Kolínský Štorch inspiruje dodnes


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 5, s. 28-30

Každá pospolitost potřebuje své vzory, své osobnosti, které inspirují a současně pracují na tom, aby se pospolitost udržela a aby se o ní vědělo. Nejinak je tomu u lékárnického stavu.

Dne 6. května 1929, před devadesáti lety, odešla jedna taková lékárnická osobnost, PhMr. Otakar Štorch. Když ve svých 58 letech zemřel v podolském sanatoriu, kondolovalo rodině přes tisíc osobností nejen lékárenského života. Své projevy soustrasti zaslali i bratři Čapkové, S. Machar, R. Medek, generál Klecanda a další. Otakar Štorch byl totiž osobností velice rozprostraněnou a svými činy, byť třeba zprostředkovaně, ovlivnil i řadu dalších oblastí českého, později československého života.

Ale popořadě.

Otakar Štorch se narodil se 23. května 1871 v Novém Bydžově, v budově cukrovaru, kde jeho otec dělal v tu dobu ředitele. Po několika letech ale skončila celá rodina v Rakovníku, kde se otec Leopold stal profesorem „lučby“ na české reálce.


Lékárnictví dostal malý Otakar do vínku obzvlášť kuriózním a krutým způsobem. Otakarovi se říkalo Otakar II., ­protože ­obdržel křestní jméno po svém starším bratrovi, prvorozeném synovi. Ten bohužel zemřel v roce a půl vinou záměny léčivého přípravku v rakovnické lékárně. Moje babička Anna, ­rozená ­Štorchová, to ve svých pamětech popisovala takto: „Snad prý místo zásypu, či do něj bylo omylem přidáno něco, co vyvolalo prudkou otravu krve, ze které nebylo záchrany. Majitel lékárny naléhavě prosil dědečka, aby z tragického omylu nevyvozoval důsledky. Život se ztracenému dítěti vrátit nedal. Případ se tedy soudně neprojednával.“

S tímto osudovým znamením vstupoval Otakar II. do života. Na jeho rozhodování, jaké povolání si vybrat, měl určitě vliv i osobní zážitek se smrtí dvou dalších sourozenců, sester, které velmi miloval a které v mladém věku zemřely na souchotiny. Svou roli určitě sehrál i fakt, že na lékárnictví tehdy stačila krátká studia a naopak dlouhá, mnohaletá, ale placená povinná praxe. A Štorchů bylo v rodině hodně a peněz málo. Po gymnaziální kvartě nastoupil Otakar „do učení“ v rakov­nické lékárně dr. Rytíře Weltrubského z Weltrub. Byla to stejná lékárna, která zavinila smrt malého bratříčka, jmenovce…

Další asistentská léta prožíval ve třech lékárnách, v Polici nad Metují u lékárníka Gabriela, v Mělníku u Vávry, tam zažil i velkou povodeň roku 1890, třetí byla Krčmářova lékárna v Rokycanech.

V červenci 1893 byl na české Karlo-Ferdinandově univerzitě prohlášen za magistra farmacie. Pak musel nastoupit na vojenskou službu, kterou odsloužil ve vojenské lékárně ve Štýrském Hradci. V té době už udržoval na dálku vztah s mladičkou dcerou rakovnického advokáta a činovníka JUDr. Karla Wolfa. Ten lásce Anny a Otakara příliš nepřál, nejen proto, že byl výrazným německým vlastencem a Štorchové stejně vášniví vlastenci čeští. Z korespondence je ale zřejmé, že se především bál, zda Otakar dokáže jeho dceru Annu uživit a připadalo mu, že jsou na manželství ještě příliš mladí a nepřipravení. V době, kdy Otakar sloužil ve Štýrském Hradci, došlo v Rakovníku dokonce k dynamitovému atentátu, který na německého advokáta Wolfa provedli čeští anarchisté. Podrobnější zmínka o vztahu Anny Wolfové a Otakara Štorcha je tu nejen proto, že velká láska brzy překonala veškeré potíže a Anna se stala Otakarovou nejsilnější životní oporou do posledních dnů, ale i proto, že bohatý německý tchán se přece jen nakonec postaral o jejich dobrou existenci. Na své jméno totiž zakoupil slavnou Heritesovu lékárnu ve Vodňanech.

