda. To jeho syn popsal elektron jako vlnovou funkci a zase jel do Švédska a zase dostal Nobelovu cenu. Představuji si, jak to u nich vypadalo na Vánoce. Maminka Thomsonová musela být múzou kvantové fyziky, protože dokud byl tatínek v dohledu, zastávala názor, že elektron je částice a jen co nesledoval, byl elektron vlnovou funkcí.
Proč to tady tak vyprávím? Farmacie je krásná věda plná fyziky, chemie, biologie, psychologie, ale i sociologie. A jako nezanikla fyzika, i když to tak vypadalo, stejně tak nezanikne farmacie. Jen se bude muset změnit. Až bude nejhůře, někdo přijde, řekne: „Vstaň a choď!“ a farmacie se znovu probudí k životu. Nová a krásná, jako vlnová funkce.
Děti nechám studovat, co budou chtít, i když to bude historie jaderné fyziky pohledem genderové ideologie založené na Heideggerovské filosofii. Není nic horšího, než když člověk studuje, co ho nebaví. Jestli budou po tatínkovi, ptát se nebudou.
Chybí učitelé, a nejen ti na fakultě, kteří by uměli žáky a studenty nadchnout, protože sami nejsou nadšení svým oborem. Měli by si brát příklad z pana Thomsona. Nadchl svého syna tak, až syn zboural jeho celoživotní dílo a řekl: „Teď je to jinak, ale jinak dobrý, tati.“
V naší lékárně se snažíme aktivně představovat naši každodenní práci zájemcům při každé možné příležitosti. Konkrétně ve spolupráci s PR oddělením nemocnice pořádáme dvakrát ročně Dny otevřených dveří. Ty jsou určeny žákům základních a středních škol, které provádíme po lékárnách v dopoledních hodinách s rozsáhlým odborným komentářem, a současně široké veřejnosti, pro kterou máme připravenou zkrácenou prohlídkovou trasu v odpoledních a podvečerních hodinách. Také aktivně pracujeme se studenty vysokých škol, zejména z Farmaceutické fakulty UK HK (FaF UK HK), které u nás máme víceméně kontinuálně 10 měsíců v roce. Na jednotlivých pracovištích se střídají ještě se studenty VOŠ HK, zahraničními studenty a postgraduálními stážisty v rámci přípravy na atestace ze čtyř oborů. V rámci praxí se studentům snažíme ukázat kromě běžných lékárenských činností i odborné přednášky a stáže mimo nemocniční lékárnu. Smyslem je ukázat rozmanitost profese farmaceutů i farmaceutických asistentů. Jsme mile překvapeni, že práce, která je pro nás rutinou, návštěvníky, studenty i stážisty udivuje, překvapuje a mnohdy ohromuje.
Díky naší geografické pozici (naše nemocnice je nadohled od FaF UK HK) a sdílení pracovních úvazků s fakultou máme čerstvé informace o novinkách, které se na akademické půdě chystají, případně již realizují. Studenti FaF HK jsou z našeho pohledu dobře připravení teoreticky a praktické dovednosti získají časem v terénu. Praxe si žádá více studentů s užším zaměřením na nově vznikající činnosti a obory. Konktrétně bychom uvítali specialisty v oborech například: IT farmaceut, Manager farmaceut, farmaceut se specializací na veřejné zakázky léčiv, či klinická hodnocení.
A zda bych svým dětem doporučila studium farmacie? U vlastních dětí takové rozhodování prozatím řešit nemusím, protože se zdá, že budou zaměřené úplně jiným směrem. Kdyby je náhodou zajímal můj názor na jejich budoucí povolání, doporučila bych jim jakoukoli práci ve zdravotnictví, která je pro mne zajímavá, dynamická a má z mého pohledu velkou budoucnost.
Asi to bude vypadat velmi pokrytecky, protože vždy, když sem odpovídám, se snažím zastávat naší profese a sama i za tárou vždy vyznávám to, že nejsme pouze podavači a prodavači. Kdybych ale měla dítě, určitě bych ho tímto směrem neposlala. Asi to ani není tím oborem, nicméně za tolik dřiny, kterou jsme si prošli na fakultě, a že to nebyly lehké roky, si myslím, že dávají smysl i jiné obory. Není to asi ani tím, jaká je to práce, že příprava směřuje do laboratoří a jde zejména o práci s lidmi, ale také výhledy na zásilkový výdej, který nevíme, jaké bude mít legislativní rámce. Také pohled pacientů na nás farmaceuty, a to ne pouze v řetězci, ale i u soukromníků. Vážnost tohoto povolání je jiná, než bývala. Já miluju práci s lidmi, ale lidé jsou k sobě čím dál bezohlednější a zlejší, setkáváme se s tím za tárou každý den, a to je pro člověka, který chce pomoci, těžké unést.
