Lékárnicí v Brightonu


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 5, s. 25

V polovině prázdnin loňského roku jsem se spolu se svým největším kufrem vydala do Anglie. Vybavena deštníkem, pláštěnkou a nepromokavou obuví jsem byla připravena na nevyhnutelné, nicméně Velká Británie mě přivítala slunečným počasím a příjemnými pětadvaceti stupni. Moje pracoviště se nacházelo na předměstí přímořského městečka Brighton.

Počátek svojí praxe bych nejlépe popsala jedním slovem – zmatek. Chvíli mi trvalo, než jsem alespoň trochu pochopila, jak lékárenství v Anglii funguje. Standardně vám totiž pacient přijde do lékárny doslova „s prázdnýma rukama“ – tedy bez jakéhokoliv receptu nebo kódu a je zcela na vás, abyste v podstatě vypátrali, s čím přesně má z lékárny odejít. Z devadesáti procent se totiž jedná o recepty zaslané elektronicky od lékaře přímo do konkrétní lékárny a pacient často netuší, co je vlastně na receptu předepsáno. Recept je nutno vyhledat přímo v oficíně, na základě jména a příjmení, které vám pacient sdělí.

Pokud tedy recept naleznete a pacient vám odsouhlasí, že skutečně žádal léčivý přípravek napsaný na receptu, máte prakticky vyhráno. Poté už vám stačí recept pouze vytisknout a zpracovat – tedy uvést, jaký konkrétní přípravek byl vydán a v jakém množství. Následně se také vytiskne nálepka se jménem pa­cienta, podrobnostmi o léčivém přípravku (název, síla, počet jednotek lékové formy) a instrukcemi pro použití. Každý jednotlivý obal léčivého přípravku musí být označen touto nálepkou. V Anglii je pravidlem, že veškerá předepsaná léčiva hradí stát. Pacienti platí pouze 8,80 GBP za položku na receptu. Pokud pacient patří do specifické skupiny obyvatel jmenované v zákoně (mladší 18 let, starší 60 let, nezaměstnaný atd.), je od tohoto poplatku osvobozen.

Co se týká receptů obecně, nemají omezenou platnost, jak jsme zvyklí v ČR. Záleží vždy na konkrétním balení léčivého přípravku, který je na receptu předepsaný. Například při dávkování jedna tableta denně a počtu 30 tablet v balení, smí být nový opakovací recept vystaven až po uplynutí 30 dnů od vystavení receptu předešlého. Konkrétní datum další dávky je uvedeno na receptu. Nezáleží na tom, zda si pacient léky fyzicky vyzvedl či ­nikoliv. Pokud pacientovi dojdou léky dříve, než by měly, musí si zajít k lékaři a domluvit se s ním na dalším postupu. Lékárna si nový recept nemůže vyžádat, pokud má pacient teoreticky doma ještě velkou zásobu léku. Dopředu se takto vychystávaly léky pro pacienty s opakovacími recepty. Podle velikosti balení na receptech byli pacienti rozděleni do skupin a připravovaly se pro ně balíčky jednou měsíčně, jednou za dva měsíce a ­maximálně jednou za tři měsíce.

Zpočátku mi připadalo také velmi zvlášt­ní, že pacient nemusí dostat léčivý pří­pravek v originálním obalu. Ne vždy lékaři na re­cept uvedou počet jednotek lékové formy, ve které se léčivo skutečně vyrábí. Snad­no se tedy může stát, že musíme otevřít velké balení tablet a správně odpočítat požadované množství. Pro usnad­nění práce existují speciální desky na počítání tablet nebo kapslí. Tyto desky jsou velmi výhodné i při přípravě blistrů pro pacienty, tj. rozdělení léčiv do jednorázového dávkovače léků. Ty se obvykle připravují pro pacienty se zhoršenými kognitivními funkcemi. Blistr nachystá pomocný personál nebo třeba stážista jako já, farmaceut před výdejem ovšem musí vše zkontrolovat.

V neposlední řadě mne velmi zaujalo, jak dobře mají Angličané nastaven systém komunikace mezi zdravotnickými zařízeními. Uvedu to na příkladu z mojí hostitelské lékárny, kde většinu receptů tvořily tzv. opakované recepty, tedy s medikací, kterou pacient užívá dlouhodobě. Pokud má pacient léčivo uvedené ve svém zdravotnickém profilu jako opakované, teoreticky vůbec nemusí navštívit lékaře, aby získal nové balení. Lékárna pro pacienta vyžádá od lékaře recept a zkontroluje veškeré nezbytnosti ve zdravotnické dokumentaci. Jakmile farmaceut recept obdrží, léčivo vydá přímo pacientovi. Pacient si navíc může sám zvolit, jestli si léčivo vyzvedne v lékárně nebo si ho nechá doručit až domů. Tato skutečnost sice znamená pro zaměstnance lékárny větší množství administrativy, ovšem pro pacienta je to velmi pohodlné. Zajímavé je, že stát nepřispívá na donášku léků. Záleží na konkrétní lékárně, jak si tuto službu nastaví. Zatím to bývá většinou zdarma, i například jako nástroj konkurenčního boje mezi lékárnami.

Ani jsem se nenadála a nastal čas balit si věci domů. Jakmile jsem pochopila základní rozdíly mezi lékárnou v České republice a ve Velké Británii a překonala počáteční jazykové rozpaky, praxe mi ubíhala již velmi rychle. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat nový pohled na věc, nové prostředí a nové lidi. A ač to přiznávám nerada, i ten deštník jsem byla nucena nakonec párkrát vytáhnout.


Hana Dřínková, 5. ročník, VFU Brno

Praxe absolvovaná ve Velké Británii, srpen + září 2018


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 5

2019 Číslo 5

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se