Vláknina je souhrnný pojem pro nestravitelné polysacharidy rostlinného původu, které nejsou degradovány trávicími enzymy tenkého střeva a působí až v tlustém střevě. V lidské výživě plní významné funkce – podporuje peristaltiku, usnadňuje vyprazdňování a ovlivňuje složení střevní mikrobioty. Dlouhodobě se uplatňuje nejen v prevenci, ale také v podpůrné léčbě řady onemocnění včetně funkčních poruch trávení, diabetu mellitu 2. typu nebo dyslipidémií.
Tradiční dělení na vlákninu rozpustnou a nerozpustnou se dnes považuje za zjednodušující, protože nevystihuje rozdíly v biologické aktivitě jednotlivých polysacharidů. Z hlediska účinků na lidský organismus je přesnější klasifikace podle fyzikálně-chemických vlastností, zejména viskozity a fermentovatelnosti. Právě tyto vlastnosti určují, zda a jak vláknina ovlivňuje glykémii, metabolismus lipidů nebo složení střevního mikrobiomu.
Viskózní gelotvorná vláknina, typicky psyllium nebo glukomannan, má enormní schopnost vázat vodu, čímž ve střevě vytváří objemný měkký gel. Ten mechanicky stimuluje střevní stěnu, podporuje peristaltiku a usnadňuje vyprazdňování – efekty důležité pro prevenci i řešení zácpy. Vytvořený gel zároveň zpomaluje vyprazdňování žaludku, čímž navozuje pocit sytosti a ve střevě omezuje vstřebávání tuků a cukrů. To přispívá k udržení normální hladiny cholesterolu a stabilizaci glykémie. Viskózní vláknina má schopnost vázat na sebe žlučové kyseliny, čímž přerušuje jejich enterohepatální oběh. Zvýšená jaterní syntéza nových žlučových kyselin z cholesterolu následně snižuje jeho plazmatickou hladinu. Efekt gelotvorné vlákniny je závislý na dostatečném příjmu tekutin – v opačném případě může paradoxně vést ke zhoršení zácpy.
Fermentovatelná vláknina, například inulin, slouží jako substrát pro střevní bakterie, které ji štěpí na mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA). Ty působí lokálně i systémově – ovlivňují složení mikrobioty, mají imunomodulační účinky a přispívají k ochraně střevní sliznice. Rychle fermentující vláknina však může být u citlivých jedinců hůře tolerována a způsobovat nadýmání nebo dyskomfort. Oproti tomu pomalu fermentovatelná vláknina, například parciálně hydrolyzovaná guarová guma (PHGG) nebo akáciová vláknina, bývá lépe snášena i při vyšších dávkách a vykazuje prebiotickou aktivitu v celém rozsahu tlustého střeva.
Při doporučování vlákniny v lékárně je třeba zohlednit rovněž individuální toleranci a preference pacienta. Při zácpě, ať už akutní či chronické, je účinné a zároveň bezpečné zejména psyllium nebo PHGG. Ačkoliv však psyllium bývá obecně dobře tolerováno, má pro některé pacienty nevyhovující texturu, vyžaduje opravdu dostatečné zapití a může ovlivnit vstřebávání některých léků. PHGG je naproti tomu výhodná svou výbornou rozpustností ve vodě a neutrální chutí i texturou, cenově však bývá dražší než psyllium.
U pacientů s diabetem či dyslipidémií lze doporučit viskózní gelotvorné typy vlákniny (psyllium, betaglukany), které mají klinicky doložený vliv na hladinu glykémie i cholesterolu. Pro podporu růstu prospěšných střevních bakterií se využívají zejména inulin a FOS, u citlivějších osob je však vhodnější volit PHGG nebo akáciovou vlákninu.
V lékárně bývají dostupné různé lékové formy – nejčastěji prášky a kapsle. Práškové formy umožňují snadnou úpravu dávky a lze je vmíchat do jídla či nápoje, ale jejich nevýhodou může být horší chuťová akceptace. Kapsle mohou být sice lépe tolerované, ale limitovaný objem kapsle vyžaduje pro dosažení správné dávky větší počet tobolek denně.