Listopadem 1896 tedy skončila Štorcho­va magisterská éra, oženil se a převzal ­lékárnu ve Vodňanech. Vodňanská lékárna je kapitola sama pro sebe. Do oficíny přicházeli tehdy poklábosit Julius Zeyer, Otakar Mokrý, taky malíř Mikoláš Aleš, který v té době pracoval na výzdobě místního kostela. Zde se lékárna stala místem nejen péče o zdraví, ale i kulturním a společenským centrem. Všem chutnal tvarohový koláč prababičky Aničky. ­Šťastný život mladé rodiny na vodňanském náměstí znamenal pro Otakara radost a klidné zázemí a otevřel tak možnost jeho velké angažovanosti i mimo oficínu a koneckonců i mimo Vodňany.

Otakar Štorch byl duší společenský a spolkový člověk. S vervou se pustil do organizování lékárnického života v ­celých Čechách. Lékárníci se rozhodli v roce 1896 uspořádat v Praze II. Mezinárodní výstavu lékárnickou, která měla z dnešního pohledu až neuvěřitelný úspěch. Na výstavu se přihlásilo 545 vystavovatelů, z toho 215 zahraničních, např. z Japonska, Indie, Mexika. Za měsíc jejího trvání navštívilo výstavu přes sto ­tisíc návštěvníků z celého světa. Během výstavy se téměř denně konaly různé schůze a jednání lékárnických ­organizací a spolků z celé Rakousko-uherské monarchie. A ve dnech 5. a 6.
září 1896 se byl uspořádán slavnostní Sjezd českých farmaceutů pod předsednictvím pětadvacetiletého Mag. farm. Otakara Štorcha.


Ve Vodňanech by asi Štorchovi vydrželi mnohem déle, kdyby je odtamtud de facto nevyhnaly spory dvou místních lékařů, MUDr. Roušavého a MUDr. Opatr­ného. Docela by mě zajímalo, jestli se něco podobného může odehrát v lékárnické praxi i dnes. Tito dva lékaři se na život a na smrt nenáviděli. Hádky a rozepře často vrcholily rvačkou, a to bohužel i ve Štorchově lékárně. „Navíc každý z těchto „milých léčitelů“,“ píše babička v pamětech, „chtěl po tatínkovi, aby u soudu, kde často tyto rozbroje končívaly, dosvědčil, že on je nevinný a že „to ten druhý“. V roce 1900 tedy Štorcho­vi i s tříletým synem Otakarem raději na­rychlo opouštějí Vodňany a po několikaměsíčním přechodném pobytu v Praze kupují od dr. Weisse lékárnu U černého orla v Kolíně. Německý tchán Wolf krátce před svou smrtí věnoval peníze z prodeje vodňanské lékárny coby věno mladým manželům a díky tomu mohli koupit draž­ší a zavedenější kolínskou lékárnu. V Kolíně pak žil Otakar Štorch až do své smrti v roce 1929 a rodina Štorchů v osobě mé babičky Anny až do roku 1999, kdy zemřela. V ­Kolíně se pak naplno uplatnila společenská a spolková angažovanost pra­dědečka Štorcha. Není zde prostor vy­jmenovávat všechny veřejné, spolkové i podnikatelské funkce, které si naložil na bedra.

Například v roce 1905 zakládá Štorch Orga­nizaci českého lékárnictva pro Čechy, Mo­ravu a Slezsko. Na ustavující schůzi v kavárně Louvre pronáší projev, jehož dnešní aktuálnost udivuje. „Žádný stav snad nemá tolik zodpovědnosti a tolik povinností oproti tak málo právům, která dána jsou nám sice na papíře, avšak již respektování nemůžeme zmoci,“ uvedl tenkrát lékárník Štorch. Od roku 1907 vycházel Věstník Organizace českého lé­­kárnictva, který nejprve redigoval prá­vě PhMr. Otakar Štorch a později dal­ší významný lékárník PhMr. Jan Laub z Litomyšle.

V roce 1912 se spojila Organizace ­českého lékárnictva pro Čechy, Moravu a Slezsko s Českou lékárnickou společností a z tohoto objetí vznikla asi nejsilnější tehdejší lékárnická organizace, byť s poměrně krkolomným názvem Svaz ­Organizace českého lékárnictva pro ­Čechy, Moravu a Slezsko a České lékárnické společnosti. Brzy se ujal jednodušší název Svaz českého lékárnictva.

V Kolíně se manželům Štorchovým narodil další syn, Karel, rovněž pozdější lékárník a až do znárodnění úspěšný majitel Kalinovy lékárny na pražském Václavském náměstí. Narodila se zde i jejich dcera Anna, moje babička, bez které bychom neměli tak rozsáhlý rodinný archiv a bez které bych se asi ani já necítil tak přitahován lékárenským prostředím a neucházel se o místo šéfredaktora tohoto časopisu.


