Vydáno před 85 lety

Jak si to farmaceutické továrny představují? Smějí přecházeti lékárníka?

Velmi často se stává, že firma přináší na trh nový lék. Lékař má vzorky a literaturu a lék předepisuje. Pacient přijde do lékárny, lékárník však neví o existenci nového specielního léku nic, v žádné příručce nic o tom nenajde a tak zbývá jediná pomůcka: slovní etymologie, avšak ani ta někdy nepomůže, když má nová specialita jméno jako značka aeroplánu nebo vzorec z počtu infinitisemálního. A tak nám nezbývá než upozorniti velmi důrazně všechny firmy, uvádějící novinky do obchodu, aby nepomíjely lékárníka, ale aby zároveň s lékařskou propagandou informovali také lékárníka. Jde o lékárníkovu prestiž u pacienta na jedné straně a jde také o hmotný a hospodářský zájem firmy, neboť pacient, nedostane-li lék, upustí od něj, nebo žádá lékaře, aby předepsal lék jiný, který lze koupiti.

Co byste dělal, při takovém receptu?

Rp. Aethoxydiaminoacridini lactici g 0,5Aquae destillatae ad 200,0D. S. Zevně. Dr. Jos. Nečitelný

Nejdříve byste to četl z předu, pak ze za­du, pak byste použil optického přístroje (lupy), znovu četl, dal přečíst všem přítomným, pak byste prohledal celé museum své lékárny, pak byste se zlobil, pak byste telefonoval o pomoc sousední lékárně, pak byste možná řekl pacientovi, aby si přišel zítra a pak by vás možná již vůbec nic netěšilo. To všechno se nemůže státi tomu, kdo je majitelem praktické příručky:

NOMINA ET SYNONYMA

kvorum veterumque medicamentorum,

které

in ordinem redegit

Kol. Ph. Mr. Carolus Janda.

V těch je napsáno, že Aethoxydiaminoacridini lacticum = Rivanol. Když tohle víte, není již recept dra Nečitelného tajemstvím.

Jandova Nomina et synonyma potřebujete. Objednejte si je ihned!

Expedice je pánům předplatitelům za 15 Kč administrace „P. L.“ Praha XII., Korunní 47. Jinak cena 30 Kč.

Skutečný případ, který ukazuje, že by si lékař a lékárník měli lépe rozuměti „Pane lékárníku, máte olivový olej?“

„Ano, ovšem, kdo pak by měl olivový olej, když ne lékárník. Vždyť je to také lék a k tomu ještě hojně používaný.“

„Muž trpí na tyhlety žlučové kamínky a má ho píti vždy čtvrt litru najednou. Dobře jste mi poradil, pane lékárníku, že jste mne poslal k doktorovi. Co jsme již vydali peněz a všecko nebylo nic platno. Muž si šteloval léky až z Berlína a od toho faráře Hajmana, jak to bylo také v novinách. Pořád nevěděl, co mu je a teď alespoň ví, co má léčiti.“

„Kolik vám mám dáti olivového oleje?“

„Pan doktor říkal, abych mužovi koupila zatím jedno kilo toho oleje v drogerii, ale já si myslím, že je to lék, když je to na nemoc, tak jdu k vám, jestli máte ten olivový olej. Víte, pane lékárníku, on má náš drogista sice všechno, kupuji u něj vejce, brambory a tuhle jsme natírali plot, tak jsem tam byla pro barvu a pro fermež. Léky jsem byla zvyklá kupovati vždycky v lékárně. Nebožka maminka, však jste ji znal, pane lékárníku, ta vždycky říkala, co je pro zdraví, musí být z lékárny… a když tedy, pane lékárníku, máte ten olivový olej, nebude moc drahý?“

„Milá paní, vidíte, že jsem vám poradil dobře, když jsem vám doporučil, aby váš muž šel k lékaři-odborníku. Na léčení jsou lékaři, na léky jsou lékárníci. Boty také nekupujete u krejčího, léky kupujte také jenom u odborníka, jakým jest lékárník. Nemocnému dávejte vždy jen léky dokonalé jakosti, které má jenom lékárna. Dobrý lék není nikdy drahý!“

„Děkuji vám, pane lékárníku, vždyť jsem si také myslila a proto jsem přišla k vám.“

K této skutečné rozmluvě připojujeme svůj závěr: Lékárník nemá fušovati lékaři, neboť není lékařem, ale nemenší chyby dopouští se lékař, který poškozuje lékárníkovo renomé tím, že nekvalifikovaného odborníka pasuje na roveň lékárníkovi. Na štěstí netýkají se tyto výtky převážně většiny lékařů, bohužel jsou však i takoví lékaři. Tomu je nutno čeliti oboustranně. Lékárník bezpodmínečně musí vždy a za všech okolností hájiti a posilovati autoritu lékařovu, ale také lékař nemůže a nemá oslabovati prestiž lékárníkovu. Citovaný rozhovor je skutečný. V očích „partaje“ mohli býti pošramoceni lékař i lékárník, vítězem mohl býti snadno – černý vzadu. Dopadlo to dobře díky „straně“, která je přesvědčena a ví již od nebožky maminky, že léky se mají kupovati v lékárně.

LÉKÁRNICKÝ ŽIVOT

Žádosti o nové koncese.

PRAHA XII. – Žadatel: Ph. Mr. Josef Altmann, adjunkt lékárny v Praze X. – Stanoviště: Praha XII., Záhřebská ul. od ulice Šafaříkovy až k ulici Americké po obou stranách včetně všech rohových domů ulic Londýnské, Belgické a Americké s třídou Záhřebskou a dále v ulici Šafaříkově po obou stranách od Bělehradské třídy až k ulici Polské. – Námitky do 21. září 1933 u magistrátu hlav. města Prahy.

Povolené nové lékárny.

HRADEC KRÁLOVÉ – PRAŽSKÉ PŘEDMĚSTÍ: Ph. Mr. Sýkora Augustin.

PRAHA-KOBYLISY: Ph. Mr. Novák Emil.

Povolené domácí lékárny lékařů.

LIBČICE, okr. Praha-Venkov: MUDr. Mina Kuzin.

STUPNO, okres Rokycany: MUDr. Josef Eisenberger.

PRÁŠILY, okres Sušice: MUDr. Iréna Skomorovská-Lípová

Koupě lékáren:

PRAHA II., Hybernská 20: Ph. Mr. Jos. Dovolil.

VARNSDORF: Ph. Mr. Gustav Tomasch.

Zamítnuté žádosti.

PARDUBICE, Wilsonova tř.: Ph. Mr. Rudolf Uchytil

PRAKTICKÝ LÉKÁRNÍK, 1933, září, str. 219, 233–235