Důležitou součástí farmaceutického poradenství je správná edukace o dávkování a způsobu podávání. Vlákninu je vhodné zařazovat postupně – začínat s nižší dávkou a pomalu ji navyšovat podle tolerance. U většiny přípravků se doporučuje zapít každou dávku minimálně 250 ml vody. U pacientů užívajících léčiva s úzkým terapeutickým oknem (například digoxin, warfarin nebo levothyroxin) je nutné dodržet časový odstup alespoň 2 hodiny mezi podáním vlákniny a léku, aby nedošlo ke snížení jeho biologické dostupnosti.
Na českém trhu jsou přípravky obsahující vlákninu dostupné výhradně ve 2 legislativních kategoriích – jako doplňky stravy (DS) a potraviny pro zvláštní lékařské účely (PZLÚ). Tyto kategorie se zásadně liší svým právním postavením i možnostmi, jak o nich může farmaceut s pacientem komunikovat. Zatímco léčivé přípravky (LP) s obsahem vlákniny v současnosti v Česku registrovány nejsou, DS i PZLÚ poskytují prostor pro odborné poradenství, je však nutné respektovat pravidla daná jejich legislativním ukotvením.
Doplňky stravy tvoří nejširší skupinu produktů s obsahem vlákniny. Jsou určené k doplnění běžné stravy a nesmějí být prezentovány jako LP, nelze jim tedy přisuzovat schopnost onemocnění léčit, zmírňovat nebo jim předcházet. Při komunikaci s pacientem je vhodné vycházet ze schválených zdravotních tvrzení dle evropské legislativy, avšak formulovat je jazykem, který je pro laika srozumitelný a zároveň mu poskytne konkrétní užitek. Například místo formulace „přispívá k normální funkci trávicího traktu“ je tak vhodnější říci, že přípravek „pomáhá upravit vyprazdňování, zejména v případech, kdy je nepravidelné“, nebo že „může ulevit při pocitu plnosti, nadýmání či zpomaleného trávení“. Taková komunikace je v souladu s pravidly a zároveň pacientovi přináší jasnější představu o tom, co může od přípravku očekávat.
Potraviny pro zvláštní lékařské účely představují specifickou kategorii určenou pro pacienty s definovanými zdravotními obtížemi, jejichž výživové potřeby nelze pokrýt běžnou stravou. Tyto produkty se používají pod lékařským dohledem, což farmaceutovi umožňuje přesněji zacílit doporučení, zejména pokud pacient již má stanovenou diagnózu, jako je například funkční zácpa nebo syndrom dráždivého tračníku. V takových případech mu lze srozumitelně vysvětlit, že přípravek může dlouhodobě stabilizovat trávení, upravit stolici – ať už je příliš řídká nebo tuhá – a snížit potřebu pravidelného užívání projímadel.
Pro správné poradenství je tedy klíčové, aby farmaceut znal jak složení a mechanismus účinku doporučovaného přípravku, tak také jeho legislativní klasifikaci. Právní rámec výrazně ovlivňuje nejen to, jaké informace je možné pacientovi sdělit, ale i to, jakým způsobem je formulovat tak, aby byly zároveň odborně správné i srozumitelné a především užitečné pro pacienta.
(zemt)
Zdroje:
1. Ma W., Nguyen L. H., Song M. et al. Dietary fiber intake, the gut microbiome, and chronic systemic inflammation in a cohort of adult men. Genome Med 2021; 13 (1): 102, doi: 10.1186/s13073-021-00921-y.
2. Fu J., Zheng Y., Gao Y., Xu W. Dietary fiber intake and gut microbiota in human health. Microorganisms 2022; 10 (12): 2507, doi: 10.3390/microorganisms10122507.
3. McRorie J. W. Evidence-based approach to fiber supplements and clinically meaningful health benefits, part 1: What to look for and how to recommend an effective fiber therapy. Nutr Today 2015; 50 (2): 82−89, doi: 10.1097/NT.0000000000000082.
4. Vodítka k problematice zdravotních a výživových tvrzení. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, 21. 5. 2018. Dostupné na: www.szpi.gov.cz/clanek/vyzivova-a-zdravotni-tvrzeni-voditka-k-problematice-zdravotnich-a-vyzivovych-tvrzeni.aspx
