Pitné lázeňské prameny působí blahodárně. Co poradit v lékárně?

Každý pramen je originál

Na rozdíl od přesně definovaného složení léčivých přípravků jsou lázeňské prameny specifickou směsí iontů, stopových prvků a dalších látek. Zkušenosti ukazují, že existují odchylky ve složení vody přímo u pramene a vody plněné do lahví. Sem patří především sedimentace minerálů a proměna dvojmocného iontu železa (původce elektrizující chuti pramene) na trojmocný. Léčivé účinky iontů železa tedy bývají výraznější při konzumaci přímo u pramene. Biologická dostupnost minerálů je totiž výrazně ovlivněna aktuální osmolaritou, teplotou i hodnotou pH.

Lázeňské prameny byly nejdříve vyhledávány pro své blahodárné účinky, a teprve poté se místa jejich pramenišť proměnila ve slavné lázeňské lokality. Jedinečné složení a koncentrace jednotlivých minerálních solí pak závisí na geologickém podloží, jimž voda vyvěrá a určují její konkrétní využití. Celkový příznivý efekt lázeňských pobytů navíc podporuje fyzioterapie, pobyt na čerstvém vzduchu i psychická relaxace souvisejí se změnou prostředí a denními zvyklostmi. Souhrn působení všech aspektů lázeňského místa (kam patří i lázeňská architektura) tvoří takzvaný balneologický index.

Kolik a jak dlouho?

Zevní aplikace léčivých minerálních vod (takzvaná vnější balneace), využívaná typicky v lázních, má nejčastěji podobu celkových nebo částečných koupelí. Ty spočívají v ponoření pacienta do lázeňského pramene s teplotou 35–40 °C na dobu 15–20 minut a celou kúru pak doplní odpočinek pacienta v teple. V případě, že je lázeňský pramen určený k pití, jedná se o takzvanou balneaci vnitřní.

Množství a délka pitného režimu má svá pravidla závislá na celkové mineralizaci. Pitné vody slabě mineralizované, které obsahují 50–500 mg rozpuštěných látek na litr, jsou vhodné ke každodennímu popíjení. Ty se tedy dnes jmenují „minerální voda“. U silně mineralizovaných lázeňských pramenů je však vypité množství zcela závislé na konkrétním typu pramene i na zamýšleném efektu. Například pro projímavý efekt u hořké vody stačí jednorázová dávka 2–3 dl, pro vyvolání zvýšené diurézy při pitné kúře močových cest to může být i 2,5 l Rudolfova pramene. Pro některé terapeutické efekty lázeňských pramenů by však celková doba pravidelné konzumace měla činit minimálně 21 dní.

Účinky a využití

Všechny znalosti o účincích lázeňských pramenů mají empirický základ a mechanismus jejich působení je velmi komplexní. Nejznámější léčebné koupele uplatňují vlastnosti uhličitých kyselek, sirných, radioaktivních vod i jodobromových solanek při léčbě chorob pohybového aparátu nebo dermatologických onemocnění. Terapeutický efekt pitných kúr lázeňskými prameny pak závisí na konkrétním složení a stanoveném či osvědčeném dávkování.

Zjednodušeně se dá shrnout, že pravidelná konzumace reguluje funkce vegetativního nervového systému a má příznivý vliv na endokrinní systém.

Několik tipů pro lékárenskou praxi

Místo klasických laxativních kapek nebo čípků lze nabídnout sírano-hořečnato-sodnou Šaratici nebo lépe sírano-hořečnatou Zaječickou Hořkou (pravá hořká sůl). Při pravidelném podávání ráno nalačno v dávce 50-150 ml reguluje peristaltiku a předchází zácpě bez nežádoucích účinků kontaktních projímadel.

Denní dávku jódu lze získat douškem (tj. 25 ml) Vincentky. Je zvláště vhodná pro těhotné i sportovce, pomáhá po alkoholovém excesu nebo horečnatých stavech. Vincentka je také základním pramenem určeným pro inhalace horních cest dýchacích.

Bílinskou kyselku můžeme doporučit při opakovaných pyrózách především pro její mírně zásaditý charakter. Je oblíbená také jako nápoj při diabetu a snižování hladiny krevního cukru. S úspěchem se dá použít rovněž při inhalacích.

Suplementovat vápník lze prostřednictvím Rudolfova pramene. Tento pramen s vyšším obsahem kalcia v ideálním poměru s hořčíkem se využívá například k podpůrné léčbě osteoporózy i onemocnění močových cest. Navíc bylo prokázáno, že vápník obsažený v lázeňských pramenech může mít stejnou nebo vyšší biologickou dostupnost než z mléka.

Závěr

Lázeňské prameny představují polozapomenutou možnost, jak pozitivně ovlivnit zvláště chronické stavy a funkční potíže. Je však důležité znát základní složení konkrétního pramene, indikace a vhodnou dávku. V příštím zpravodaji na tento text navážeme článkem, který se podrobněji vrátí k vysvětlení souvisejícího názvosloví (včetně omylů, jež v této souvislosti běžně vznikají v praxi), kritériím pro léčebné využití pramenů a příslušné legislativě.

(zemt)

Zdroje:
1. Jandová D. Základy balneologie. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, Brno, 2014.
2. Quattrini S., Pampaloni B., Brandi M. L. Natural mineral waters: chemical characteristics and health effects. Clin Cases Miner Bone Metab2016; 13 (3): 173–180, doi: 10.11138/ccmbm/2016.13.3.173.