Rostlinné oleje představují menší, ale stále významnou skupinu farmaceutických surovin. Díky dobré snášenlivosti i složení se uplatňují v řadě především topických magistraliter přípravků, kde slouží nejen jako vehikula lipofilních léčiv a součást masťových základů. Směsi esterů nasycených i nenasycených mastných kyselin mají také regenerační účinky na poškozenou lipidovou bariéru epidermis, regulují celkový metabolismus kůže, a proto nacházejí využití také samostatně jako aktivní léčivé látky.
Slunečnicový olej (Helianti oleum) se získává lisováním zralých semen slunečnice a následnou rafinací, která zajišťuje odstranění nežádoucích složek a dosažení farmaceutické čistoty. Díky vysokému obsahu kyseliny linolové patří mezi polovysychavé oleje, což mu propůjčuje specifické fyzikálně-chemické vlastnosti. Mezi jeho hlavní přednosti patří schopnost snadno pronikat do pokožky, aniž by zanechával mastný či lepivý film. Zároveň dodává kůži potřebné lipidy, podporuje její regeneraci, obnovuje narušenou bariérovou funkci a snižuje transepidermální ztrátu vody. Právě proto je ideální volbou pro péči o suchou a poškozenou pokožku, aniž by ucpával póry nebo působil komedogenně.
Slunečnicový olej je náchylný na žluknutí, což je proces vyvolaný oxidací nenasycených vazeb mastných kyselin. Při kontaktu s kyslíkem vznikají volné radikály, které následně spouštějí polymerizační reakce. V jejich průběhu se molekuly spojují do delších řetězců, což vede k postupnému houstnutí oleje a úbytku jeho senzorických i léčebných vlastností. Z těchto důvodů je zvlášť důležité uchovávat ho v chladu, suchu a chráněný před světlem.
Helianti oleum je součástí galenického přípravku Polysan cum oleum helianti, což je hydrofilní emulze typu olej ve vodě. Obsahuje koloidní hydroxid hořečnatý rozptýlený ve směsi vody a glycerolu doplněné o slunečnicový olej. Receptury jednotlivých výrobců se mohou lišit – například obsahem slunečnicového oleje, jeho nahrazením olivovým olejem nebo přídavkem nasyceného roztoku hydroxidu vápenatého.
Chladivý účinek po aplikaci na pokožku je dán odpařováním vody. Zatímco hydroxid hořečnatý působí adstringentně a glycerol zajišťuje hydrataci, slunečnicový olej přispívá emolientním, ochranným a regeneračním efektem. Přípravek je vhodný k ošetření ekzémů, solární dermatitidy či lehkých forem popálenin a obvykle se aplikuje 1–2× denně.
Rafinovaný olivový olej je mastný olej získaný čištěním surového, obvykle za studena lisovaného oleje ze zralých plodů olivovníku evropského. Proces rafinace odstraňuje nečistoty a volné mastné kyseliny, čímž se zajišťuje vyšší stabilita a snižuje riziko podráždění kůže. Až 85 % jeho složení tvoří nenasycená kyselina olejová s jedinou dvojnou vazbou. Ve srovnání s oleji s vyšším obsahem polynenasycených mastných kyselin – například slunečnicovým – je proto odolnější vůči oxidaci a žluknutí. Vysoký podíl kyseliny olejové s dlouhým uhlíkovým řetězcem zároveň přispívá k hustší a viskóznější konzistenci. Díky podobnosti s kožním mazem olej dobře přilne k pokožce, zůstává na jejím povrchu déle a vstřebává se pozvolněji.
Olivový olej se uplatňuje jako významná složka masťových základů a emulzí, kde působí jako promašťující a změkčující komponenta. V receptuře zinkového oleje slouží jako vehikulum, které udržuje oxid zinečnatý rovnoměrně rozptýlený v suspenzi, zabraňuje jeho sedimentaci a zároveň usnadňuje aplikaci přípravku. Zmírňuje vysušující účinek oxidu zinečnatého a přispívá k ochraně pokožky.
