Editorial

Když se v celém domě slaví narozeniny, není slušné, aby se editorial schovával někde v komoře a dělal, že o ničem neví. Třicet let existence České lékárnické komory je jistě nejvýznamnějším svátkem českých farmaceutů a rádi jsme mu přizpůsobili i podobu našeho časopisu. Můžete nasát atmosféru oslav v Břevnovském klášteře a počíst si v medailoncích oceněných. Můžete zkusit zapátrat, kdo důležitý na ceremoniálu chyběl a jak tím dal najevo svůj vztah k lékárníkům. Co mně ale přijde nedůležitější, je si neustále připomínat, jaká je taková organizace vzácnost a výhoda. Komora není nějaká neziskovka nebo běžný spolek. Svoboda a nezávislost Komory je založena především na naprostém odpojení od motivujících nebo uzurpujících státních financí. Žádná vláda, žádné ministerstvo nemůže říct: Komoro, když uděláš to a to, dáme ti prachy, a třeba i hodně prachů. Když to ne­uděláš, umřeš hlady… Nevím, jestli si všichni členové dostatečně uvědomují, jakou sílu mají v rukou. Když v roce 1905 zakládal můj pradědeček Organisaci českého lékárnictva, o podobné celostavovské organizaci se mu mohlo jen zdát. O organizaci, která by sdružovala všechny lékárníky, provozovatele i zaměstnance, veřejné i nemocniční, mladé, staré, ty z Moravské Nové Vsi, i ty z Aše.

Přeji České lékárnické komoře, aby tuto sílu uměla v dalších desetiletích využívat k rozkvětu stavu a oboru, aby do ní vstupovali farmaceuté, kteří nebudou pochybovat o jejím smyslu a osud svobodného povolání –⁠ lékárník –⁠ jim nebude lhostejný. No a tajně doufám, že stavovský časopis u toho bude taky…

Zdeněk POKORNÝ