Retrospektivní kohortová studie, která využila data z US Collaborative Network of TriNetX od dospělých jedinců s diabetem mellitem 2. typu (DM2) bez chronického onemocnění ledvin (CKD) stadia 5, infarktu myokardu (IM) a cévní mozkové příhody (CMP) v anamnéze v posledních 60 dnech, ukázala, že nasazení tirzepatidu (u 14 834 pacientů průměrného věku 55,4 roku) je v porovnání s nasazením agonistů receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA; u 125 474 pacientů průměrného věku 58,1 roku) po mediánu sledování 10,5 měsíce spojené s nižší celkovou mortalitou (adjustovaný poměr rizik [aHR] 0,58; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,45–0,75), nižším rizikem velkých kardiovaskulárních příhod (aHR 0,80, 95% CI 0,71–0,91) a nežádoucích renálních příhod (aHR 0,54, 95% CI 0,44–0,67). Léčba tirzepatidem byla také spojená s větším poklesem hladiny glykovaného hemoglobinu (o 0,34 procentního bodu) a tělesné hmotnosti (o 2,9 kg) v porovnání s GLP-1RA.
Tyto výsledky hovoří podle autorů studie pro zařazení tirzepatidu do terapeutické strategie u diabetu 2. typu.
Zdroj: Chuang M. H., Chen J. Y., Wang H. Y. et al. Clinical outcomes of tirzepatide or GLP-1 receptor agonists in individuals with type 2 diabetes. JAMA Netw Open 2024 Aug 1; 7 (8): e2427258, doi: 10.1001/jamanetworkopen.2024.27258.
Ulity homolic se možná skvěle vyjímají na poličce v parádním salonu, ale setkání s živým exemplářem je lepší se vyhnout. Už jediné „kousnutí“ tímto dravým plžem je schopné omráčit a usmrtit člověka. Jed homolic Conus geographus je již dlouho předmětem výzkumu. Dánští vědci nedávno přišli s objevem, že homolice využívá k navození hypoglykemického šoku u své oběti hormony ovlivňující homeostázu glukózy. Jedním z toxinů homolice mapové, nejjedovatější známé homolice, je analog somatostatinu, zvaný konsomatin. Tento hormon je oproti lidskému analogu stabilnější a je také schopen přesněji cílit na hladinu krevního cukru a další hormony, což ho činí ideálním kandidátem pro základ designu nových léčiv pro terapii diabetu a dalších endokrinních onemocnění.
Zdroje:
1. Yeung H. Y., Ramiro I. B. L., Andersen D. B. et al. Fish-hunting cone snail disrupts prey's glucose homeostasis with weaponized mimetics of somatostatin and insulin. Nat Commun 2024 Aug 20; 15 (1): 6408, doi: 10.1038/s41467-024-50470-2.
2. Jacobs P. Could a deadly sea snail toxin treat diabetes? ScienceAdviser, 2024 Aug 21. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-could-deadly-sea-snail-toxin-treat-diabetes
Méně než třetině pacientů trpících mentální anorexií se podaří dosáhnout úplného uzdravení. Farmakoterapie této poruchy příjmu potravy zatím neexistuje, možná ale svítá naděje na novou možnost. Francouzským vědcům se totiž podařilo zvrátit chemoterapií nebo stresem způsobenou anorexii u myší podáním peptidu vyvolávajícího hlad.
Protein vázající acylkoenzym A (ACBP) je peptid, který stimuluje chuť k jídlu prostřednictvím vazby na specifickou skupinu neuronů. Množství tohoto proteinu u lidí s mentální anorexií je podprůměrné, stejně jako u myší s anorexií navozenou dlouhodobým stresem. Vědci se proto rozhodli aplikovat těmto myším rekombinantní ACBP. Konzistentní léčba navozovala u anorektických myší větší množství tělesného tuku a svalové i kostní hmoty. Předběžné výsledky tak naznačují, že suplementace ACBP by mohla představovat použitelnou strategii pro léčbu mentální anorexie.
Zdroje:
1. Chen H., Moriceau S., Joseph A. et al. Acyl-CoA binding protein for the experimental treatment of anorexia. Sci Transl Med 2024 Aug 14; 16 (760): eadl0715, doi: 10.1126/scitranslmed.adl0715.
2. Wilcox C. Peptide keeps anorexic mice from losing weight, could point towards treatments. ScienceAdviser, 2024 Aug 15. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-peptide-keeps-anorexic-mice-losing-weight
Čerstvě publikovaná studie ukázala, že artemisinin — molekula extrahovaná z pelyňku (Artemisia annua), která se používá již od 16. století k léčbě malárie – pomáhá zmírnit symptomy syndromu polycystických ovarií (PCOS).
PCOS je endokrinní porucha postihující ženy ve fertilním věku, jež způsobuje nadbytek androgenů, poruchy menstruačního cyklu, neplodnost a metabolické poruchy. Artemisinin dosahuje tohoto efektu zesílením vazby lon peptidázy 1 (LONP1) na cytochrom 450 (izoenzym CYP11A), která vede k degradaci CYP11A. Tento objev osvětluje dříve neznámou interakci mezi LONP1 a CYP11A1 v procesu syntézy androgenu a otevírá nové cesty pro terapii PCOS.
Zdroj: Liu Y., Jiang J. J., Du S. Y. et al. Artemisinins ameliorate polycystic ovarian syndrome by mediating LONP1-CYP11A1 interaction. Science 2024 Jun 14; 384 (6701): eadk5382, doi: 10.1126/science.adk5382.
(zza, este)
