Historici farmacie se sešli ve Varšavě

Ve dnech 12. až 15. září 2017 se uskutečnil ve Varšavě 43. mezinárodní kongres dějin farmacie. Toto největší setkání historiků farmacie z celého světa, jež se koná každé dva roky, letos pořádala Sekce dějin farmacie Polské farmaceutické společnosti ve spolupráci s Mezinárodní společností pro dějiny farmacie (ISHP).

Témata kongresu – „Herbals, antidotaria, dispensatories and pharmacopoeias: the story of the pursuit of unification?“ (Herbáře, antidotaria, dispensatoria a lékopisy: příběh snahy o unifikaci?) a „History of pharmaceutical organizations“ (Dějiny farmaceutických organizací) – se odvíjela od dvou výročí významných pro polskou farmacii: 200 let od vydání prvního polského lékopisu (Pharmacopoeia Regni Poloniae) a 70 let od vzniku Polské farmaceutické společnosti. V prostorách Staré knihovny Varšavské univerzity odeznělo sedm plenárních přednášek, 69 přednášek a bylo prezentováno 44 posterových sdělení. Českou republiku reprezentovala přednáška Federation of Slavic Pharmacists (1929 –1938) (Federace slovanského lékárnictva /1929–1939/) autorů J. Koldy, J. Babici, L. Svatoše a L. Valáškové. Cílem této organizace, byť nikdy nesplněným, byla těsná mezinárodní spolupráce, jež měla vést například k vypracování jednotného lékopisu nebo farmaceutického studia. Vidíme zde patrné snahy o „mezinárodní unifikaci“ farmacie, i když v tomto případě pouze mezi čtyřmi slovanskými státy. Ve skutečnosti samo toto národnostní vymezení se vůči ostatním (zejména německým) evropským zemím přispělo k neúspěchu Federace. Mezinárodní standardizace ve farmacii, založená na spolupráci všech států a oproštěná od národnostních hledisek, se stala realitou až ve 2. polovině 20. století a dnešní době (např. Evropský lékopis, vzájemně uznatelné studium).

Ostatně právě koncept slovanské vzájemnosti, posluchačům z jiných zemí neznámý, a vztah tehdejších slovanských lékárníků k Mezinárodní farmaceutické federaci (FIP) se staly hlavními otázkami diskuse následující po přednášce. Autoři posluchačům blíže vysvětlili ideu všestranné spolupráce a solidarity mezi slovanskými národy (panslavismus), založenou na jejich příbuznosti a skutečnosti, že většina z nich žila „pod cizí nadvládou“. Ta byla aktuální v 19. století, navíc nejsilněji vždy rezonovala v českém prostředí. I když v době založení FSL již dávno nebyla aktuální, zakladatelé Federace pocházeli z generace, již ještě ovlivnila, zráli v době vymezování se proti „cizím utlačovatelům“, navíc byli spojeni vazbami ze studií v univerzitním prostředí Prahy, Záhřebu či Lvova. Např. u českých zakladatelů FSL je s ohledem na tehdejší vztahy mezi českým a německým obyvatelstvem Československa trvající potřeba vymezit se pochopitelná. K založení FSL přispěl i pocit přehlížení slovanských farmacií v rámci FIP (zal. 1912), i když měla obdobné cíle, neboť žádný ze slovanských států nepatřil mezi zakládající členy, neměl svého zástupce ve vedení a žádný z jednacích jazyků nebyl slovanský. Navzdory proklamovaným společným slovanským zájmům se však v rámci FSL sešli zástupci států se zájmy rozdílnými, danými odlišným historickým vývojem i různou politicko-hospodářskou úrovní. Tento nesoulad se projevil např. hned v počátku v otázce případného členství Ruska, s nímž kategoricky nesouhlasili Poláci, ale nadšeně je podporovali Bulhaři a Srbové. Zpracování složité problematiky mezinárodní spolupráce slovanských farmaceutů v širším historickém kontextu bylo posluchači kladně hodnoceno.

