Aplikační pomůcky v léčbě diabetických pacientů jsou prostředky pro parenterální aplikaci léků, konkrétně inzulinu, analog GLP-1 a glukagonu. Při vývoji těchto pomůcek se klade důraz na jejich přesnost, spolehlivost, nebolestivost a jednoduchost použití. Nicméně pacienti musejí být edukováni o jejich správném použití, včetně zásad minimalizace rizika infekce.
Pro aplikaci léků se používají různé typy stříkaček, jehel, per pro aplikaci inzulinu, analog GLP-1 a také inzulinových pump.
Na trhu existuje nabídka klasických injekčních stříkaček a jehel. Pro případ problémů s inzulinovým perem by měl být každý pacient pro jistotu vybaven rezervními jehlami a stříkačkami. Dále existují speciální inzulinové stříkačky, tzv. inzulinky, které jsou kalibrovány tak, aby jeden dílek odpovídal jedné jednotce inzulinu.
Inzulinová pera slouží buď k opakovanému, nebo k jednorázovému použití. U jednorázových per není nutné vkládat cartridge s inzulinem, neboť je již jeho součástí, a pero se po upotřebení vyhodí. Většinou jsou jednorázová pera k dispozici v koncentraci 100 IU/ml. Kromě toho je dostupný rovněž přípravek Humalog 200 IU/ml v peru KwikPen (jde o rychle působící inzulinový analog) a také bazální inzulinový analog Toujeo v peru SoloStar s obsahem inzulinu glarginu v koncentraci 300 IU/ml. Pokud je třeba aplikovat v jednom kroku méně než jednotku, např. u malých dětí nebo štíhlých pacientů, je řešením tzv. půlkové pero (aplikační krok je 0,5 IU), které zatím není dostupné v jednorázové variantě.
Na pera jednorázová, ale i opakovací se nasazují vyměnitelné jehly s krytem. Jsou dlouhé 6 nebo 8 mm, tenkostěnné, se zkosenou špičkou zajišťující téměř bezbolestný vpich.
Pomocí předplněných per si pacienti s diabetem 2. typu aplikují rovněž analoga GLP-1. Na našem trhu je dostupný i přípravek Xultophy, který obsahuje kombinaci bazálního inzulinu (degludek) a analoga GLP-1 liraglutidu.
Inzulinová pumpa (IP) je přístroj malých rozměrů, který dávkuje rychle působící inzulinová analoga v režimu bazál/bolus. IP tedy nepřetržitě aplikuje přednastavenou bazální dávku, např. 1 jednotku za hodinu. Bolusová dávka je jednorázová dávka inzulinu určená k jídlu. Pokyn k dávce zadává pacient manuálně podle obsahu sacharidů v jídle. Některé IP mají tzv. bolusový kalkulátor, kde se zadá glykémie a množství sacharidů v jídle a kalkulátor poté určí dávku bolusu.
V IP je inzulin pístem vytlačován do katétru, který je zakončen tenkou kanylou zavedenou do podkoží. Kanyla je buď kovová (vyměňuje se každé 2 dny), nebo teflonová (výměna každé 3 dny). Výrobky dvou firem dostupné na trhu mají rovněž integrovanou funkci kontinuálního monitorování glukózy. IP jsou v ČR hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.
V rámci aplikace injekčních léčivých přípravků jsme svědky velkého pokroku. Nicméně tzv. ARIA, tedy alternativní cesty aplikace inzulinu, jsou zatím spíše na okraji zájmu, výjimkou je inhalační přípravek Afrezza (ten ovšem není v ČR k dispozici).
Aplikace glukagonu představuje záchrannou medikaci pro případ hypoglykemického bezvědomí. Je tedy nutné, aby pacient byl vybaven injekcí naplněnou injekční vodou a ampulí s lékem v práškové formě. Dále je třeba edukovat o jejím použití i osoby v okolí pacienta. V této edukaci by měl sehrát zásadní roli lékárník při výdeji přípravku, proto by měl být s problematikou seznámen.
(jtr)
Zdroj: Štěchová K. Aplikační pomůcky v léčbě pacientů s diabetem. Praktické lékárenství 2017; 13 (4): 162–165.
