Stávající výzkum se zaměřuje na nové možnosti ovlivnění depresivní poruchy. Ke kandidátním molekulám se řadí některá psychedelika, ale také antibiotika, opioidy, neuropeptidy či onabotulinumtoxin A. V centru pozornosti jsou rovněž neuromodulační postupy. Téměř všechny intervence byly testovány jako doplňková léčba k antidepresivu.
Na základě analýzy publikací vyhledaných prostřednictvím několika odborných databází (PsycINFO, Medline, EMBASE a Web of Science) a publikovaných v období 2017–2023 vznikla přehledová práce zaměřující se na účinnost nových metod v léčbě depresivní poruchy. Níže jsou uvedeny některé z klíčových poznatků.
Esketamin (enantiomer ketaminu) byl schválen americkým Úřadem pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) pro léčbu rezistentní deprese. Obvykle se podává intranazálně jako doplněk k perorálnímu antidepresivu. Klinické studie potvrdily rychlý nástup účinku ve srovnání s tradičními antidepresivy a snížení suicidálních myšlenek. Existují však obavy z možné závislosti, a dlouhodobé účinky této léčby zůstávají nejasné.
Psilocybin, přírodní psychedelická sloučenina obsažená v některých houbách, přitahuje pozornost pro svůj potenciál v léčbě deprese, zejména v kombinaci s psychologickou podporou. FDA označil psilocybin jako „průlomovou terapii“, což usnadňuje jeho výzkum a potenciální klinické využití. Přestože výsledky studií jsou slibné, objevují se obavy ze zvýšené sebevražednosti u některých pacientů.
Ayahuasca, tradiční psychoaktivní nápoj z Amazonie obsahující dimethyltryptamin (DMT) a inhibitory monoaminooxidázy, se v poslední době zkoumá pro své rychlé antidepresivní účinky u pacientů s farmakorezistentní depresí. Kombinace DMT a dalších látek v ayahuasce představuje zajímavý terapeutický přístup, ačkoli je zapotřebí více výzkumů k pochopení její účinnosti a bezpečnosti.
Transkraniální magnetická stimulace (TMS) využívá magnetické pole ke stimulaci oblastí mozku spojených s regulací nálady. Ukázala se jako účinná při léčbě DP, zejména u pacientů nereagujících na tradiční antidepresiva, přestože individuální odpověď se liší. Novější formy TMS, jako stimulace theta-burst, jsou zkoumány pro potenciální zlepšení výsledků.
Transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS), která aplikuje slabé elektrické proudy na pokožku hlavy, je slibná, ale méně prozkoumaná než TMS.
Magnetická záchvatová terapie (MST), kombinující prvky elektrokonvulzivní terapie (ECT) a magnetické stimulace, indukuje záchvaty magnetickým polem a může být méně invazivní alternativou k ECT. První studie naznačují její účinnost u těžké deprese.
Hluboká mozková stimulace (DBS) zahrnuje implantaci elektrod do specifických mozkových oblastí a používá se u rezistentní deprese. Metoda zatím zůstává experimentální a je vhodná pouze pro případy, kde jiné intervence, včetně rTMS, selhaly.
Neuropeptid Y, který reguluje zánět, je u lidí s DP a dalšími psychiatrickými poruchami snížen. Randomizovaná studie ukázala, že jeho intranazální podání vedlo k rychlému antidepresivnímu účinku, který však nevydržel déle než 48 hodin.
Minocyklin významně snižoval depresivní příznaky ve dvou systematických přehledech. Celekoxib jako doplněk k antidepresivu podle metaanalýzy čtyř studií rovněž přispěl ke snížení příznaků deprese.
Statiny a omega-3 mastné kyseliny byly při kombinaci s antidepresivy účinnější než samotná antidepresiva. Kombinace buprenorfinu a samidorfanu ve dvou studiích vedla k výraznějšímu zlepšení oproti placebu. Onabotulinumtoxin A vykazoval antidepresivní účinek jak v monoterapii, tak jako doplněk k antidepresivu.
Terapie jasným světlem byla zkoušena jako součást nové intervence zvané trojitá chronoterapie a jako doplněk k rTMS. Trojitá chronoterapie vyvolala rychlý antidepresivní účinek, který byl zaznamenán již v prvním týdnu a přetrval po celé 26týdenní období studie.
Fotobiomodulace, která využívá červené a infračervené světlo, vykazuje v prvních studiích významné snížení depresivních příznaků.
Z nových farmakologických terapií jsou nejvíce zkoumány ketamin/esketamin a psilocybin. Riziko závislosti u ketaminu a zvýšená sebevražednost u některých pacientů na psilocybinu však mohou omezit jejich klinické využití. K ověření účinků je třeba další výzkum zaměřený na nežádoucí účinky a srovnání se zavedenými terapiemi.
(asa)
Zdroj: Njenga C., Ramanuj P. P., de Magalhaes F. J. C., Pincus H. A. New and emerging treatments for major depressive disorder. BMJ 2024; 386: e073823, doi: 10.1136/bmj-2022-073823.
