CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Beneš, J.: Inklisiran: máme zvládnutí dyslipidémie na dosah?

Farmakoterapie č. 4/2022

I když incidence ICHS trvale klesá, byla až do pandemie covid-19 nejčastější příčinou úmrtí v ČR. Hlavním rizikovým faktorem vzniku ICHS je dyslipidémie. Podle studie post-MONICA je dyslipidémie přítomna u 81 % mužů a u 70,6 % žen a stoupá s věkem. U pacientů ve věkovém rozmezí 55–65 let byl výskyt 90 %.

Autor si klade otázku, jaká hypolipidemika potřebujeme?

Hlavní lékovou skupinou jsou nyní statiny. Jsou extrémně účinné, metaanalýza 26 studií se statiny to jednoznačně potvrzuje. Kardiovaskulární mortalita při jejich užívání klesá o 20 % a celková o 10 %.

V roce 1998 byla objevena tzv. RNA interference, Fire a Mello za objev obdrželi Nobelovu cenu v roce 2006. Na základě tohoto principu bylo objeveno nové hypolipidemikum inklisiran, který je modifikovanou dsRNA, která cílí na mRNA pro PCSK9. Ta se tím degraduje a tvoří se méně proteinu PCSK9 a více LDL-receptorů a tím klesá hladina LDL-cholesterolu.

Mechanismus účinku inklisiranu je tedy úplně odlišný od inhibitorů PCSK9 alirokumabu a evolokumabu. Dosud největší studie s inklisiranem jsou ORION-10 a 11. V obou studiích byl pokles LDL-cholesterolu více než 50 % a to nad rámec dosavadní léčby statiny. V obou studiích byl inklisiran podáván v první dávce 300 mg podkožně a pak vždy 90. den po předchozí dávce, celkem 540 dní. Jde tedy o převratnou novinku a téměř ideální hypolipidemikum, je bezpečný a účinný, dlouhodobě se podává 1x za půl roku.

Nováková, M., Břízová, L., Kvapil, M.: Kardiovaskulární bezpečnost antidiabetik u seniorů

Svět praktické medicíny č. 4/2022

Výsledky recentních klinických studií potvrzují, že nová antidiabetika (gliptiny, glifloziny, injekční inkretiny) jsou u seniorů účinná a bezpečná. Navíc prokazují, že injekční inkretiny a glifloziny snižují riziko velkých kardiovaskulárních příhod a všechny tyto skupiny léčiv minimalizují riziko vzniku hypoglykémie. Správně volená terapie diabetu vedla v poslední dekádě k tomu, že se mortalita diabetiků neléčených inzulínem shodovala s nediabetickou populací shodného věku. V roce 2021 byl u nás medián věku pacientů léčených antidiabetiky 69 let a užívalo je 540 tisíc nemocných.

Antidiabetika se dělí na klasická –⁠ metformin, sulfonylurey, glinidy, akarbózu, inzulin a pioglitazon. Nové třídy zahrnují gliptiny (sita,vilda,saxa, lina a alogliptin), agonisty GLP-1 receptoru (exenatid, lixisenatid, liraglutid, semaglutid, dulaglutid a albiglutid), glifloziny (dapagliflozin, empagliflozin, ertugliflozin, kanagliflozin a sotagliflozin). Bohužel neexistují téměř žádné důkazy o kardiovaskulární bezpečnosti těchto skupin léčiv pro populaci nad 65 let věku. Ví se jeden fakt, že s přibývajícím věkem diabetiků se zvyšuje pravděpodobnost snížené efektivity antidiabetické terapie, jejíž účinek je vázán na přítomnost endogenního inzulínu. Důvodem je progresivní úbytek jeho sekrece. Zvyšuje se dále výskyt komplikací, zejména neuropatie.

Připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz