Týmu biochemiků z Zuckermanova ústavu pro mysl, mozek a chování při newyorské Kolumbijské univerzitě se podařilo popsat 3D strukturu receptoru sladké chuti. Receptor složený ze 2 podjednotek proteinu TAS byl přitom identifikován už v roce 2001, ale trvalo více než 20 let, než se týmu pod vedením neurovědce Charlese Zukera podařilo připravit dostatečně stabilní vzorky pro kryoelektronovou mikroskopii. Výsledkem je 3D model receptoru v aktivním stavu s navázanou molekulou sukralózy nebo aspartamu. Obě umělá sladidla se k receptoru váží s větší afinitou než sacharóza, což umožnilo stabilizaci molekuly pro analýzu.
Vazebná kapsa podjednotky TAS1R2 je dostatečně flexibilní, aby umožnila vazbu řadě sladce chutnajících sloučenin. Podjednotka TAS1R3 pak celý receptorový komplex stabilizuje. Výzkum genetických variant receptoru by mohl pomoci vysvětlit, proč někteří lidé vnímají sladkou chuť intenzivněji než ostatní. Bioinženýři navíc nyní mohou strukturu využít pro návrh nových umělých sladidel s lepší bezpečností a menší pachutí.
Zdroje:
1. Juen Z., Lu Z., Yu R. et al. The structure of human sweetness. Cell 2025 May 2: S0092-8674(25)00456-8, doi: 10.1016/j.cell.2025.04.021 [Epub ahead of print].
2. Dolgin E. How we taste sweetness: long-sought structure of human receptor mapped at last. Nature 2025 May 7, doi: 10.1038/d41586-025-01408-1 [Epub ahead of print].
Nová studie ukázala, že už 5 dní užívání si čokoládových tyčinek, bramborových lupínků a dalších dobrot z kategorie junk food, tedy vysokokalorických průmyslově zpracovaných potravin s velkým množstvím tuků a cukrů, může vést ke změnám mozkové aktivity. Inzulin, který se po jídle vylučuje do krevního oběhu, vstupuje také do mozku, kde ovlivňuje centra řídící potlačení chuti k jídlu. Je přitom známo, že u obézních je odpověď na inzulin snížená a mozková inzulinová rezistence ovlivňuje metabolismus.
Tým neurovědců z Tübingenské univerzity se rozhodl podívat se tomuto procesu na zoubek. Do své studie zahrnuli celkem 29 zdravých mladých mužů ve věku 19–27 let, kteří po 3 dny zaznamenávali své stravovací zvyklosti. 18 mužů poté dostalo 5 svačinových balíčků sestavených oblíbených potravin z kategorie junk food čítajících 1500 kcal. Každý den měli sníst 1 balíček navíc ke své obvyklé stravě. Zbylých 11 účastníků tvořilo kontrolní skupinu beze změny v obvyklém stravování. Vědci s využitím MRI měřili průtok krve v mozku, což je marker mozkové aktivity, a to těsně před 5 dny vysokokalorického hodování, bezprostředně po jejich skončení a pak o týden později. Před měřením podali účastníkům inzulin pomocí intranazálního spreje, aby se v mozku zvýšila hladina tohoto hormonu a probíhající procesy byly lépe patrné.
Ukázalo se, že po 5 dnech konzumace junk food byla oproti kontrolní skupině zvýšená aktivita ve 3 mozkových centrech souvisejících se změnami ve stravě a odměňováním. Pozorovaný vzorec mozkové aktivity byl podobný jako u osob s obezitou nebo inzulinovou rezistencí. Týden po skončení hodování měli účastníci ze skupiny junk food nižší mozkovou aktivitu ve 2 centrech spojených s pamětí a odpovědí na vizuální podněty týkající se jídla. Zdá se tedy, že i krátké období přejídání, které se nijak neprojeví na nárůstu tělesné hmotnosti, může ovlivňovat odpověď mozku na inzulin.
Konzumace 1500 prázdných kcal denně (asi dvě třetiny doporučeného denního příjmu mladého muže) se sice může jevit jako extrémní, ale stačí si představit všechny ty velikonoční čokoládičky…
Zdroje:
1. Kullmann S., Wagner L., Hauffe R. et al. A short-term, high-caloric diet has prolonged effects on brain insulin action in men. Nat Metab 2025 Mar; 7 (3): 469−477, doi: 10.1038/s42255-025-01226-9.
2. Nowogrodzki J. How a junk-food splurge can change your brain activity. Nature 2025 Mar; 639 (8053): 17–18, doi: 10.1038/d41586-025-00549-7.
V americké studii zahrnující 165 osob ve věku 18–60 let s BMI 27–46 kg/m2 byl porovnáván pokles tělesné hmotnosti po 12 měsících:
Oba postupy vedou ke stejné celkové doporučené restrikci energetického příjmu. Všichni zařazení také podstoupili vysoce intenzivní komplexní program redukce hmotnosti s podpůrnou skupinou a bylo jim doporučeno zvýšit pohybovou aktivitu na 300 minut týdně.
Výsledky ukázaly větší průměrný pokles hmotnosti ve skupině s IF, a to o 2,89 kg (p = 0,040). Adherence k pohybové aktivitě byla v obou skupinách srovnatelná, omezení energetického příjmu bylo větší ve skupině s IF, což naznačuje lepší adherenci k tomuto postupu omezení jídla při redukčním programu.
Zdroj: Catenacci V. A., Ostendorf D. M., Pan Z. et al. The effect of 4:3 intermittent fasting on weight loss at 12 months: a randomized clinical trial. Ann Intern Med 2025 May; 178 (5): 634–644, doi: 10.7326/ANNALS-24-01631.
Podle předběžných výsledků probíhající studie vede zkoušený lék trevogrumab během 26 týdnů léčby k zachování až 51,3 % netukové hmoty, kterou pacienti (n = 599) ztrácejí během léčby obezity semaglutidem (ztráta svalové hmoty 4,2 vs. 7,9 libry).
Inkretinoví agonisté schválení k léčbě obezity a komplikované nadváhy (mj. semaglutid a tirzepatid) vedou k významné redukci tělesného tuku, která je ale provázena ztrátou netukové hmoty, což může vést ke snížení svalové síly a riziku pádů. Uvedený výsledek znamená velký potenciál pro trevogrumab. Trojkombinace semaglutidu s trevogrumabem a další zkoušenou protilátkou garetosmabem byla ovšem spojená s vysokým podílem vysazení léčby z důvodu intolerance (28 %).
Zdroj: Sunny M. E., Satija B. Regeneron's weight-loss drug combo helps preserve muscle in study. Reuters, 2025 Jun 2. Dostupné na: www.reuters.com/business/healthcare-pharmaceuticals/regenerons-weight-loss-drug-helps-preserve-muscle-mass-study-2025-06-02
(este, zza)
