Prezident Komory by měl dodávat naději


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 10, s. 4-5

PharmDr. Lubomír Chudoba letos po zvolení nového představenstva ČLnK skončí ve funkci prezidenta Komory. Působil v ní v letech 2002 až 2007 a pak od listopadu 2011 doteď. Dost dlouhá doba na ohlédnutí, zhodnocení, zamyšlení.


Jak jste se vůbec stal prezidentem Komory, byla to náhoda nebo spíš váš cílevědomý záměr a naplnění ambicí?

Spíše náhoda. Profesní kariéru jsem začal jako vědecký aspirant na oddělení farmakologie a toxikologie léčiv SÚKL. Nutnost materiálně zabezpečit čtyřčlennou rodinu mě ale po návratu z roční povinné vojenské služby nasměrovala do pražské lékárenské služby. Po změně politického režimu jsem začal samostatně provozovat lékárnu a vznik Komory sledoval jen zpovzdálí. Nejprve jsem se zapojil do činnosti představenstva Grémia majitelů lékáren, jehož vztahy s představenstvem Komory byly tehdy ale dosti vyhrocené. Snaha o lepší vzájemnou spolupráci obou organizací byla i důvodem, že mě kolegové přesvědčili ke kandidatuře do představenstva Komory. Byl jsem zvolen na post viceprezidenta a důvěru členské základny pak získal opakovaně, čehož si velmi vážím.

Jak se změnilo postavení farmaceutů za dobu vašeho působení v čele ČLnK?

Jsem přesvědčen, že postavení lékárníků a klinických farmaceutů znatelně posílilo, což je především zásluha jich samotných. Ve středoevropském prostředí patříme k lídrům a ve většině parametrů jsme srovnatelní s nejvyspělejšími zeměmi EU. Jistě lze nalézt rezervy i v práci mé a předchozích představenstev, zejména v úvodních letech naší činnosti. V dynamičtějším zavádění potřebných změn nás lékárníky do určité míry bohužel brzdil nárůst administrativy, nízké finanční ohodnocení, nedostatek personálu a jindy naše nejednotnost, zkratkovitá komunikace a neochota k principiálním změnám s předstihem v době, kdy se dařilo lépe. Citelně chyběla podpora (ovšem reálná, ne jen ta virtuálně přislíbená) a přítomnost osvíceného, strategicky uvažujícího ministra zdravotnictví a nepřítomnost zástupců naší profese v zákonodárném sboru. Naši snahu o změnu také bohužel často zbortily primitivní marketingové aktivity provozovatelů lékáren dehonestující obor v očích odborné i laické veřejnosti.

Měl jste tehdy nějaká předsevzetí, co chcete pro lékárníky udělat? Jaká? Co z toho se povedlo? Co jste udělal dobře? A co špatně?

Snažil jsem se, aby se lékárenství rozvíjelo jako prestižní a důvěryhodné povolání. Abychom se stali nezastupitelnými a náš obor atraktivní svou náplní i ohodnocením. Mnoho úsilí jsme proto věnovali legislativě, systému specializačního a celoživotního vzdělávání, spolupráci se zdravotními pojišťovnami. Nejsem si vědom žádného vyloženě špatného rozhodnutí. Zpětně viděno jsme ale s některými tématy měli přijít o něco dříve, při jejich prosazování být důslednější a nehledat neúměrně dlouho maximální konsenzus ve svých řadách.

V jakém stavu předáváte Komoru svému nástupci? Je něco, co vás mrzí, že jste nestihl, nebo se nepovedlo?

Podařilo se nám zvládnout ohromný nárůst agendy administrativy a odborných činností a vydobyli jsme si zásadní pozici pro prosazování legislativních změn ve farmacii. Jako profesní komora máme myslím velmi slušnou reputaci. Jsme viditelní, médii aktivně oslovovaní, roste podíl veřejné prezentace naší odbornosti. Poděkování za to patří všem aktivním kolegyním a kolegům, nejen členům představenstva. Úspěchem je i personálně stabilizovaný a výkonný sekretariát, což v konkurenčním pražském prostředí není samozřejmostí. Vzhledem k délce legislativního procesu je samozřejmě rozpracováno více témat, které musí dokončit nové představenstvo.

Jaký je to pocit „být prezidentem“? Dělalo vám to dobře? Jaké má vlastně funkce „prezident komory“ renomé?

Funkce prezidenta byla pro mě nepřenositelnou a nesmírně inspirativní zkušeností. Mrzí mě, že význam profesních komor zřízených ze zákona bývá některými jedinci účelově snižován či podceňován. I současný ministr umně využívá svých P.R. pracovníků a není-li schopen nás o něčem přesvědčit, snaží se poukazovat na údajnou názorovou roztříštěnost uvnitř našeho stavu. K tomuto se nezdráhá využít kolegy z podřízených státních nemocničních lékáren, případně názory vedení řetězců lékáren pokládat za stanoviska lékárenské obce. Překvapilo mě také, že se profiluje ve veřejných diskusích, kam jsou místo zástupců Komory zváni jen loajální a méně informovaní. Je to škoda, spoléhat se pouze na servilní pomocníky nemůže vést k úspěchu. Exekutiva a politici ale jinak dobře vědí, že by se bez nás, komorových funkcionářů, obešli jen stěží. Zajistit funkční systém lékárenské péče jen prostřednictvím resortního ministerstva by byl nadlidský úkol.