Konec první světové války a vznik nového státu PhMr. Otakar Štorch velmi přivítal. Hned v roce 1918 nechal otisknout v ­Národních listech následující prohlášení: „Československým lékárníkům! Svaz českého lékárnictva, středisko lékárníků zemí Svatováclavské koruny, vítá naše veliké, slavné povznesení s nekonečnou radostí, stejně jako všichni z tohoto národa. Prohlašuje, že jeho organisace bude co nejdříve rozšířena na bratrské slovenské kraje, takže Svaz bude co nejdříve representovati celý československý lékárnický stav. Doporučuje kolegům, aby vyčkali rozhodnutí, jež budou v pře­mno­hých věcech učiněna po dohodě s ­Ná­rod­ním výborem, aby společný postup byl co ­nejprospěšnější našemu novému, silnému státu. V Praze za Svaz českého lékárnictva. Ph. Mr. Otakar Štorch, předseda.“

V archivu máme i originál stanov Svazu českého lékárnictva se škrty a opravami, které v nich v roce 1918 provedl právě Štorch. Za zmínku stojí například změna v bodu, který určoval, kdo mohl být členem Svazu. Z původní formulace: ­„Členem činným může se státi samostatný lékárník, bývalí lékárníci, správce lékárny veřejné a příslušníci stavu vědecky pracující ze zemí koruny České z Čech, Moravy a Slezska,“ byly vyškrtnuty země koruny České a nahrazeny textem: „…příslušníci československého národa.“ Svaz československého lékárnictva se tak stává čistě národní profesní organizací. Pod stanovami je podepsán Ph.Dr. K. Hellich coby jednatel a PhMr. O. Štorch jako předseda.

V nové republice založil Štorch i lékárnické podpůrné družstvo Alchyma, které bylo ale nakonec bohužel rozkradeno a rodina přišla o statisíce tehdejších korun.

12. 5. 1924 došlo ale v kolínské lékárně U černého orla téměř k rodinné tragédii. Štorch při přípravě velkého množství ­opodeldoku vzplál a spolu se synem ­Karlem utrpěl rozsáhlé popáleniny na hlavě a na rukou. Událost je zaznamenána i v městské kronice Kolína. Přestože lékárník Štorch dokázal i této věci využít a vyrobil úspěšnou mast na popáleniny s názvem Usciol („Měl jsem bohužel příležitost vyzkoušeti sám na sobě Usciol,“ píše v reklamním letáku.), od té doby ale jeho zdraví upadá a po několika neúspěšných operacích v květnu 1929 umírá. Pohřeb v Kolíně byl velkou společenskou událostí a o rozsahu a pestrosti kondolencí jsem už psal na začátku. I když dům s lékárnou na kolínském náměstí často hostil po koncertech a divadle umělce, kteří přijeli vystupovat do Kolína, zásadně PhMr. Otakar Štorch ovlivnil československou kulturu úplně jinak a jaksi nepřímo. V roce 1919 totiž podpořil významnou částkou svého prvorozeného syna Otakara a umožnil tak vznik jednoho z nejvýznamnějších nakladatelství v celé české historii. Mladičký Otakar dostudoval germanistiku, své jméno si rozšířil na Otakar Štorch Marien a založil nakladatelství Aventinum. To bylo právě v roce 1929 na vrcholu své slávy, ročně vydávalo desítky nových titulů, většina knih Karla Čapka a dalších vyšla např. poprvé v krásné moderní úpravě v Aventinu. To už je ale jiná kapitola.

„Vím, jak byl pro všechno ušlechtilé zanícen,“ napsal ve své kondolenci například spisovatel Jiří Karásek ze Lvovic, „a setkav se s ním tenkráte o Vaší svatbě, odnesl jsem si z něho nejhřejivější dojem člověka iniciativního a agilního.“


Zdeněk Pokorný, pravnuk

P. S. V roce 1906 projížděl Kolínem císař František Josef I. a na peróně mu byl představen i lékárník Otakar Štorch. Ovšem – a zde je důkaz, jak je důležité nebýt jen slepě zaměřen do svého stavu – s císařem neprohodil těch pár slov jako již tehdy významný lékárník, ale jako předseda místního zpěváckého spolku Dobroslav.


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 5

2019 Číslo 5

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se