Dalšími českými příspěvky byly postery The HK-SR-1 pharmaceutical-botanical manuscript from the 18th century (Farmaceuticko-botanický rukopis HK-SR-1 z 18. století; autoři L. Svatoš, J. Babica, J. Kolda, L. Valášková), Historical development of pharmacopoeial methods used in quality control of pharmaceutical preparations (Historický vývoj lékopisných metod kontroly kvality léčivých přípravků; T. Ambrus, V. Tkáčová), Medicinal plants‘ use in 16th century and present-day sources – a comparative study (Komparativní studie používání léčivých rostlin v 16. století a současnosti; T. Ambrus, K. Kapronczay, S. Czigle, N. Papp) a „Druvet“ association of veterinarians (Druvet – Družstvo zvěrolékařů; V. Vranová, M. Lisá). Úspěchem české farmaceutické historiografie bylo ocenění posteru L. Svatoše a kol. 1. místem v soutěži o nejlepší plakátové sdělení. Poster formálně a obsahově analyzoval bohatě iluminovaný farmaceuticko-botanický rukopis (jeho autorem nazývaný Lustgärtlein), který je uložen ve fondu Českého farmaceutického muzea. Rukopis není dochován celý, exemplář obsahuje 297 z původních 400 folií. Na rozdíl od rejstříku se bohužel nedochovala titulní strana, proto identita autora, doba a místo vzniku zůstávají neznámé. Jak vyplývá z analýzy, pravděpodobně byl sepsán českým lékařem německé národnosti v 1. polovině 18. století jako populárně naučné dílo pro laiky. Původně obsahoval přes 200 ilustrací léčivých i užitkových rostlin, o léčivých rostlinách je pojednáno v samostatných, jednotně strukturovaných článcích (popis rostliny, jména v několika jazycích, léčivé účinky a použití). Rukopis je možno považovat za prvořadou kulturně-historickou památku.

Kromě odborného a společenského programu se během kongresu konala jednání orgánů ISHP – výboru, rozšířeného výboru a valné hromady členů. Vedle běžné personální, členské a hospodářské agendy (volby nového výboru, schválení hospodaření a návrhu rozpočtu) byla probírána další témata. K podpoře vědecké a publikační aktivity historiků farmacie vstoupila ISHP do partnerství s Britskou společností pro dějiny farmacie a od června letošního roku vychází časopis Pharmaceutical Historian (v režimu open access) jako odborné periodikum ISHP, to také uděluje stipendium výzkumným projektům z historie farmacie s mezinárodním přesahem. Uzávěrka žádostí pro rok 2019 je 30. srpna 2018. Diskusi vyvolala otázka klesajícího počtu účastníků mezinárodního kongresu i aktivních badatelů v dějinách farmacie. Zdůrazněna byla nutnost snažit se oslovit zejména studenty a mladé badatele. Úspěšně rozvíjet obor, jemuž se v mnoha zemích obvykle věnuje pouze úzká skupina lidí, lze bez dostatečného počtu diplomantů a doktorandů řešících farmaceutickohistorická témata jen těžko. Je vidět, že stejný problém jako u nás trápí kolegy i v ostatních zemích. Výjimkou a příkladem snad může být Institut dějin farmacie marburské univerzity zastoupený na kongresu 12 pracovníky a studenty. Je nutno podotknout, že jimi prezentovaných 10 přednášek, tři postery a jedna plenární přednáška patřily z odborného hlediska k těm nejkvalitnějším. Vedle snah získat mladé odborníky byla v diskusi členů zmíněna i důležitost aktivit na internetu a sociálních sítích pro zviditelnění oboru. V tomto ohledu lze říci, že jak webové, tak facebookové stránky ISHP jsou na dobré úrovni a jsou pravidelně aktualizovány. Na oficiálním webu ISHP (www.histpharm.org) lze nalézt všechny informace o společnosti a jejích aktivitách i užitečné odkazy. Ke zvýšení počtu účastníků kongresu padl návrh na jeho konání v jiný měsíc než září, s návrhem na přesun z pracovního týdne na víkend vyjádřila souhlas většina přítomných, většinou akademiků. Toto hlasování však zatím bylo jen orientační, 44. mezinárodní kongres dějin farmacie se uskuteční v září 2019 ve Washingtonu. Konkrétní datum zatím nebylo stanoveno.

Abstrakty všech přednášek a posterů z varšavského kongresu jsou dostupné na www.43ichpwarsaw.pl, postupně přibudou i přednášky, jejichž autoři je organizátorům poskytnou.

Jan BABICA