Člověk z venku může mít občas pocit, že lékárníci hodně fňukají, bojí se o budoucnost svou i budoucnost oboru. Jak jim dodat optimismus, naději? A má tento obor ještě v době e-shopů naději? Je tu prezident Komory i proto, aby dodával naději?

Nefňukáme, ale stejně jako kolegové v okolních zemích bojujeme o své místo na slunci. Farmacie a medicína jsou ohromně perspektivní a finančně nákladné obory, což oslovuje nejen renomované firmy, ale přitahuje i spoustu obchodníčků a „iluzionistů“. Ano, prezident Komory by měl dodávat naději. Nesmí být ale naivní, slibovat nesplnitelné a podceňovat aktivity „okolí“. A ohledně budoucnosti? Jistě nesmíme ustrnout, ale postarat se o další prohloubení našeho začlenění do systému zdravotní péče, o své kompetence. A v tom nám může významně pomoci prodlužování lidského věku, získávání zdravotnických dat (lékový záznam pacienta, sdílená zdravotnická dokumentace), vývoj diagnostických a terapeutických postupů i nedostatek lékařů. Musíme mít ale na paměti, že principiální změna včetně honorování našich odborných služeb se vyvíjí jen velmi, velmi pozvolna a tvoří jen drobnou část příjmů lékáren pro zajištění plnohodnotných služeb veřejnosti. Proto není možné akceptovat jakoukoli ztrátu současné exkluzivity ani ve výdeji léčivých přípravků na předpis, ani volně prodejných. Proto jsme přišli s návrhem „návštěvní služby lékárníka“ jako služby imobilním pacientům. Proto jsme v souvislosti se změnou evropské legislativy před lety připravili definované podmínky distančního výdeje volně prodejných léků. Umožnit pouhé „vyzobávání hrozinek“ různým „věrozvěstům“ bez zajištění komplexní lékárenské péče by bylo i z pohledu státu hloupé a nezodpovědné. Doufám, že ministerstvo zdravotnictví si to plně uvědomuje. Vůči politické reprezentaci jsme v této oblasti byli dosud přesvědčiví a ve Sněmovně již 3x úspěšně zabránili snahám obchodníků o změnu.

A je pro českou farmacii lepší jednota nebo pestrost názorů i činů?

Názorová pestrost je určitě klíčová a projednávání návrhů ve více variantách obohacující. Podmínkou úspěchu je nicméně nejen schopnost zvolit rozumné a reálné řešení. Většinový názor musí být poté respektován a společně usilováno o jeho prosazení. A na to se bohužel nedalo vždy spolehnout. V představenstvu samotném i v komunikaci s ostatními lékárenskými sdruženími.


Jak byste si v obecné rovině představoval svého nástupce? Jaké by měl mít vlastnosti?

Předpoklady korelují s výkonem obdobných vrcholných funkcí – od pracovitosti a schopnosti týmové spolupráce, přes analytické uvažování a rozhodnost, až po férovost a loajalitu vůči těm, které zastupuji.

Co byste mu poradil, co by měl nebo naopak neměl dělat?

Předpokládám, že bude zvolen kompetentní jedinec se zkušeností s prací v představenstvu Komory. Ten si jistě poradí především sám, v případě zájmu budu ale připraven napomoci.

Věnoval jste hodně energie prosazováním zájmů lékárníků skrze politiku, absolvoval jste nepočítaně schůzek s premiéry, ministry, náměstky, představiteli pojišťoven i s poslanci a senátory. Mělo to smysl?

Určitě mělo. Permanentní nasazení a komunikace s exekutivou a politiky je nutná nejen pro prosazování našich priorit, ale i pro udržení těch stávajících a odklonění návrhů, které by náš obor spolehlivě devastovaly.

Co dál po odchodu z vedení komory?

Do vypršení svého mandátu jsem chtěl zůstat ve své činnosti zcela nezávislý, a proto se o své další angažmá nezajímal. Na prvních pár týdnů/měsíců chci opravdu „vypnout“ a vedle rodiny a blízkých čas věnovat svým zájmům a koníčkům, více se vídat s přáteli atd.

Asi se shodneme na tom, že lékárníkům obecně chybí někdo, kdo by se jich nejvyšších místech politiky zastával, kdo by je podporoval. Neuvažujete o tom, že byste mohl po odchodu z Komory jít touto cestou? Předpokládám, že se ještě nechcete jen nudit někde na rybách…?

Nerybařím, ale rád se za rybami potápím… Možnosti svého příštího uplatnění budu teprve zvažovat a zjišťovat.

Zdeněk Pokorný


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 10

2019 Číslo 10

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se