Ze života právníka v Komoře – díl sedmdesátý osmý, jít a bušit do toho

Přemýšlím, proč neustále sklouzávám k psaní v duchu ne zrovna pozitivním. Odpověď je jednoduchá, až se na sebe zlobím, že o ní musím přemýšlet. Píšu z pozice právníka. Řeším problémy. Ty většinou příliš pozitivní nejsou. Tak proto. Proč tedy nepíšeš o něčem, co se povedlo v právu, mohl by kdosi namítnout? Dobrá otázka. Horší odpověď. Protože se toho moc nepovede? Tak to také není. Jak to tedy je?

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Záleží na úhlu pohledu. Třeba OZP pořád krátí úhrady za zamě­něné pregabaliny a VZP vymlčuje naši žádost, aby se vrátila k proplácení SiV za každý opakovaný výdej, i když k němu došlo v jednom dni. Čili toto se zrovna úspěchem nazvat nedá. Ustojí OZP svůj postoj? To se dozvíme, až si to vysoudíme. To bude ­trvat dlouho. Bude úspěch za dlouho úspěchem? Těžko říct. Právo takhle funguje. Něco udělat, nebo neudělat, trvá chvilku, právně posoudit, jestli to bylo správně a co z toho vyplývá, trvá dlouho.

Právo není jen o sporech. Je i o prostém nastavení a udržení status quo. Máme Komoru, která funguje, udržuje vyrovnaný rozpočet, její orgány pracují, většina okresních sdružení také. Všichni vědí, co mají dělat a když si nejsou jistí, vědí, na koho se obrátit. Představenstvo zasedá více než jednou měsíčně, pracovní skupiny se činí nepřetržitě. Komora má robustní systém celoživotního vzdělávání, účinnou disciplinární agendu, viditelné mediální výstupy. Za vším tím je vždy i trocha toho práva. Komo­ra je důležitým partnerem Ministerstva zdravotnictví, SÚKL, a dalších orgánů. Nikoliv jediným, zájmy ve farmacii mají i jiní. Je ale zcela jistě jedinou, která již z principu hájí zájmy všech farmaceutů. Hm, toto vše si tady ale píšeme pořád kolem dokola a samotného by mě už asi nebavilo to znovu číst. Zkusme to tedy jinak. Jsem takzvaně u toho, tak aspoň stručně dojmy z února.

Těžko nepsat o Rx online, když není nic důležitějšího. Na MZd je na to pracovní skupina. Jednala i v únoru, ale my, co jsme tam byli, jsme byli požádáni, abychom o tom nemluvili, protože pak se v médiích objevují nepravdivé věci. Takže nemůžu říct nic konkrétního, což je absurdní, protože nemůžeme před členy tajit, jak se vyvíjí vyjednávání. Zcela nekonkrétně tedy říkám alespoň tolik, že pokud si prostudujete na webu Komory náš věcný návrh Rx online, budete docela v obraze. S tím, že některé věci budou trochu jinak, ale v míře, která je přijatelná, a to, co by přijatelné nebylo, se ještě neuzavřelo. Pro jistotu znovu připomínám, jak je to s tou přijatelností. Pokud říkáme, že je něco z Rx online přijatelné, pak to neznamená, že je přijatelné samotné Rx online. Stále platí, že pro žádného farmaceuta není představitelný výdej léčivého přípravku bez osobního kontaktu s pacientem. Ale protože o tom už debata nějakou dobu není a je jasné, že Rx online bude, musíme se snažit, aby jeho pravidla co nejvíce zachovávala kontury řádné farmaceutické péče. Pokud zachovávají, mluvíme o nich jako o přijatelných a naopak. Další jednání bude v březnu.

Nestává se to často, ale občas musím jít za Komoru k soudu. Tentokrát to bylo v justičním paláci na Míčánkách. To je ten, který je často v televizi. Je děsně moderní, hlavně tím, že soudci mají svojí vlastní vnitřní chodbu, kterou vstupují do jednací síně vlastními dveřmi, čímž jsou zcela odděleni od nás účastníků a díky tomu jsme si všichni dobře vědomi, kde je naše místo. Moje místo bylo na straně žalované, protože jeden předseda okresního sdružení, který si včas neujasnil, jestli je v danou chvíli předsedou sdružení nebo jiného subjektu, Komoru žaluje o ná­hradu škody za něco, co také nemůžu říct. Paní soudkyně žalobci vysvětlila, že žaloba ještě potřebuje vylepšit a šlo se domů. Příští kolo bude v květnu.

Co říct mohu, a co dokonce pozitivního je, že na lednovém představenstvu se tleskalo a na únorovém taky. To se stává jednou maximálně dvakrát za… ani nepamatuji. Poprvé, když kolegyně Lenka Košinová představovala, jak dalece je její tým v přípravách projektu Lékárníci do škol. Úctyhodné nasazení a organizace vyvolalo oprávněné nadšení. O měsíc později se představili Milan Rydrych a Lucie Malečová, předseda a místopředsedkyně Mladých lékárníků, a i jim se dostalo zaslouženého uznání. ­Mladí, schopní, se zájmem o obor. Škarohlídové řeknou, co je jim do Lékárníků do škol, to nevyřeší nedostupnost léků, nízké odměny, krácení úhrad, nekalou konkurenci. Pravda, bezprostředně urči­tě nic z toho nevyřeší ani Lékárníci do škol ani Mladí lékárníci. Jenže jisté je, že, aby se vůbec něco vyřešilo, musí být lidé, kteří se budou o řešení snažit. Stará, a přesto zapomínaná pravda je, že Komora je samosprávná organizace. Samospráva je také jedno z těch otřepaných slov, které mají lidé tendenci s postupujícím časem považovat za frázovité cosi bez významu. Takže se vytrácí pocit, že je třeba vzít do ruky kladivo, ne to žluté na rudém podkladu, ale to, které je skutečnou metaforou práce, a jít do toho bušit. Komora bez bušičů nebude nic. Bude opravdu jen vybírat příspěvky, povede členskou evidenci a bude existovat jen z podstaty, kterou udrží zaměstnaný sekretariát. Komora nenabízí žádné lákavé prebendy, její hospodaření je lety nastaveno tak, že neláká motýly korupčníky. Kdo v ní a pro ní chce něco dělat, musí hořet vnitřním plamenem živeným palivem touhy zachraňovat obor. Každým dnem, každým činem, z pudu sebezáchovy, z pocitu vlastního uspokojení. Navzdory nepochopení a neúspěchům častějším úspěchů. Nejde o Komoru jako takovou, ta je jen platformou, skrz kterou lze hájit zájem těch, o které jde. O farmaceuty. A na tomto místě se vraťme k tomu opomíjenému slovu –⁠ samospráva. Jde-li o farmaceuty, musí to být hlavně farmaceuti, kteří se o své věci postarají. To znamená, že pokud se mezi vámi nebudou v každé generaci nacházet noví a noví zoon politikon, nebudou možná další generace vůbec zapotřebí. Proto jsem nadšený ze schopných Košinových, Rydrychů a Malečových, kteří do toho jdou.