Jsem zvědavá, kudy se náš obor vydá dále a jestli budeme mít možnost nabízet více služeb, zda budeme mít tu možnost očkovat a věnovat se pacientům i jiným způsobem.
Osobně nevím, jak momentálně probíhá výuka na fakultách, ale byla bych moc ráda, kdyby celkově některé předměty, přednášky nejen na fakultě, ale v celém oboru, směřovaly do onlinu. Je to pro mladší generaci určitě lepší a efektivnější způsob výuky. Já osobně studovala na fakultě v podmínkách, kdy ještě nebylo možné dělat státnice v průběhu studia a také s naším ročníkem začal systém tvrdých prerekvizit, který ztížil naše studium. Jak jsem psala výše, bylo to náročné, byla to dřina a stres.
Jestli bych doporučila svým dětem studovat farmacii? Každopádně bych jim to nerozmlouvala. J Za mě je to stále krásný a smysluplný obor, který dává možnost reálně pomáhat lidem, pokud tedy zrovna nechcete studovat medicínu. Zároveň je to ale pět let velmi náročného studia a po promoci práce, která stojí na komunikaci s lidmi. A právě tu si troufám hodnotit nejvíc. Jako vedoucí lékáren se často setkávám s praktikanty a absolventy a dovolím si říct, že komunikace s pacienty je, hned vedle farmakologie, jádrem naší profese. Zajímavé je, že ti, kteří během studia brigádničili v restauraci, obchodě nebo službách, bývají v komunikaci mnohem zdatnější a přirozenější. Zkrátka se nestydí a nebojí se mluvit. Jak přesně dnes probíhá výuka na fakultách, nedokážu objektivně posoudit, musela bych ji vidět zevnitř. Je ale zřejmé, že praxe se rychle mění, přicházejí nové kompetence, digitalizace i umělá inteligence a vzdělávání na fakultách na to bude muset reagovat. Paní doktorka Šolínová a další kolegové, kteří dokážou pro farmacii nadchnout mladou generaci, mají můj velký obdiv a patří jim poděkování za jejich práci. I my u nás v lékárně jednou ročně pořádáme pro studenty jedné střední školy exkurzi. Zajímá mě pohled mladých, člověk se vždy něco nového dozví. A jsem vděčná, když odcházejí nadšení. Myslím si totiž, že budoucnost našeho oboru začíná právě u motivovaných studentů.
Představa toho, že se drží rodinná tradice, je lákavá, nicméně nejsem zastánce toho, aby byly děti ke studiu nuceny. Pokud vyrůstáte v rodině, ve které se otevřeně mluví o všem, vidíte nejen klady a to, jak povolání vypadá navenek, ale i stinné stránky. Máte plné právo se rozhodnout, jestli se vydáte ve šlépějích rodičů, či nikoli. Na druhou stranu máte určitou výchozí pozici, která dává na začátku malý náskok. Máte ale jenom tento náskok, protože i člověk farmacií v dětském věku nepolíbený se může stát v našem oboru profíkem. Výuka na fakultách jde určitě s dobou a s mladou generací drží krok. Spíše bych tedy kladla důraz na to, jak zaujmout budoucí studenty farmaceutických fakult a jak je motivovat k tomu, aby přihláška na farmacii byla jejich prioritou. Jednoduchý recept nemám, v prvé řadě pomůže odvedená práce, která za námi stojí.
K první otázce ohledně studia oboru – pokud by mé dítě bavily přírodní vědy (biologie, chemie, fyzika), tak by to byla jedna z voleb budoucí cesty za vzděláním, kterou bych s ním určitě probrala. Farmacie je obor kombinující znalosti nejen přírodních věd, medicíny, ale i mezioborové/mezilidské komunikace, ekonomie, epidemiologie a dalších, což jej činí oborem jedním z těch nejnáročnějších. Na druhou stranu zahrnuje nejen lékárenství, ale mnoho oblastí, ve kterých se absolvent může uplatnit. Pokud by můj potomek zrovna netoužil po práci s přímým kontaktem s lidmi (pacienty), na výběr má několik možností, proto považuji studium farmacie za velmi perspektivní volbu.
Co se týče výuky na našich farmaceutických fakultách, nemám přesnou představu, jak moc se výuka v posledních letech v návaznosti na tzv. novinky v oboru změnila. Věřím ale, že fakulty na digitalizaci, nástup nových technologií a měnící se praxi reagují průběžně a odpovědně. Už před více než deseti lety probíhaly na fakultě například cvičení v rámci předmětu Farmaceutická péče, kde jsme se zaměřovali například na správné postupy při měření krevního tlaku nebo jak postupovat při screeningovém měření hladin různých látek z kapky krve. A protože pro tento typ služeb se snad v budoucnu bude více využívat odborných znalostí a dovedností právě farmaceutů, umím si představit, že tento trend fakulty už déle reflektují v rámci své výuky např. formou praktických stáží, modelových situací či v jiných podobách.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
