Dubnové „jednohubky“ vám rozproudí krev testováním genetického dopingu u olympioniků nebo očkováním v dospělosti v rámci tréninku imunitního systému, ale možná i nečekaně silným pojítkem mezi atopickými chorobami a osteoartrózou. A rozhodně nejsou „aprílové“!
Výkony sportovce jistě zčásti ovlivňují genetické predispozice. Příkladem jsou varianty genu pro erytropoetin, které vedou ke zvýšené tvorbě erytrocytů a jsou předpokladem větší vytrvalosti. Na olympiádě to může být rozhodující. V současné době totiž už máme k dispozici nástroje na modifikaci lidských genů, a proto se začíná mluvit o teoretické možnosti genetického dopingu. Před ZOH 2026 v italské Cortině podstoupili sportovci 7100 dopingových testů. Genetik doc. Mauro Mandrioli z Modenské univerzity ovšem navrhl přidat do panelu monitorování i genetický doping. Základní myšlenkou je stanovení sekvence DNA u elitních sportovců, její uchování a pozdější opakované testování, které by mohlo odhalit podezřelé genetické změny svědčící právě pro genetický doping.
Lidstvo již zná několik cest, jak do lidských buněk dopravit geny schopné produkovat určité proteiny, a to trvale i dočasně. Lze použít virový vektor nebo tzv. molekulární nůžky (CRISPR-Cas9) pro trvalé změny, další možností je použití plazmidu či mRNA vakcíny pro dočasné změny. I když je predispozice k danému sportu spíše polygenní záležitost, bylo již identifikováno 20–30 genů regulujících mechanismy schopné přinést vrcholovým sportovcům významné výhody. Kromě genu pro erytropoetin jde například o gen kódující myostatin, který omezuje růst svalů. Při potlačení jeho aktivity dojde k nárůstu svalů beze změny objemu tréninku. Dalšími potenciálními cíli genetického dopingu mohou být geny kódující růstové faktory (např. IGF-1) a faktory zapojené do metabolismu glukózy nebo do kontroly zánětlivých procesů.
Genetický doping samozřejmě není bez rizika − může vést k nechtěné alteraci genů s nedozírnými následky nebo k přepínání organismu přes jeho fyziologický limit s následným poškozením srdce, ledvin či jater. V posledních letech jsou proto hledány sofistikované metody pro záchyt genetického dopingu. Dosud u žádného sportovce nebyl zjištěn, což ale neznamená, že se o něj nikdo nepokouší. Ukazuje na to mimo jiné záchyt injekčního přípravku s plazmidem nesoucím gen pro erytropoetin na černém trhu v roce 2023 v Německu.
Zdroj: Valsecchi M. C. The coming age of genetic doping in olympic sport. Medscape, 2026 Feb 17. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/coming-age-genetic-doping-olympic-sport-2026a10004yp
Přibývá důkazů, že očkování v dospělosti chrání nejen před infekčními chorobami, ale také pomáhá udržovat imunitní systém v dobré kondici. Španělští autoři publikovali přehledový článek, v němž rozebírají imunosenescenci a remodelaci imunitního systému s přibývajícím věkem, které jsou spojené se zvýšenou náchylností k infekcím či k exacerbacím chronických onemocnění a s oslabením odpovědi na očkování.
Jednou z cest, jak zachovat imunitní systém v dobré kondici, je podle nich očkování. Vakcíny posilují adaptivní paměť, využívají adjuvancií k optimalizaci prezentace antigenu a mohou přeprogramovat buňky vrozené imunity (trénovaná imunita), což přináší výhody nad rámec cílových patogenů. Jde navíc o velmi rychlou metodu nevyžadující dlouhodobé změny životního stylu. Autoři shromáždili důkazy o tom, že očkování proti chřipce, RS viru, pneumokokům, COVID-19 a herpes zoster je spojeno s poklesem rizika respiračních infekcí, kardiovaskulárních příhod, hospitalizací i mortality. Doporučují však precizní vakcinaci dle stavu imunitního systému, přítomných komorbidit a křehkosti. Zařazení očkování příslušejícího danému věku do intervencí týkajících se životního stylu je podle nich každopádně snadnou cestou s významným dopadem, která pomáhá udržovat imunitní systém v kondici.
Zdroj: Gomez Rial J., Redondo E., Rivero-Calle I. et al. Immunofitness in the elderly: the role of vaccination in promoting healthy aging. Hum Vaccin Immunother 2026 Feb 10; 22 (1): 2624234, doi: 10.1080/21645515.2026.2624234.
Výsledky prezentované na Francouzském revmatologickém kongresu v prosinci 2025 naznačují, že souvislost mezi atopickými chorobami a osteoartrózou (OA) může být silnější, než se dosud předpokládalo. Ukazují, že přítomnost astmatu − nebo obecně atopických onemocnění − urychluje progresi OA a zvyšuje riziko náhrady kloubu. Zánět typu 2 (T2) tedy může souviset s degenerací kloubů.
Předchozí americká studie z roku 2023 zjistila 1,58× zvýšené riziko OA u pacientů s astmatem či atopickou dermatitidou a 2,15× u jedinců s oběma chorobami. Podle nedávné studie ATOPOA provedené u francouzské kohorty KHOALA (Knee and Hip Osteoarthritis Long-term Assessment) je přítomnost atopie spojena s rychlejší progresí OA a její větší závažností.
Francouzští autoři nyní hodnotili 717 pacientů s gonartrózou a koxartrózou, z nichž 66 současně trpělo atopickým onemocněním. Z těchto atopiků mělo těžkou radiografickou OA (stupeň 4 dle Kellgrena a Lawrence) 42 %, zatímco u pacientů bez atopie byla těžká radiografická OA přítomná jen ve 24 % případů. Po zohlednění zavádějících faktorů to znamená 2,46× vyšší riziko těžké OA u atopiků. Výsledky také ukázaly, že během 7 let sledování měli jedinci s atopickým onemocněním 2,02× vyšší riziko náhrady kolene nebo kyčle.
Zdroj: Loury R. Asthma history signals higher risk for joint replacement. Medscape, 2026 Mar 6. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/asthma-history-signals-higher-risk-joint-replacement-2026a10006yw
(zza)
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
