Lékárník – obchodník, či odborník?

Je to zajímavá otázka, v dnešní době hodně zmiňovaná na mnoha lékárnických setkáních, schůzkách s politickými představiteli a zástupci moci úřední. Je celkem patrné, že politici ani úředníci si moc nelámou hlavu nad tím, kam nás zařadit –⁠ nechávají to zkrátka na nás.

Takže otázka pro nás nejspíš zní: Jakou roli chceme vlastně hrát a co udělat pro to, abychom sektoru lékárenství navrátili stavovskou hrdost, společenskou prestiž a s tím spojené finanční ohodnocení?

Myslím, že pokud chceme jako celek uspět, musíme být v dnešní době tak trochu obojí, a jestliže obchodní duch nepatří mezi silné stránky lékárníka, měli bychom v této oblasti spolupracovat s odborníky na obchodní záležitosti –⁠ ovšem s tím, že bychom si měli jasně definovat obchodní praktiky, které již škodí naší odbornosti zdravotníka, a těm se soustavně bránit a snažit se o jejich vymýcení. Potřebujeme se dostat do stavu, kdy budeme obchodní sektor využívat ve svůj prospěch, nikoliv naopak, tzn. nechat obchodníky parazitovat na naší odbornosti.

Podnikat a mít lékárnu jako jednotlivec je v dnešní době poměrně složité, ale lékárník majitel je do značné míry svým vlastním pánem a chce o sobě a svém osudu rozhodovat. Do značné míry nám svazuje ruce role zaměstnance, ve které se již ocitla velká většina lékárníků. U lékárníka zaměstnance se předpokládá loajalita k zaměstnavateli, což je v pořádku –⁠ ale, jak již bylo nastíněno v přechozím odstavci, nemělo by docházet k vytěžování odbornosti zaměstnanců, o což se u řady profesí starají odborové organizace. Ovšem odbor nebo nějaké oficiální uskupení hájící zájmy řetězcových lékárníku nebo nemocničních lékárníků před jejich zaměstnavateli jsem zatím bohužel nezaznamenala… Pochopitelně by někdo mohl namítnout, že hájit zájmy lékárníků má naše komora. Ta tak jistě činí, ale brání zájmy všech lékárníků a vytváří celkový společenský obraz lékárenství. Zájem zaměstnance bude nejlépe hájit bezpochyby zase zaměstnanec.

Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale přijde mi, že posledních několik let mají lékárníci občas tendenci stavět se do role nedoceněných samaritánů, z jedné strany drcených vydáváním věrnostních karet a zaváděním marketingových nástrojů, z druhé klesajícími úhradami receptových položek a obchodními praktikami výrobců a dodavatelů. Z našeho konání se pak kolikrát vytrácí kolegialita a vůle vymezit své místo ve zdravotnickém sektoru naší nejsilnější zbraní, naší odborností.

Věnovat se v lékárně i dalším činnostem a nabízet kromě „krabiček“ různé zdravotní služby by mohla být do budoucna dobrá cesta. Snad jí i nahrává relativní nedostatek farmaceutických asistentek, které převedením řady léčivých přípravků do režimu volně prodejných přípravků přebraly v řadě lékáren roli zdravotnických konzultantů, tedy roli, na kterou se my připravujeme dlouhých pět let na vysoké škole.

Dnešní doba celkového ekonomického blahobytu nahrává tomu, abychom se mohli zaměřit maximálně nejen na chronické pacienty, kteří čerpají především hrazenou péči, ale i na relativně zdravého člověka, starajícího se o své zdraví –⁠ přesvědčit ho, že má cenu využívat našich služeb a nevydávat se všanc pochybným léčitelům, zdravotním/kosmetickým/výživovým pseudoporadcům a podobným, kteří poskytují neodborně odborné služby, často i za vysokou finanční kompenzaci. Doba front na banány skončila, dnešní pacient je zvyklý si vybírat z alternativ. Myslím, že je zcela v naší kompetenci mu alternativy nabízet a odborně ho dovést k výběru té správné pro něj. Standard nechť je hrazen z veřejného, za nadstandard, alternativu nebo větší výběr si ten, kdo ho bude chtít využít, rád připlatí. To pak ovšem ten nadstandard a alternativy musíme aktivně vytvářet a nebát se to, co víme, nabídnout za adekvátní cenu.

Buďme opět hrdými nositeli titulu Mgr./PharmDr. etc.

Za spolek Mladí lékárníci Mgr. Eva PROCHÁZKOVÁ, členka předsednictva