Podobné využití má také v základech typu ambiderman, které jsou určené k péči o suchou, ztvrdlou a popraskanou kůži. Tento typ základu umožňuje zapracování širokého spektra účinných látek – hydrofilní se přidávají přímo, lipofilní je třeba předem zahřát společně s krémem. Formulace je navíc kompatibilní i s kysele reagujícími látkami, například s kyselinou salicylovou.
Ricinový olej se získává lisováním semen skočce obecného a od ostatních rostlinných olejů se liší především vysokým obsahem kyseliny ricinolejové, která tvoří až 90 % jeho složení. Hydroxylová skupina v jejím řetězci přispívá k tvorbě vodíkových můstků mezi molekulami, což podmiňuje vysokou viskozitu a výslednou hustou lepkavou konzistenci oleje. Zvýšená polarita molekuly také ricinovému oleji umožňuje rozpouštět se v ethanolu a dalších polárních rozpouštědlech a usnadňuje jeho zapracování do léčivých přípravků.
Suspensio Višněvski cum balsamo peruviano je tradiční přípravek obsahující tribromfenolát bismutitý (Bismuthi tribromphenolas basicum), peruánský balzám (Balsamum peruvianum) a ricinový olej jako vehikulum. Právě přítomnost oleje zajišťuje rovnoměrné rozptýlení účinných látek, prodlužuje jejich kontakt s pokožkou a podporuje penetraci do hlubších vrstev.
Ricinový olej se uplatňuje také v receptuře salicylového oleje. V běžně předepisovaném Helianthi oleum se kyselina salicylová rozpouští jen omezeně (cca 1 : 70–80), zatímco v ricinovém oleji dosahuje rozpustnosti až 1 : 10. Doporučený postup přípravy proto spočívá nejdříve ve smísení ricinového a slunečnicového oleje, přičemž bylo ověřeno, že na 5 g kyseliny salicylové ve 100 g přípravku je vhodné použít 30 g Ricini oleum. Směs obou olejů se zahřeje na 70–80 °C a teprve pak se vmísí kyselina salicylová. Tímto se předejde vzniku vzduchových bublin, případné krystalizaci nerozpuštěné části a zlepší se i roztíratelnost přípravku. Alternativně lze slunečnicový olej nahradit olejem olivovým, který je méně náchylný k oxidaci.
Lněný olej, získávaný lisováním semen lnu setého, je bohatý na polynenasycené mastné kyseliny. Zejména kyselina α-linolenová je však velmi nestabilní a při kontaktu se vzduchem, světlem nebo teplem rychle žlukne, což vede ke změně vůně, barvy a konzistence. Tato nestabilita omezuje jeho použití v recepturách s požadavkem na delší trvanlivost. Přesto má lněný olej při zevní aplikaci protizánětlivé, regenerační a zvláčňující účinky. Pro vyšší stabilitu bývá nahrazován oleji, které jsou odolnější vůči oxidaci, například ricinovým či parafínovým.
Rostlinné oleje jsou stále tradiční součástí mnoha magistraliter i galenických přípravků. Ačkoli v případě konkrétní receptury volí typ oleje lékař, orientace ve vlastnostech a specifikách jednotlivých látek umožňuje lékárníkům upravit technologický postup tak, aby byl finální přípravek stabilní, kvalitní a bezpečný.
(zemt)
Zdroje:
1. Elektronický receptář individuálně připravovaných léčivých přípravků (IPLP). Dostupné na: www.iplprecept.cz
2. Český lékopis 2023 : Pharmacopoea bohemica MMXXIII : (Ph. B. MMXXIII). Grada, Praha, 2023.
3. Sklenář Z. Magistraliter receptura v dermatologii (2. vyd.). Galén, Praha, 2021.
4. Sklenář Z. Úskalí individuální přípravy léčivých přípravků v lékárnách − vybrané příklady II. Praktické lékárenství 2009; 5 (3): 139−142.
