Editorial

Českému člověku není nic svaté, našinec se směje všemu, ať myšlenka vzejde z unijních nebo jiných chytrých hlav. Byl by div, kdyby se na přetřes nedostalo Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Na sociálních sítích úspěšně koluje obrázek smutečního oznámení, kde kromě sdělení, že Pacient nedal souhlas s užíváním svých osobních údajů, není vůbec nic.

Známý mě zve na oslavu svých narozenin. Ptám se, kolik mu vlastně je. „To víš, řeknu ti to, ty si to napíšeš do diáře, zapomeneš v pravý čas vymazat a dostaneš se do maléru. Čím míň budeš vědět, tím míň budeš sedět.“

Bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro deník Právo(2. 6. 2018) toto nařízení jednoznačně označuje za metodu zásadního potlačení normálních vztahů ve společnosti, technicky domyšlenou metodu, jak blokovat komunikační výměnu mezi občany i výměnu mezi firmami.

Také my v redakci jsme zvažovali, nakolik GDPR ovlivní tvorbu ­stránek ČČL. Můžeme k článkům zařazovat fotky z akcí, na kterých lze dobře rozeznat třeba stovku účastníků, aniž bychom k tomu měli svolení každého z nich? Teď už víme, že pro zpravodajské účely takovou možnost máme, ale pokud se chystáte na komorovou akci, stačí redakci předem sdělit, že si nepřejete být pro potřeby tisku fotografováni. Už v tomto vydání časopisu se přesvědčíte, že jsme se snažili vydat správným směrem, první krok máme za  sebou –⁠ kdyby nic jiného, pak rubrika Významná jubilea je teď ­úplně jiná. I tady stejně jako dříve platí, že kdo si nepřeje být součástí seznamu jubilantů, stačí, aby zavolal na sekretariát ČLnK a v našem časopise uveden nebude.

A co si podle našeho názoru o GDPR myslí český lid? Je to asi podobné jako v jednom vtipu:

• Jestli se s tou Vomáčkovou chceš oženit, měl bys vědět, jaká je v posteli.
•  Hele, to je těžký, někdo říká tak, jiný zas tak.

Jaroslava HOŘANSKÁ