Hemoroidální nemoc, lidově zlatá žíla, patří mezi civilizační onemocnění. Postihuje zejména jedince ve středním věku (45–60 let) a vyznačuje se pestrou symptomatologií.
Hemoroidy jsou žilní pleteně lokalizované v okolí dolní části konečníku (vnitřní hemoroidy) a řitního kanálu (zevní hemoroidy). Jedná se o anatomické a fyziologické struktury, jež slouží k odvádění krve z těchto oblastí a udržování kontinence. Onemocnění vzniká až důsledkem patologického rozšíření hemoroidálních pletení.
Příčiny vzniku hemoroidální nemoci nejsou jasné, známe pouze rizikové faktory:
Prvním příznakem bývá krvácení z konečníku po stolici. Krev je světle červená. Bolest není v této fázi přítomna.
Druhý příznak – vyhřeznutí anální sliznice po defekaci – je zároveň ukazatelem pokročilosti onemocnění. Ve vyšším stupni je trvalý, manuální reponace již není možná.
K dalším a častým příznakům patří dyskomfort v anální oblasti: svědění, pálení, pocit vlhka.
Bolest, kterou pacient zpočátku vnímá jako tupý tlak v oblasti anorekta, vzniká důsledkem zánětu nebo trombózy postižených hemoroidálních pletení.
Trombóza hemoroidálních pletení: Vyskytuje se hlavně u zevních hemoroidů. Projevuje se jejich bolestivým zvětšením a fialovým zabarvením. Bolest je v tomto případě stálá a intenzivní, na defekaci nezávislá.
Nekróza, resp. gangréna: Vzniká v důsledku dlouhodobé ischemie. Zánětlivý proces v oblasti anorekta je způsoben hemostázou nebo prostou nasedající infekcí.
Většina pacientů zejména v počátku potíží volí místo návštěvy lékaře samoléčbu volně prodejnými přípravky. Přesto je bezpodmínečně nutné doporučit pacientovi vyšetření lékařem. V rámci přesné diagnostiky je třeba vyloučit přítomnost fistuly, kondylomat či karcinomu konečníku, zvolit efektivní léčbu (konzervativní farmakologickou nebo invazivní chirurgickou) a odhalit případné komplikace.
Cílem, zejména u hemoroidální nemoci nižšího stupně, není primárně odstranění patologicky postižených hemoroidálních pletení, ale eliminace symptomů. Základem léčby i prevence zůstávají režimová a dietní opatření.
Doporučuje se:
Nedoporučuje se:
Na úrovni lékárenského zařízení lze pacientům nabídnout vedle doporučení režimových a dietních opatření pouze konzervativní terapii, která by měla být komplexní a dlouhodobá.
Většinu lokálně aplikovaných přípravků, zejména rektálních čípků a mastí, lze zakoupit v lékárnách bez lékařského předpisu. Jejich terapeutický efekt bývá někdy zpochybňován. Mírnění symptomatologie je přisuzováno protektivnímu a lubrikačnímu účinku čípkových či masťových základů (např. glycerol, parafín). Většina těchto přípravků má polykomponentní charakter. Obsahují výhodné kombinace léčiv, která zmírňují symptomy, s léčivy pozitivně ovlivňujícími průběh samotné choroby.
Venotonika (dobesilan vápenatý a tribenosid) snižují permeabilitu kapilár, zvyšují odolnost cévní stěny, mírní tvorbu otoku či zánětlivého procesu.
Hemostyptika (polykresulen, vápenatá sůl karboxycelulózy, síťovaný kopolymer 2-hydroxyethylmethakrylátu s polymerně vázanými aminoskupinami, zásaditý gallan bismutitý) slouží k zástavě krvácení.
Adstringencia (polykresulen, zásaditý gallan bismutitý, obsahové látky Quercus cortex v podobě odvaru či průmyslově vyráběných topických přípravků, nejčastěji gelů) vyvolávají koagulaci bílkovin. Díky tomu mírní drobné krvácení, redukují tvorbu sekretu a podporují hojení. S koagulací bílkovin souvisí do jisté míry i antiseptický a dezinfekční účinek. K těmto látkám řadíme manganistan draselný nebo obsahové složky Matricariae flos, Milefolii herba a Calendulae flos. Používají se k přípravě vlažných až mírně teplých sedacích koupelí.
Mezi látky podporující reepitelizaci patří vitaminy A a D, kvasnicový extrakt (Faecis extractum fluidum), alantoin, panthenol a oxid titaničitý (díky vysušovací schopnosti brání nadměrné secernaci).
Lokální anestetika (cinchonin a lidokain) tiší bolest, svědění a pálení.
Kortikosteroidy (dexamethason-acetát) působí protizánětlivě a antipruriginózně.
Adjuvantní terapeutický účinek mohou mít i již zmiňované pomocné látky (glycerol, parafín aj.).
Pro zajištění maximálního účinku vhodně zvoleného preparátu je nutná jeho správná aplikace. Čípky jsou obvykle aplikovány do konečníku 2–3× denně (nejčastěji ráno a večer) po předchozí defekaci a důkladné anální hygieně. Polotuhé lékové formy, jako masti, krémy a gely, lze aplikovat rovněž několikrát denně (obvykle 2–3×) v tenké vrstvě do okolí konečníku, např. pomocí kosmetického tamponu, nebo přímo do konečníku pomocí rektálního aplikátoru.
Sedací koupele, méně často obklady, se připravují z odvarů (korové drogy) či nálevů (naťové a květové drogy) podle návodu. Lze je aplikovat až 3× denně po dobu 10–15 minut. Pokud sedací koupel obsahuje manganistan draselný, připraví se jen slabě růžový roztok. Někdy může přinést úlevu i samotná sedací koupel bez přídavku dalších látek.
Venotonika posilují cévní stěnu, podporují mikrocirkulaci a snižují městnání krve v hemoroidálních pleteních. Jsou indikována nejen při akutních stavech včetně trombózy (obvykle ve vyšší dávce než udržovací), ale též v rámci komplexní terapie hemoroidální nemoci s chronickým průběhem (v udržovací dávce). Patří k nim zejména glykosidy flavonoidů (rutin a jeho deriváty, hesperidin a diosmin), saponinu aesculinu a terpenických látek obsažených v plodech Ginkgo biloba, heptamaninol a tribenosid, které také vykazují protizánětlivý účinek.
Terapie venotoniky je pouze symptomatická, k vyléčení sama o sobě nestačí. Některá z výše uvedených systémově podávaných léčiv jsou vázána na lékařský předpis.
K zvládnutí bolesti jako nejčastějšího příznaku akutní komplikace hemoroidální nemoci lze pacientovi doporučit, spolu s bezodkladnou návštěvou lékaře, některé z volně prodejných analgetik.
(lkt)
Zdroj: Šimandl O. Hemoroidy – co doporučit v lékárně? Praktické lékárenství 2016; 12 (5): 201–209.
