Svobodná Komora může být leckomu trnem v oku

V roce založení České lékárnické komory jsem byl studentem farmaceutické fakulty v Hradci Králové a k reálnému seznámení se s její činností mi scházelo ještě pár let studentského života plného ideálů, skvělých názorů a převratných myšlenek. Nemůže být proto ani trochu překvapivé, že mi některé věci po nástupu do praxe mohly připadat nedotažené, špatně řešené či snad dokonce zanedbané. Protože mě však naprosto neuspokojuje role salónního kritika, rozhodl jsem se kandidovat do okresních i republikových orgánů, abych mohl činnost své stavovské organizace aktivně ovlivnit a podpořit nikoli léty řečí, ale konkrétní prací, což mi na druhé straně umožnilo poznat mnohem více chod Komory a pochopit lépe důvody některých rozhodnutí a postupů.

Jakákoliv svobodná a nezávislá samospráva se může stát a také stává pro stát a mnoho komerčních subjektů působících v daném oboru trnem v oku. Je těžké říci, nakolik následně někteří litovali toho, že na počátku devadesátých let takové samospráv­né organizace s vysokou mírou autonomie vznikly. Z jejich ná­sle­dujících kroků a významné snahy omezovat činnost komor a jejich kompetence v třiceti letech plynoucích po jejich vzniku je však názor více než zřejmý. A v posledních letech je tento tlak velmi výrazně stupňován, bohužel i za účasti některých státních orgánů.

Hodnotit dosavadní činnost Komory, při znalosti (ale zároveň i neznalosti obsahu některých konkrétních jednání v historii) mnoha souvislostí a současné osobní angažovanosti není úplně jednoduché a výsledkem může být i subjektivní zkreslení v odpovědích na způsob řešení zásadních otázek vlastnictví, doplatků, odměňování, sítě. Tedy všeho, co projednáváme s frekvenci minimálně ob jeden sjezd a na co nezřídka měníme názor v pra­videlných intervalech prostřednictvím sjezdových usnesení. Připočteme-li k tomu opakované otázky směřování a způsobu financování lékárenské péče, oscilujeme v diskuzích mezi krajními polohami od vysloveně dobrovolnické činnosti až po vysoce profesionalizovanou organizaci s dostatečným personálním obsazením a možností outsourcingu některých činností. Nelze proto než konstatovat, že se v řadě témat roky zbytečně točíme v kruhu. I to však je a svým způsobem musí být akceptovatelná „daň“ investovaná do vlastní demokratické samosprávy. Je to i daň pestrosti našeho oboru z hlediska odborných a ekonomických zájmů. Naště stí se zatím vždy podařilo v kritických chvílích překonat vzájemné spory a táhnout za jeden provaz.

Prakticky v celém období existence Komory se daří nejen udržo­vat, ale i rozšiřovat a zkvalitňovat celoživotní vzdělávání. Zavádě­né nové odborné kurzy a některé semináře se staly naprosto nedílnou součástí naší činnosti. Stejně tak má členská základna velmi vysoké nároky na sekretariát komory v mnoha dalších oblastech a očekávány jsou služby na nejvyšší možné úrovni. Ve spolupráci s právními a daňovými poradci dokážeme s kolegyněmi a kolegy průběžně a velmi operativně připravovat celou řadu materiálů, které nanejvýš aktuálně reagují na mnohdy překotně přijímané změny. Odpovídáme na otázky členů ve velmi širokém spektru lékárnických činností. V reakci na četné připomínky jsme museli v průběhu času mnoho činností a aktivit formalizovat, abychom byli schopni odolat případným pochybnostem a soudním přezkumům.

Přesto, nebo možná právě proto, je více cítit absence erudovaného lékárníka zaměstnaného na dostatečně vysoký (ideálně plný) úvazek na sekretariátu, jehož základním úkolem a náplní práce by byla samostatná příprava odborných materiálů, stanovisek a mnoha dalších podkladů pro jednání se státní správou i pro představenstvo Komory. Najít takového člověka však není úplně jednoduché.

Kdybych měl říci aspoň jedno ze zásadních hesel, která hýbala Komorou, zdravotnictvím i celou společností, pak by to mohlo být slovo elektronizace. Její překotný rozvoj sice umožnil mnohem rychlejší výměnu zpráv, používat různé pracovní platformy nebo sdílet informace. Výrazným způsobem se tím zvýšila očekávání a požadavky mnoha lidí na rychlost řešení některých otázek i připomínek. Méně příjemnou stranou této mince je rozsah povinných informací předávaných státní správě, beztrestné šíření dezinformací nebo opakované snahy o vyřazení lékárníků ze systému poskytování standardní zdravotní péče prostřednictvím zásilkového prodeje léčivých přípravků vázaných na lékařský předpis. Při jakémkoliv zavádění moderních technologií ale nesmíme nikdy zapomínat na pacienty, kteří nejsou schopni nebo ochotni některé moderní přístroje používat. Velká část těchto pacientů totiž vyrůstala v době, kdy byly možnosti dnešní techniky pouze součástí science fiction. Moderní technologie totiž sama osobě není zárukou spokojeného a plnohodnotného života a právě tito zranitelní pacienti nesmí být moderními technologiemi ze zdravotnictví vytlačováni, nesmí jim být pod jakoukoliv sebevznešenější záminkou eliminován přístup ke zdravotní péči. Z mého pohledu by se pak zdravotnictví skutečně neakceptovatelně posunulo ke komerci a pacient by se snadno mohl stát pouhým generátorem zisku. Komora je tu i k jejich ochraně, která souvisí s nezávislostí zdravotníka a celé naší profese.

Od devadesátých let minulého století se i v našem oboru uskutečnila celá řada zásadních změn. Vlastnických, ekonomických, provozních, přibylo neuvěřitelné množství povinností lékárníků i provozovatelů. Dnes můžeme o mnohých těchto změnách diskutovat, ale ohlédnutí do minulosti by nám mělo především pomoci se vyvarovat opakování starých chyb. Náprava celé řady z nich se totiž v uplynulých třiceti letech nepodařila.

Objem legislativních změn je v poslední dekádě naprosto nebývalý a Komora na ně musí včas reagovat. Některé nežádoucí změny se podaří opravit, jiné zastavit a některé se v důsledku Komorou neovlivnitelných politických obchodů dostanou až do praxe bez ohledu na to, jak racionální a věcně podložené jsou naše připomínky. Je ale nutné vyzdvihnout, že Česká lékárnická komora vždy stála při svých členech a opakovaně se jí dařilo nejnebezpečnější návrhy, zejména v systému poskytování péče, eliminovat.

Bez existence Komory, bez osobní angažovanosti mnoha lidí daleko nad rámec jejich běžných pracovních povinností by dnes celá řada činností v našem oboru vypadala úplně jinak. Troufnu si tvrdit, že rozhodně ne lépe, než tomu je nyní. Všem, kteří se takto v uplynulých letech angažovali je třeba poděkovat za jejich úsilí. A také za to, že tu i díky nim Komora je i po třiceti letech. Je tu se svými přednostmi i chybami, ale funguje jako svobodná samosprávná organizace.

Aleš Krebs